1 As 96/2010 — Nejvyšší správní soud

31 A 25/2025- 141 - text  12 31 A 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. J. K. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. H + M Zlín a.s., IČO: 18824927 sídlem K Farmě 495, 763 14 Zlín – Štípa 2. Ing. P. H. bytem X 3. EG.D, s.r.o., IČO: 21055050 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno 4. Mgr. Z. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2025, č. j. KUZL 9412/2025, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 4. 3. 2025, č. j. KUZL 9412/2025, a rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 16. 2. 2023, č. j. MMZL 080978/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2025, č. j. KUZL 9412/2025, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Zlína, odboru stavebních a dopravních řízení (dále „stavební úřad“), ze dne 16. 2. 2024, č. j. MMZL 080978/2023, kterým byla na žádost stavebníka (osoby zúčastněné na řízení 1.) dodatečně povolena stavba „Stavební úpravy rodinného domu, X, X k. ú. X“ (dále „záměr“) na pozemku st. p. XA, parc. č. XB, XC, XD v katastrálním území Z. Z obsahu rozhodnutí o dodatečném povolení vyplývá, že stavba stávajícího rodinného domu byla dodatečně povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. MMZL-SÚ-12544/2010/Bez, avšak nebyla zcela dokončena a stavebník před dokončením započal se změnami rozestavěné stavby v rozporu s tímto dodatečným stavebním povolením. 2. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že zároveň podává návrh na zrušení Opatření obecné povahy č. 1/2011, územní plán města Zlína ve znění pozdějších změn (dále „územní plán“), vydaného Zastupitelstvem města Zlína, v části vymezující v plochách BI – bydlení individuální pojem vila, a to ke dni nabytí účinnosti změny č. 3B a 3D územního plánu města Zlína, tedy ke dni 3. 1. 2020. Tento návrh soud usnesením ze dne 13. 6. 2025, č. j. 31 A 25/2025-131, vyloučil k samostatnému projednání. II. Obsah žaloby 3. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že záměr odporuje charakteru lokality, kterou tvoří převážně menší rodinné domy. Záměr svou podstatou odpovídá hromadnému bydlení, tedy využití plochy BH (plochy bydlení hromadného), nikoliv plochy BI (plochy bydlení individuálního). Záměr představuje nepřiměřenou zátěž jak z hlediska zastavěné plochy, tak z hlediska nárůstu obyvatel a s tím spojených negativních dopadů. Nová dopravní zátěž povede ke zhoršení plynulosti provozu, zvýšené hlučnosti, prachové zátěži a celkovému snížení kvality bydlení v území. Nárůst počtu obyvatel povede ke snížení kvality životního prostředí, zvýšení hluku, přeplněným ulicím a problémům s parkováním, zároveň bude vyžadováno navýšení kapacity školek, škol a zdravotních zařízení. Dopadem záměru bude snižování hodnoty nemovitosti žalobce a dalších stávajících vlastníků nemovitostí. Záměr není v souladu s územním plánem města Zlína. Parametry záměru neodpovídají definici „rodinného domu“ ani „vily“ ve smyslu územního plánu. 4. Závazné stanovisko orgánu územního plánování (koordinované závazné stanovisko Magistrátu města Zlína ze dne 16. 6. 2021, č. j. MMZL 087618/2021, dále „koordinované závazné stanovisko“), je věcně nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Uvádí, že záměr je „bytovým domem“, přesto však souhlasí s jeho umístěním v ploše BI, kde není výstavba bytových domů umožněna. Revizní závazné stanovisko Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 19. 7. 2024, č. j. KUZL 62334/2024, (dále jen „revizní závazné stanovisko orgánu územního plánování“) je věcně nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Nezabývá se tím, že je záměr materiálně jedním stavebním objektem, nesprávně posuzuje záměr i s ohledem na výškovou hladinu okolní zástavby, neboť ta je tvořena převážně rodinnými domy. Dva ze tří referenčních objektů, které vzal orgán územního plánování v potaz (č. p. 5641 a 5642), nejsou umístěny v bezprostřední blízkosti záměru. Další objekty v bezprostřední blízkosti záměru orgán územního plánování ignoroval. 5. Rozhodnutí stavebního úřadu o povolení výjimky ze dne 6. 6. 2022, č. j. MMZL 111407/2022, je neurčité, nepřezkoumatelné a nezákonné. Z výroku není zřejmé, v čem přesně má povolená výjimka spočívat. Nebyly splněny podmínky pro jeho vydání stanovené v § 169 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „starý stavební zákon“). Výrok rozhodnutí o výjimce v části „tato změna povede k vytvoření dvou bytových domů“ není v souladu se skutečností. K rozhodnutí o povolení výjimky nebyl vydán souhlas orgánu územního plánování. Vážným důvodem pro povolení výjimky nemůže být pouhá preference stavebníka. Výjimka má v tomto případě jen zlegalizovat stav, který je v rozporu s územním plánem. Rozhodnutí o výjimce se nezabývalo otázkou zvýšení imisí, povolením výjimky může dojít k ohrožení zdraví žalobce. Stavební úřad pouze jednou větou konstatoval, že ochrana zdraví a života osob nebude ohrožena. Žalobce navrhuje, aby soud stanovil, že rozhodnutí o výjimce je nezákonné. 6. Usnesení stavebního úřadu o prominutí zmeškání lhůty ze dne 19. 8. 2022, č. j. MMZL 162131/2022, je nezákonné, nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Stavební úřad byl povinen řízení zastavit, a tudíž rozhodnutí o dodatečném povolení nemělo být vydáno. V důsledku toho bylo žalobci upřeno právo na spravedlivý výsledek řízení, došlo k zásahu do jeho oprávněného očekávání a právního postavení v řízení. To, že stavebník spoléhal na to, že mu bude udělena výjimka, není závažným důvodem ve smyslu § 41 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nadto závažné důvody musí nastat bez zavinění podatele, což není případ stavebníka. Jednání stavebníka, který opakovaně žádal o prodlužování lhůt, je účelové. Žalobce navrhuje, aby soud stanovil, že usnesení o prominutí zmeškání lhůty je nezákonné. 7. Závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Zlínského kraje ze dne 27. 5. 2021, č. j. KHSZL 14319/2021, i revizní závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 13. 6. 2024, č. j. MZDR 17020/2024-4/OVZ, jsou nezákonná a nepřezkoumatelná. Stanoviska jsou spekulativní a nevěrohodná, tvrzení v revizním stanovisku Ministerstva zdravotnictví nejsou podložena věcným rozborem, akustickým výpočtem ani odborným měřením. K povolení záměru mělo být předloženo závazné stanovisko hasičského záchranného sboru. Záměr neodpovídá parametrům stavby kategorie I stanovené v § 7 vyhlášky č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, u kterých se nevykonává požární dozor. 8. Žalovaný nedostatečně posoudil odvolací námitku narušení kvality prostředí a soukromí žalobce nad míru přiměřenou poměrům v důsledku přímého pohledu do oken z teras záměru. Záměr je výrazně vyšší než okolní zástavba, je snazší z něj nahlížet na sousední pozemek. Odstupové vzdálenosti jsou nedostatečné. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a obsah souvisejících správních spisů. Situace, kdy na pozemku stavby pro bydlení bude kromě stavby pro bydlení umístěna další taková stavba, není nijak nestandardní. Ustanovením § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „vyhláška o obecných požadavcích na využívání území“), je totiž obecně umožněno povolit výjimku z § 21 odst. 4 této vyhlášky za podmínek § 169 starého stavebního zákona. Rozhodnutí o povolení výjimky bylo v době přezkoumávání žalovaným pravomocné. Nepřípustné odvolání proti němu nebylo shledáno jako podnět k přezkumnému řízení. Žalovaný vyhodnotil řízení o výjimce jako řízení, které bylo svou povahou řízením o předběžné otázce a bylo důvodem pro přerušení řízení dle § 64 správního řádu. S ohledem na pravomocné rozhodnutí o povolení výjimky pozbyla výzva k doplnění podkladů ze dne 15. 3. 2022, č. j. MMZL-SÚ-075302/2020/Př, a následné prominutí zmeškání lhůty význam, neboť stavebník nemohl požadavku stavebního úřadu vzhledem k charakteru řízení vyhovět. Z řízení před stavebním úřadem nelze zjistit účelové jednání stavebníka, jehož cílem by bylo jen úmyslné oddalování vydání meritorního rozhodnutí. Záměr bylo možné dodatečně povolit až na základě změn spočívajících v uvedení záměru do souladu s územně plánovací dokumentací za současného povoleného výjimkového řešení pro soulad záměru s obecnými požadavky na využívání území. Tímto postupem stavebního úřadu nebyl žalobce zkrácen n