32 A 21/2024 – Krajský soud v Brně

32 A 21/2024- 24 - text pokračování 9 32 A 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: P. N., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Michalem Korčákem sídlem Milady Horákové 101, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2024, č. j. KUJI 60122/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí ze dne 20. 5. 2024, č. j. DOP/32623/2024-vasu/4968/2024 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 19. 3. 2024 v 13:10 hod. řídil vozidlo MERCEDES-BENZ, registrační značky X, s návěsem SCHMITZ CARGOBULL, registrační značky X, a na dálnici D1 se v 154-152,5 km, ve směru na Prahu, neřídil svislou dopravní značkou B22a - zákaz předjíždění pro nákladní automobily (tato značka zakazuje řidiči nákladního automobilu o nejvyšší povolené hmotnosti převyšující 3 500 kg předjíždět motorové vozidlo vlevo; na vozovce se dvěma a více jízdními pruhy v jednom směru jízdy nesmí řidič nákladního automobilu o nejvyšší povolené hmotnosti převyšující 3 500 kg užít k jízdě jiného než pravého jízdního pruhu, není-li to nutné k objíždění), která byla na místě umístěna. Svým jednáním tedy porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Za tento přestupek byla žalobci jako správní trest uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a dále povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Podání účastníků 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že správní orgány se dopustily procesního pochybení spočívajícího v tom, že neprovedly důkaz projekcí videozáznamu pořízeného policií, na kterém má být zachyceno jeho přestupkové jednání. Žalobce zdůrazňuje, že důkazy by primárně měly být prováděny v rámci ústního jednání. Poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20, který se týká postupu při provádění dokazování přehráním videozáznamu. V řešené věci se obě správní rozhodnutí opírají právě o předmětný videozáznam; na základě tohoto důkazního prostředku byl zjištěn průběh skutkového děje a učiněn závěr o žalobcově vině. Dokazování přehráním videozáznamu však v řízení před prvostupňovým ani odvolacím správním orgánem provedeno nebylo. Žalobci nebyla dána možnost na tento videozáznam adekvátně procesně reagovat; tím byl zkrácen na svých právech. Za absurdní považuje žalobce augmentaci žalovaného uvedenou v napadeném rozhodnutí, že videozáznam je jiným podkladem pro vydání rozhodnutí, pročež se na něj § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nevztahuje. Při akceptování této úvahy by správní orgány ve většině přestupkových řízení žádné dokazování neprováděly. Dále žalobce namítá, že mu nemůže být přičítáno k tíži, že neodůvodnil svoji žádost, aby bylo ve věci nařízeno ústní jednání. Povinnost řádně zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, totiž vždy leží na správním orgánu, nehledě na argumentaci obviněného. Konečně žalobce obecně konstatuje, že z videozáznamu není patrné, že by se dopustil jakéhokoliv přestupkového jednání. 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1247/20 není na projednávanou věc přiléhavý. Nejednalo se totiž z jeho strany o překvapivé rozhodnutí, resp. neočekávatelné hodnocení důkazu. Žalobci bylo posouzení videozáznamu zřejmé z obsahu úředního záznamu sepsaného policií a následně i z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí. Žalobce dostal příležitost vyjádřit se k hodnocení tohoto důkazu a účinně uplatnit své argumenty, a to zejména v rámci odvolacího řízení. Videozáznam byl založen ve spise a žalobce se s ním prokazatelně seznámil. V případě přehrání záznamu se nejedná o interaktivní provádění důkazu, jako je tomu např. u výslechu svědka (kdy účastník řízení může svědkovi klást otázky nebo zpochybňovat jeho důvěryhodnost); zde jsou možnosti participace účastníka řízení značně omezené. Žalobce měl možnost se s videozáznamem seznámit a vyjádřit se k němu, což také učinil. Není rozhodující, zda byl formálně dodržen postup stanovený správním řádem k provedení takového důkazu. Stěžejní je posoudit případné omezení procesních práv žalobce; ten však nebyl na svých právech nijak krácen. 4. V replice žalobce uvádí, že považuje za překvapivé, pokud žalovaný v jednotlivých případech přistupuje k provedení důkazu videozáznamem odlišně. Poukazuje na jiné rozhodnutí žalovaného, ve kterém se ztotožnil se stejnou námitkou o neprovedení důkazu videozáznamem, přičemž prvostupňové správní rozhodnutí zrušil a správnímu orgánu uložil, aby byl proveden důkaz přehráním videozáznamu. Žalobce zopakoval své přesvědčení, že byl nepřeháním videozáznamu zkrácen na svých právech. 5. Žalovaný v duplice zdůrazňuje, že v projednávané věci byly podklady předložené policií takovým souborem listinných důkazů, který vinu žalobce jednoznačně prokazuje; nevznikly žádné důvodné pochybnosti či nejasnosti, které by musely být na ústním jednání objasněny. To bylo proto nadbytečné. Žalobce sice o nařízení ústního jednání požádal, avšak opakovaně na výzvu prvostupňového správního orgánu neuvedl důvod, proč by mělo být konáno, resp. nenavrhl důkazy, které by na něm měly být provedeny. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), v zákonné lhůtě. 7. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 8. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 9. Žaloba není důvodná. 10. Ze správního spisu vyplývá, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina (dále jen „policie“) zaslala prvostupňovému správnímu orgánu oznámení o podezření ze spáchání přestupku, kterého se měl dopustit žalobce. S oznámením, úředním záznamem o skutkovém ději a fotografiemi ze silniční kontroly byl správnímu orgánu předložen také policií pořízený videozáznam uložený na pevném nosiči dat (CD) a spolu s ním též dokument označený jako Vyhodnocení kamerového záznamu ze SDP. V něm je uvedeno, že se jedná o popis videozáznamu z přední kamery služebního dopravního prostředku v barvách policie, na němž je vidět, jak policejní vozidlo najíždí na těleso dálnice; z výhledu řidiče lze spatřit nákladní soupravu nacházející se v levém jízdním pruhu, poté se nákladní souprava zařadí do pravého jízdního pruhu; následně ji policejní vozidlo dojíždí a nakonec předjede. 11. V příkazu prvostupňový správní orgán uvedl, že na policií předloženém videozáznamu je „vidět dopravní značka a nákladní vozidlo předjíždějící v levém jízdním pruhu“ (srov. str. 2 příkazu ze dne 10. 4. 2024). Po doručení příkazu žalobci byla do správního spisu nahlížet jeho zástupkyně, které byl na mobilní telefon nahrán předmětný videozáznam (srov. protokol ze dne 15. 4. 2024). Žalobce následně podal odpor; v něm mimo jiné uvedl, že „žádá, aby ve věci bylo nařízeno ústní jednání, v rámci kterého se vyjádří ke sdělenému obvinění“ (srov. odpor žalobce ze dne 15. 4. 2024). Prvostupňový správní orgán poté vyrozuměl žalobce o tom, že má možnost se seznámit se všemi podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Poučil jej, že požaduje-li nařízení ústního jednání, má k tomu uvést své důvody; k řízení o přestupku se přitom může kdykoli vyjadřovat i písemně (srov. vyrozumění ze dne 19. 4. 2024). Žalobce sdělil, že nemá žádné návrhy na doplnění dokazování. Vyjádřil se též konkrétně k obsahu videozáznamu, a to tak, že z něj není seznatelný manévr spočívající v tom, že předjíždí v místě, kde je to dopravní značkou zakázáno. Kamerový záznam dle něj nedisponuje dostatečnou rozlišovací schopností, není na něm viditelná tabulka registrační značky vozidla, nelze určit barvu kabiny tahače ani barevné provedení návěsu a přívěsu (srov. vyjádření žalobce ze dne 6. 5. 2024). Prvostupňový správní orgán zamítl návrh žalobce na to, aby bylo v řízení provedeno ústní jednání, neboť jeho žádost neobsahovala žádné konkrétní důvody, proč by jednání mělo být povedeno. Žá