5 As 301/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 51/2024- 56 - text  9 30 A 51/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: J. D. zastoupen advokátem Mgr. Filipem Nečasem sídlem Malinovského nám. 603/4, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2024, č. j. KUZL 37501/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Staré město, odbor stavebního úřadu a územního plánu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 2. 2024, č. j. MeUSM/0144/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým stavební úřad rozhodl podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 183/2006 Sb.“), o odstranění stavby „Rekreační chatka Koňov, Staré město“ (dále jen „předmětná stavba“) na pozemku parc. č. X v katastrálním území S. M. u U. H. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítá, že předmětná stavba naplňuje definici drobné stavby ve smyslu § 3 odst. 1 prováděcí vyhlášky k zákonu č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“), ve znění účinném do 31. 12. 1982. Stavba plní doplňkovou funkci k objektu bydlení žalobce, přestože se tento objekt bydlení nachází v zastavěném centru města vzdáleném zhruba 3 km od ní. Stavba slouží po desítky let k rekreaci žalobce a k jeho odpočinku a rekreační činnosti (k péči o přírodu), kterou by žalobce nemohl realizovat v místě svého objektu bydlení, tj. v zastaveném centru města. Z žádného právního předpisu přitom nevyplývá maximální vzdálenost hlavní stavby od drobné, která plní doplňkovou funkci k takové hlavní stavbě. 3. Žalobce dále namítá, že stavební úřad musí postavit najisto, že je vyloučeno, že stavba není drobnou stavbou dle zákona č. 50/1976 Sb. nevyžadující její umístění v území. Za tímto účelem musí stavební úřad úplně zjistit skutkový stav věci, např. vyslechnout žalobce z hlediska způsobu užívání stavby. Správní orgány se nemohou zbavit takové povinnosti tím, že prohlásí stávající režim užívání stavby doplňující objekt bydlení žalobce za „těžko představitelný“. Úvaha stavebního úřadu musí být opřena o skutečný vztah stavby k objektu bydlení. 4. Žalobce namítá, že stavba nemůže podstatně ovlivnit životní prostředí. Z úřední činnosti je stavebnímu úřadu známo, že ke stavbě byla vydána souhlasná stanoviska orgánů ochrany přírody a krajiny. Stavební úřad však uvedl, že není naplněna podmínka absence potence stavby podstatně ovlivnit životní prostředí. Žalovaný pak nepovažoval za nutné se touto zjevnou nesprávností závěrů při rozhodování stavebního úřadu zabývat. 5. Žalobce tak má za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a stavební úřad, potažmo žalovaný porušili svou povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 6. Podle žalobce je nerozhodné, že k předmětné stavbě nebylo podáno ohlášení. Podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., je stavební úřad oprávněn nařídit odstranění pouze takové stavby, která (I) byla provedena bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo (II) bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující. Ohlášení není rozhodnutím ani opatřením nebo jiným úkonem toto rozhodnutí nahrazující. Podle § 54 zákona č. 50/1976 Sb. je ohlášení jiným právním titulem k realizaci stavby - úkonem, který je rovnocenný stavebnímu povolení, nikoli úkonem, který by stavební povolení nahrazovalo. Žalobce namítá, že není dána pravomoc stavebního úřadu nařídit odstranění stavby. Žalobce uvádí, že se může jednat o nedokonalost při formulaci zákonného ustanovení. V takovém případě se však uplatní zásada in dubio pro liberate. Nelze výkladem nejasné právní úpravy zakládat pravomoc stavebního úřadu (státu) zasáhnout tak zásadním způsobem do práv jednotlivce na majetek, jako se pokouší správní orgány v dané věci. Žalobce také namítá, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí minul s podstatou dané námitky, kterou žalobce uplatnil již v odvolacím řízení (str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Argumentuje k jednotlivým žalobním bodům a odkazuje na napadené rozhodnutí. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), a sice souhlasu účastníků. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného zrušeno dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/201325, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]). Napadené rozhodnutí těmito vadami netrpí, je srozumitelné a je z něj zřejmé, jak žalovaný posoudil odvolací námitky žalobce a proč rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Ostatně žalobce stěžejní závěry žalovaného v podané žalobě zpochybňuje a předkládá k nim věcnou protiargumentaci. 10. Při posouzení věci krajský soud vyšel z následující právní úpravy. 11. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. stavební povolení se vyžaduje, pokud tento zákon a prováděcí předpisy k němu nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak, u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání; stavební povolení se vyžaduje též u změn dokončených staveb. 12. Podle § 55 odst. 2 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb. ohlášení stavebnímu úřadu postačí drobných staveb. 13. Podle § 57 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. stavebník [§ 139 písm. d)] drobných staveb, stavebních úprav a udržovacích prací uvedených v § 55 odst. 2 je povinen jejich provedení předem písemně ohlásit stavebnímu úřadu. Stavební úřad může stanovit, že ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravu nebo udržovací práce lze provést jen na základě stavebního povolení. 14. Podle § 57 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. drobnou stavbu nebo stavební úpravu může stavebník provést jen na základě písemného sdělení stavebního úřadu, že proti jejich provedení nemá námitek. Udržovací práce může stavebním provést, pokud stavební úřad do 30 dnů ode dne ohlášení nestanoví, že tyto práce podléhají stavebnímu povolení. 15. Podle právní úpravy účinné v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby [§ 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb.] stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. 16. Stavební úřad tedy v řízení o odstranění stavby zkoumá splnění některé z výše uvedených podmínek. Zákon žádnou další podmínku, kterou by měl stavební úřad při nařízení odstranění stavby zkoumat, nestanoví. Shledá-li stavební úřad naplnění těchto podmínek, musí rozhodnout o odstranění stavby. Stavební úřad nemá diskreční oprávnění (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2019, č. j. 5 As 301/2017-74, a ze dne 7. 8. 2014, č. j. 5 As 108/2013-33). 17. Nejvyšší správní soud pak konstantně uvádí, že pokud vlastník s odstraněním stavby nesouhlasí, může účinně zpochybňovat právě jen výše zmíněné zákonné předpoklady. Namítat tak může jen to, že odstraňovaná stavba stojí v souladu se zákonem, protože (1) žádné rozhodnutí ke svému vzniku nevyžadovala, nebo (2) byla postavena v souladu s rozhodnutím už vydaným, nebo (3) byla dodatečně povolen (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 As 154/2012-