31 A 17/2025 – Krajský soud v Brně

31 A 17/2025- 50 - text  6 31 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobce: Z. Š. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2024, č. j. KUOK 142519/2024, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 16. 12. 2024, č. j. KUOK 142519/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Konice („městský úřad“) obdržel žádost o informace, ve které žalobce žádal poskytnutí rozhodnutí o spáchání dopravního přestupku ze dne 3. 11. 2020 („rozhodnutí o přestupku“). Nebyl přitom účastníkem předmětného řízení o přestupku. Městský úřad žádosti vyhověl a zaslal žalobci rozhodnutí o přestupku v anonymizované verzi. Žalobce následně městskému úřadu zaslal žádost o vydání rozhodnutí o anonymizaci podle § 15 odst. 3 zákona č. 160/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím („InfZ“). Městský úřad tedy dne 7. 11. 2024 vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu vymezených osobních údajů, č. j. KON 20980/2024 („rozhodnutí městského úřadu“). 2. Proti rozhodnutí městského úřadu podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 16. 12. 2024, č. j. KUOK 142519/2024 („napadené rozhodnutí“), zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou, která byla dne 19. 2. 2025 doručena Krajskému soudu v Ostravě a následně dne 26. 2. 2025 postoupena zdejšímu soudu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce v žalobě brojí proti neposkytnutí údajů o jménu, příjmení a služební hodnosti svědků uvedených v rozhodnutí o přestupku. Z kontextu rozhodnutí o přestupku lze naznat, že svědci jsou strážníci obecní policie. A jelikož je strážník obecní policie úřední osobou a zaměstnancem veřejné správy, byl městský úřad ve smyslu § 8a odst. 2 InfZ povinen požadované údaje poskytnout. Tuto námitku uvedl žalobce již v odvolání. Žalovaný ji však vypořádal poněkud svérázně pouze tím, že se o takový případ nejedná, aniž by uvedl, z čeho tak usuzoval. Rozhodnutí je tudíž také nepřezkoumatelné. Žalobce vlastním způsobem protestuje proti způsobu práce obecní policie, která bez hlubšího zamyšlení oznamuje veškerá možná jednání jako přestupky, ač tato jednání mohou být ve skutečnosti po právu. Jelikož strážníci způsobili konkrétní osobě potíže v podobě přestupkového řízení, o kterém je žalobci známo, že bylo zrušeno, je na místě strážníky volat k odpovědnosti. 4. Žalobce na základě výše uvedeného navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a další podání účastníků 5. Žalovaný ve svém vyjádření doslovně zopakoval napadené rozhodnutí. Nad rámec napadeného rozhodnutí uvedl, že anonymizace jmen a příjmení svědků nijak nebrání účelům, pro které byly informace vyžádány. Vypovídací schopnost anonymizovaného rozhodnutí o přestupku snížena nebyla. Žalovaný má za to, že postavení svědka je odlišné od postavení oprávněných úředních osob. Pro vyřízení přestupku je podstatné, že přestupek zdokumentovala osoba oprávněná, tj. městská policie. Ve správním řízení již však strážníci nedisponují žádnými pravomocemi, pro které by museli být v rozhodnutí uvedeni. Anonymizace účastníků a svědků by měla být pravidlem. Zveřejnit jméno a příjmení městského strážníka by bylo na místě, pokud by se jednalo o pochybení konkrétní úřední osoby. 6. Jednání žalobce a jeho zástupkyně je podle žalovaného šikanózním výkonem práva. Zneužívají žalobního práva za účelem primárně získat náhradu nákladů řízení. Žalovaný shrnul souvislost žalobce s osobou P. K. a spolky Ochrana řidičů, o.s., Share CAR!, z.s., Virtuální provozovatel, z.s., Anděl na cestě, z.s., tedy tzv. „pojišťovnami“ na pokuty. Žalobce a cca dalších 10 žadatelů, zastupovaných často stejnou zástupkyní jako žalobce, zahrnují správní orgány žádostmi o informace. Generování nadstandardně vysokého počtu žádostí neúměrně zatěžuje povinné subjekty, v důsledku čehož správní orgány nestíhají žádosti vyřizovat. Následně tyto osoby podávají nečinnostní žaloby, na základě kterých jim soud přiznává náhradu nákladů řízení. Žalobce se soudí, protože chce a může, nikoliv, protože by potřeboval ochranu svých práv. Náklady na tyto kratochvíle a výstřednosti by si tedy měl nést sám. Procesní strategie žalobce je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. 7. Nad rámec vyjádření žalovaný uvedl, že jména dvou městských strážníků, o něž jde, jsou dostupná na stránkách města Konice. Závěrem žalovaný navrhnul, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 8. Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, v níž setrval na své žalobní argumentaci. Požadované údaje podle něj jednoznačně vypovídají o úřední činnosti strážníků, jelikož jde o základní identifikaci úředních osob vykonávajících svěřenou pravomoc. Ustanovení § 8a odst. 2 InfZ je ustanovením speciálním, a stanoví jednoznačnou povinnost, nikoliv možnost poskytnutí informací. Žalovaný by podle něj měl rozlišovat mezi svědkem jako soukromou osobou a úřední osobou. Ve druhém případě jde o výkon veřejné pravomoci, který by měl být pod veřejnou kontrolou. Strážník vypovídal o úkonech, které činil jako úřední osoba, a referoval o svém úředním postupu. Žalobce informace žádal pro svoji spolkovou činnost, není mu však zřejmé, jak jeho spolková činnost souvisí s nezákonným rozhodnutím žalovaného. Považoval-li městský úřad žádost za obtěžující, měl ji odmítnout, což však neučinil. Z odkazovaných webových stránek nelze seznat, že uvedení strážníci pracovali u městské policie také v roce 2020. 9. Žalovaný podal k replice žalobce dupliku. K ní přiložil dalších 5 žádostí o informace, které žalobce v návaznosti na nynější spor žalovanému zaslal. Žalobce podle něj šikanuje veřejnou správu a zneužívá práva, a proto by mu neměla být poskytnuta náhrada nákladů řízení. 10. Žalobce podal k vyjádření žalovaného tripliku. Neposkytnutí informace nelze zhojit ve vyjádření k žalobě, tím méně, když k jejímu poskytnutí není žalovaný příslušný. Žalovaný netvrdí ani nehájí zákonnost napadeného rozhodnutí, pouze brojí proti vedení sporu. Neučinil však nic k jeho ukončení, byť mohl vlastní rozhodnutí zrušit. Pět žádostí o informace bylo podáno, jelikož se žalovaný vyhýbal odpovědím na otázku žalobce. 11. Žalovaný k výše uvedenému zopakoval, že setrvává na svém procesním stanovisku, a že požaduje, aby žalobci v případě úspěšnosti nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. IV. Posouzení věci 12. Žaloba je důvodná. 13. Správní rozhodnutí je jednostranný úkon, kterým správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách (§ 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Jako takové musí obsahovat povinné náležitosti, přičemž jednou z nich je odůvodnění rozhodnutí. Správní orgán je povinen v odůvodnění uvést důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). 14. V případě, že se správní orgán se všemi námitkami nevypořádá, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo jej odůvodní nedostatečně, zatíží své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Jedná se o jednu z nejzávažnějších vad, kterou může být rozhodnutí zatíženo, a soud je povinen takové rozhodnutí zrušit, i kdyby nepřezkoumatelnost nebyla žalobcem výslovně namítána. Z odůvodnění správního rozhodnutí tedy musí jednoznačně vyplývat, že se správní orgán posuzovanou věcí zabýval, a že neopomenul vypořádat námitky účastníka řízení. Musí být zřejmé, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl i jakým způsobem ji aplikoval (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, sp. zn. 6 A 48/92, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76, nebo ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45). 15. Podle § 8a odst. 1 InfZ platí, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukrom