3 Azs 35/2006 — Nejvyšší správní soud

22 A 9/2025- 32 - text 9 22 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: D. K. L., nar. X st. příslušnost X bytem X zastoupená advokátem Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2024, č. j. MV-24494-3/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27. 3. 2024, č. j. MV-24494-3/SO-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22404 Kč k rukám Marka Sedláka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podanou žalobou brojila proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27. 3. 2024, č. j. MV-24494-3/SO-2025, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 17. 12. 2024, č. j. OAM-31527-9/DP-2024, kterým bylo rozhodnuto o její žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia pro nesplnění náležitostí žádosti dle § 44a odst. 6 ve spojení s § 31 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a to konkrétně pro nepředložení dokladu o zajištění ubytování po dobu pobytu na území ČR. II. Podání účastníků 2. Žalobkyně uvedla, že doklad o zajištění ubytování odeslala správnímu orgánu prvního stupně prostřednictvím České pošty doporučenou zásilkou a v reklamačním řízení u České pošty bylo potvrzeno doručení zásilky adresátovi dne 29. 8. 2024, včetně jména osoby, která zásilku převzala. Výsledky reklamačního řízení, prokazující odeslání a doručení zásilky ze dne 28. 8. 2024, žalobkyně správnímu orgánu doručila dne 8. 1. 2025. Teprve téhož dne, tj. 8. 1. 2025, správní orgán prvního stupně vypravil usnesení o zastavení řízení, datované 17. 12. 2024, a toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 10. 1. 2025. V odvolacím řízení správní orgán prvního stupně pouze postoupil spis, aniž by provedl jakékoliv šetření ohledně toho, co se s dotčenou zásilkou stalo. K tomu odkázala na povinnosti správního orgánu dle § 87 a § 88 odst. 1 věta první zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu. 3. Dále brojila proti závěru žalované, že „podací lístek pouze prokazuje podání zásilky, není z něj však patrné, co bylo obsahem předmětné zásilky, a tedy jím není bez dalšího prokázáno, že doklad o zajištění ubytování byl doložen. Zůstává tak pouze u neprokázaného tvrzení účastnice řízení, že obsahem této zásilky bylo potvrzení o zajištění ubytování“, neboť není povinna prokazovat obsah zásilky, pokud o něm nevznikne důvodná pochybnost. Správní orgány neprovedly žádné šetření ke zjištění, co se se zásilkou stalo a co je jejím obsahem, a proto neexistuje žádná indicie o tom, že by zásilka mohla obsahovat něco jiného, než tvrdí žalobkyně. 4. Pokud jde o následně doložený doklad o zajištění ubytování datovaný ke dni 8. 1. 2025, který nezohlednila žalovaná z důvodu koncentrace řízení, žalobkyně uvedla, že si ho obstarala bezprostředně poté, co zjistila, že původní doklad o zajištění ubytování se zřejmě u správního orgánu prvního stupně ztratil, tedy ho nemohla uplatnit dříve a zásada koncentrace se na tento případ nevztahuje. 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedla, že „je nesporné, že žalobkyně zaslala správnímu orgánu I. stupně dne 28. 8. 2024 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zásilku RR71482998CZ, která byla správnímu orgánu I. stupně doručena dne 29. 8. 2024, kdy předmětnou zásilku převzala oprávněná osoba paní P. Po převzetí výše uvedené zásilky došlo ale k její ztrátě, z tohoto důvodu nebyla založena do správního spisu sp. zn. OAM-31527/DP-2024. Co bylo obsahem této zásilky se ale nepodařilo zjistit. Společně s odvoláním proti usnesení č. j. OAM-31527-9/DP-2024 ze dne 17. 12. 2024, zaslala žalobkyně podací lístek k této zásilce a doklad (potvrzení) o zajištění ubytování ze dne 8. 1. 2025. V odvolání proti tomuto usnesení zmocněný zástupce žalobkyně uvedl, že doklad (potvrzení) o zajištění ubytování byl již součástí ztracené zásilky. Toto tvrzení žalobkyně se ale nedá žádným způsobem ověřit. Na předloženém podacím lísku nikde není uvedeno, co zásilka obsahovala.“ Žalovaná proto setrvala na tom, že žalobkyně po výzvě k odstranění vad žádosti nedoložila jednu z náležitostí žádosti, čili byl naplněn důvod pro zastavení řízení. 6. V replice žalobkyně namítla, že ztráta zásilky, tj. pochybení správního orgánu, nemůže jít k tíži účastníka řízení, k čemuž odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2025, č. j. 51A 13/2025-28. III. Posouzení věci 7. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 8. V nyní projednávané věci je jedinou spornou otázkou to, zda lze klást k tíži žalobkyni nedoložení dokladu o zajištění ubytování, resp. zda ji lze klást k tíži to, že nebyl prokázán obsah zásilky ze dne 28. 8. 2024. Mezi účastníky není sporné to, že zásilka byla odeslána, že žalobkyně její odeslání prokázala a že došlo k doručení zásilky správnímu orgánu prvního stupně. Sama žalovaná uvedla, že to byl správní orgán prvního stupně, kdo zásilku ztratil. 9. Otázkou prokazování obsahu zásilky se zabývaly soudy v minulosti několikrát. 10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2595/2013, tuto judikaturu (byť ve vztahu k soudům) shrnul následovně: „V rozsudku ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3999/2007, se Nejvyšší soud zabýval otázkou rozložení důkazního břemene za situace, kdy žalovaná prokázala doručení zásilky soudu, nicméně nebylo zjištěno, co bylo obsahem této zásilky. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „[b]ylo-li osvědčeno, že zásilka pod podacím číslem 6211, o níž žalovaná tvrdí, že obsahovala vyjádření k výzvě soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř., jehož kopii dokládá, byla soudu doručena (…), nemůže soud po účastníkovi požadovat, aby ‚prokázal‘, co bylo obsahem zásilky. Jestliže u zásilky zaslané soudu účastníkem, u níž bylo zjištěno, že soudu došla, nebyl soudem osvědčen opak, tj. že podání tvrzené účastníkem neobsahovala (tj. že obsahovala jiné podání), je nepřípustné, aby soud požadoval po účastníku, aby doložil, co konkrétně v předmětné zásilce odeslal. Tento závěr je zcela konformní i se závěry Ústavního soudu, který ve své judikatuře (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2005, sp. zn. III. ÚS 674/04, dále též nález Ústavního soudu ze dne 13. října 1999, sp. zn. I. ÚS 167/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, pod číslem 139, a rovněž nález Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 332/2004, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, pod číslem 173) zdůrazňuje, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod“. Tento závěr byl převzat Nejvyšším soudem také v rozsudku ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1391/2010. Podobně Ústavní soud konstatoval, že stěžovatelům nemůže být přičítáno k tíži, že podání prokazatelně podané nebylo v soudní evidenci nalezeno. V takovém případě je podle Ústavního soudu nutno (s přihlédnutím k okolnostem případu) vycházet z presumpce, že tímto podáním byl procesní úkon (např. dovolání či odpor proti platebnímu rozkazu) tvrzený stěžovatelem (srov. nálezy ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. I. ÚS 460/97, ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 329/2000, ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 547/03, ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 463/03, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 548/03, ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. III. ÚS 751/06, a ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1286/10). V nálezu ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. IV. ÚS 179/06, Ústavní soud navázal na svoji výše uvedenou judikaturu a dovodil, že „v případě, kdy nelze v soudní evidenci dohledat obsah konkrétního faxového podání obsahujícího dle tvrzení stěžovatele mimořádný opravný prostředek, nemůže být stěžovateli jako účastníku řízení tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno vycházet z presumpce jeho včasného podání. Základním předpokladem takového postupu je však unesení důkazního břemene ze strany účastníka řízení, spočívající v prokázání odeslání a též doručení takového podání. Dle náhledu Ústavního soudu je výpis činnosti telefaxu dostatečným důkazem jak o odeslání, tak i o doručení návrhu, a v tomto konkrétním případě lze tak mít doručení návrhu za prokázané. V projednávaném případě předložil stěžovatel Ústavnímu soudu kopii faxové hlášenky o činnosti faxu, z níž je patrné odeslání a také úspěšné doručení zprávy. Není sice zřejmý obsah tohoto podání, ale vzhledem k okolnostem případu a nep