30 Af 72/2021 – Krajský soud v Brně

30 Af 72/2021- 161 - text  22 30 Af 72/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: VKS Pohledští Dvořáci a.s., IČO: 25945891 sídlem Hamry 1584, Havlíčkův Brod zastoupená daňově poradenskou společností ELOTOELO s.r.o., sídlem Kralická 950/1, Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2021, č. j. 33506/21/5300-21441-712599, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se v této věci zabývá otázkou, zda byly dány důvody pro nepřiznání žalobkyní nárokovaného odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) kvůli její účasti na daňovém podvodu. Předmětem přijatých zdanitelných plnění bylo dodání surového řepkového oleje od dodavatele ANDI trade s.r.o. (dále jen „ANDI trade“; tato korporace zanikla ke dni 18. 11. 2019 – pozn. soudu). 2. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 4. 2020, č. j. 629878/20/2903-50522-602201, doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období prosinec 2014 ve výši 449 161 Kč a zároveň jí uložil povinnost zaplatit penále z doměřené daně ve výši 89 832 Kč. Správce daně totiž neuznal žalobkyni nárok na odpočet DPH na vstupu ze zdanitelných plnění přijatých od ANDI Trade z důvodu účasti na podvodu na DPH. 3. Žalovaný se ztotožnil se závěry správce daně. Žalobkynino odvolání proto zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) a dodatečný platební výměr potvrdil. Žaloba 4. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 22. 11. 2021 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 5. V prvé řadě namítá prekluzi práva na stanovení daně. Za zdaňovací období měsíce prosince 2014 již proběhla dříve daňová kontrola a žalobkyni byla poté pravomocně doměřena DPH. Již jednou dodatečně doměřenou daň podle žalobkyně nelze znovu doměřit bez daňové kontroly. Na běh lhůty ke stanovení daně nemohla mít vliv výzva k podání dodatečného daňového přiznání dle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 94/2018 Sb. (dále jen „daňový řád“), neboť žalovanému bylo známo, že žalobkyně s důvody doměření daně nesouhlasí. Jediným účelem výzvy bylo obejít § 143 odst. 3 písm. a) daňového řádu ve znění zákona č. 283/2020 Sb. K doměření daně by mohlo dojít pouze na základě výsledků daňové kontroly, případně dle pomůcek v případě nereagování na výzvu dle § 145 odst. 2 daňového řádu. 6. Žalobkyně má za to, že správce daně při zjišťování skutkového stavu vycházel ze zprávy o daňové kontrole na DPH za zdaňovací období ledna až března 2015, ačkoliv v tomto období docházelo k dodáním v odlišném řetězci dodavatelů. Žalovaný se k námitce týkající se nesouladu skutkového stavu nevyjádřil. Ani správce daně neprovedl srovnání těchto zdaňovacích období. Žalovaný také nevyvrátil skutkovou verzi přednesenou žalobkyní v podaném odvolání ohledně důvodů přijetí dotčených zdanitelných plnění. Důvodem byla potřeba „naředění“ řepkového oleje s vysokým obsahem vody vyrobeného žalobkyní. Stejně tak se žalovaný nevypořádal s argumentací uvedenou v odvolání pod bodem 27 písm. a) až p) ohledně okolností, za nichž došlo k přijetí zdanitelných plnění. Pokud správce daně ani žalovaný nevyvrátili žalobkyní tvrzený skutkový průběh, je prakticky vyloučen závěr o její účasti na daňovém podvodu. Nešlo o snahu, úmysl či nedbalost s cílem získat neoprávněnou daňovou výhodu. 7. Dále žalobkyně namítá neprovedení výslechů svědků. Odkázala na odvolání, v němž uvedla, že svědky navrhovala k prokázání toho, že řepkový olej potřebovala a musela jej nakupovat. Jde konkrétně o pracovníky společnosti VIA-REK, M. B., ředitele společnosti a paní N., dopravce pana F., Š. P. z lisovny v Dobroníně, pana K. ze společnosti Pribina, pana H. a pracovníky lisovny Ing. M., Jan K., P. Z. aj. H. S důkazy uvedenými v odvolání se žalovaný nevypořádal. 8. Žalovaný se dle žalobkyně také nevypořádal s částí odvolání, v níž poukazovala na nesprávné nebo nepravdivé závěry správce daně. 9. Žalobkyně rovněž odkázala na rozsudek soudu ze dne 30. 11. 2020, čj. 30 Af 95/2018-65, týkající se doměření DPH žalobkyni za zdaňovací období ledna až března 2015. Soud v rozsudku žalovanému uložil, aby skutečnosti týkající se otázky potřebnosti nákupu řepkového oleje, resp. metody rozpoznání obsahu vody v řepkovém oleji zjistil procesně korektním způsobem a umožnil žalobkyni na zjištěné závěry reagovat např. předložením dalších důkazů. Na tom nemění nic skutečnost, že citovaný rozsudek čj. 30 Af 95/2018-65 byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 10. 2021, čj. 6 Afs 399/2020-59, neboť i ten potvrdil, že žalovaný pochybil. Uvedený nedostatek nebyl odstraněn ani ve vztahu ke zdaňovacímu období prosinec 2014. Žalobkyně se v této souvislosti vymezuje proti konstatování NSS, podle něhož v lednu 2015 začala z ničeho nic nakupovat řepkový olej, který do té doby jen vyráběla. Žalobkyně toto tvrzení odmítá, přičemž opakovaně vysvětlovala okolnosti nákupu řepkového oleje. Žalobkyně předložila v odvolacím řízení odborné vyjádření doc. Ing. B., CSc., k posouzení obsahu vody v řepkovém oleji lisovaném za studena. Není však zřejmé, jak žalovaný vyjádření hodnotil ve svých souvislostech s dalšími svými závěry. 10. Žalovaný se dále nevypořádal s návrhem na výslech J. B., který měl být dle názoru žalovaného organizátorem řetězce dodání. Jde pouze o domněnku, kterou se žalovaný nepokusil ověřit výslechem této osoby. Z vyjádření pana B. nelze vycházet za situace, kdy žalobkyně navrhla jeho výslech a žalovaný tento návrh ignoroval. 11. Žalobkyně nesouhlasí s názorem (vyjádřeným mj. i v rozsudku NSS čj. 6 Afs 399/2020-59), podle něhož se jí naskýtaly i jiné způsoby řešení problému s nekvalitní naskladněnou řepkou s vyšší vlhkostí. Názor, že nákup řepkového oleje měl jiný než čistě praktický s podnikáním související důvod, představuje pouhou spekulaci, kterou žalovaný učinil bez odborné znalosti a nepodložil ho důkazy. 12. Žalovaný se dále nevypořádal ani s námitkou, podle níž nebylo zjištěno, že by žalobkyně měla vztahy s jednotlivými „účastníky podvodu“, které žalovaný označil jako účastníky řetězců dodání. Pokud jde o okolnosti týkající se společnosti REMIOIL, závěry žalovaného jsou nelogické a týkají se skutečností, které nastaly až po zdaňovacím období prosinec 2014. Rovněž okolnosti ukončení spolupráce mezi ANDI trade a společností KOMODITY.EU neměly na spolupráci s dodavateli žalobkyně žádný vliv. 13. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením marží a cen, za něž žalobkyně nakupovala a prodávala řepkový olej. Žalovaný i správce daně se vyjadřují k této otázce, aniž by se sami účastnili trhu s touto komoditou. Žalovaný nevyvrátil argumentaci, kterou v této souvislosti žalobkyně přednesla v odvolání. 14. Žalobkyně namítá, že DPH doměřenou ANDI trade z důvodu neuznání nároku na odpočet kvůli její účasti na podvodu na dani nelze považovat za chybějící daň. V roce 2014 nemohl nikdo vědět, že dojde k doměření DPH. Daň doměřená v roce 2017 nemůže být chybějící daní v podvodu na dani z roku 2014. Správce daně se jen pokusil získat u žalobkyně daň, kterou nemohl vybrat od ANDI trade. 15. Závěrem žalobkyně bez bližší konkretizace odkázala na argumentaci přednesenou v žalobě ve věci vedené u soudu pod sp. zn. 30 Af 95/2018. Podle ní by bylo nadbytečné tuto argumentaci opakovat, a proto navrhla, aby se součástí soudního spisu vedeného na základě této žaloby stal spis vedený u zdejšího soudu pod sp. značkou 30 Af 95/2018. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Obsáhle se vyjádřil k uplatněným žalobním bodům, které má za nedůvodné. Pokud jde o namítanou prekluzi, uvedl, že za zdaňovací období prosince 2017 již byla žalobkyni daň jednou doměřena, což ale nebrání opakovanému doměření daně. Žalovaný dále poukázal na úkony, jimiž byla lhůta ke stanovení daně prodloužena, resp. přetržena, přičemž je toho názoru, že k prekluzi práva stanovit daň před právní mocí napadeného rozhodnutí nedošlo. Správce daně nepochybil, pokud poté, co žalobkyně nereagovala na výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu, doměřil daň na základě pomůcek. V této souvislosti odkázal žalovaný na rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2019, čj. 9 Afs 394/2018-33. Pokud jde o námitky týkající se obsahu vody v řepkové oleji, žalovaný uvedl, že tato otázka nebyla v nyní projednávané věci žalovaným zpochybněna a kladena žalobkyni k tíži. Žalobkyní uplatněné námitky žalovaný v napadeném odvolání vypořádal souhrnně, není jeho povinností odpovídat na každou větu odvolání. Pokud jde o navržené výslechy svědků, žalobkyně je navrhovala v řízení týkajícím se zdaňovací období měsíců ledna až března roku 20