2 Azs 78/2024 — Nejvyšší správní soud

34 A 21/2024- 78 - text 12 34 A 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: M. K. st. přísl. A. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 pracoviště Tuřanka 1554/115b, 627 00 Brno o žalobách proti sdělení žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. OAM-23610-7/ZM-2024, MV-94313-1/OAM-2024, a proti sdělení žalovaného ze dne 6. 8. 2024, č. j. OAM-38920-8/ZM-2024, MV-114428-1/OAM-2024, takto: I. Žaloba proti sdělení žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. OAM-23610-7/ZM-2024, MV-94313-1/OAM-2024, se zamítá. II. Sdělení žalovaného ze dne 6. 8. 2024, č. j. OAM-38920-8/ZM-2024, MV-114428-1/OAM-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadená rozhodnutí 1. Žalobkyni byla vydána zaměstnanecká karta podle § 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“). Získala tak povolení k dlouhodobému pobytu a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána (zaměstnavatel CRS food s.r.o.), a to do 31. 7. 2025. Žalobkyně uzavřela se svým zaměstnavatelem dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni 19. 2. 2024. 2. Žalobkyně následně oznámila dne 16. 4. 2024 žalovanému změnu zaměstnavatele dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný žalobkyni sdělil dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců sdělením ze dne 21. 6. 2024, č. j. OAM-23610-7/ZM-2024, MV-94313-1/OAM-2024 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnání žalobkyně u jiného zaměstnavatele (Teleperformance CZ, a.s.) nejsou splněny. Žalobkyně totiž nedodržela povinnost změnit zaměstnavatele nejdříve 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty (2. 1. 2024). Vzhledem k tomu, že žalobkyně rozvázala pracovní poměr s předchozím zaměstnavatelem dohodou (ke dni 19. 2. 2024), nejednalo se o výjimku z povinnosti dodržet tuto šestiměsíční dobu. 3. Žalobkyně následně oznámila dne 20. 6. 2024 žalovanému další změnu zaměstnavatele dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný žalobkyni sdělil sdělením ze dne 6. 8. 2024, č. j. OAM-38920-8/ZM-2024, MV-114428-1/OAM-2024 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnání žalobkyně u jiného zaměstnavatele (Česká pošta, s.p.) nejsou splněny. Žalobkyni totiž její zaměstnanecká karta zanikla dne 19. 4. 2024. K zániku zaměstnanecké karty došlo dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uplynutím 60 dnů ode dne, kdy žalobkyni skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána. K tomu došlo v důsledku dohody o rozvázání pracovního poměru žalobkyně s jejím předchozím zaměstnavatelem ke dni 19. 2. 2024 (CRS food s.r.o.). 4. Žalobkyně před správním orgánem uváděla, že pracovní podmínky u předcházejícího zaměstnavatele (CRS food s.r.o.) byly nevyhovující, a že byly dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Dále uváděla, že předchozí zaměstnavatel ji přiměl k podepsání dohody o ukončení pracovního poměru pod nátlakem, zneužil její slabší pozici. Žalobkyně proto podala k Městskému soudu v Brně dne 26. 3. 2024 žádost o ustanovení bezplatného právního zástupce za účelem podání žaloby o neplatnost ukončení jejího pracovního poměru s předchozím zaměstnavatelem. Argumentovala, že okolnosti jejího případu dovolují, aby změnu zaměstnavatele oznámila před uplynutím šesti měsíců od právní moci její zaměstnanecké karty. 5. Žalovaný k tomu v prvním i druhém napadeném rozhodnutí uvedl, že není ze své pozice příslušný hodnotit, zda byla dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřena v souladu se zákonem. S odkazem na § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců pak uvedl, že na oznámení žalobkyně se hledí, jako by nebyla učiněna. 6. Proti prvnímu i druhému napadenému rozhodnutí, která jsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s.ř.s.“, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 9 Azs 118/2022-32, bod 14) se žalobkyně brání žalobami. Ty soud spojil usnesením ze dne 28. 1. 2025, č. j. 34 A 21/2024-58, ke společnému projednání, neboť napadená rozhodnutí na sebe navazují. II. Obsah žalob 7. Žalobkyně v obou žalobách předestřela podobnou argumentaci. Uvedla, že do ČR přijela nejprve na základě dlouhodobého víza za účelem studia, studovala kurz českého jazyka. Poté podala žádost o zaměstnaneckou kartu, která byla vázána na zaměstnání u společnosti CRS food s.r.o., a tuto kartu převzala 4. 12. 2023 (pozn. soudu – jedná se o datum vydání zaměstnanecké karty, tuto kartu žalobkyně převzala 2. 1. 2024). 8. Dále uvedla, že pracovní podmínky u tohoto zaměstnavatele byly v rozporu se zákoníkem práce a odkázala na svůj návrh ze dne 26. 3. 2024, adresovaný Městskému soudu v Brně, na ustanovení právního zástupce podle § 30 občanského soudního řádu, za účelem podání žaloby na určení neplatnosti právního jednání, na vydání dlužné mzdy a případně dalších nároků vůči zaměstnavateli CRS food s.r.o. Žalobkyně předložila též usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2024, č.j. 38 Nc 390/2024-22, jímž z důvodu jazykové bariéry zprostil ustanovení zástupcem žalobkyně JUDr. Jana Žižlavského a ustanovil jí jinou advokátku, Mgr. Michaelu Dumbrovskou, LL.M., a jemu předcházející usnesení téhož soudu ze dne 11. 7. 2024, jímž žalobkyni prvně ustanovil k sepisu žaloby o neplatnosti dohody o ukončení pracovního poměru u CRS food s.r.o. zástupce JUDr. Jana Žižlavského. 9. Žalobkyně uvedla, že dne 19. 2. 2024 jí zaměstnavatel pod nátlakem donutil podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru. Žalobkyně však chtěla pracovní poměr ukončit sama, z důvodu nevyplacené mzdy podle § 56 zákoníku práce. S ohledem na znění § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců se proto žalobkyně ocitla v situaci, kdy v důsledku podvodného jednání svého bývalého zaměstnavatele byl pracovní poměr ukončen a oznámení o změně (jiného) zaměstnavatele nemohlo být schváleno. Žalobkyně žalovanému ke svému oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 16. 4. 2024, které podala ve lhůtě 60 dní od ukončení pracovního poměru se zaměstnavatelem předchozím (19. 2. 2024), poskytla ke své situaci všechny uvedené informace. Žalovaný je však nezohlednil, v řízení pokračoval a vydal první napadené rozhodnutí. Poté, co žalobkyně našla jiného zaměstnavatele (Česká pošta, s.p.), oznámila žalovanému změnu zaměstnavatele, na což žalovaný reagoval druhým napadeným rozhodnutím. 10. Žalobkyně následně argumentovala, že napadená rozhodnutí lze napadnout žalobou ve správním soudnictví, a že žaloby podala včas. O tom však soud s ohledem na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz dále) neměl pochyb, a proto tuto část žalobní argumentace nerekapituloval. 11. Žalobkyně spatřuje nezákonnost prvního i druhého napadeného rozhodnutí v tom, že žalovaný řízení nepřerušil a žalobkyni neurčil lhůtu pro podání žaloby ve věci neplatnosti ukončení jejího předcházejícího pracovního poměru. Rozhodnutí soudu v této věci je totiž podle žalobkyně ve vztahu k oznámení o změně zaměstnavatele předběžnou otázkou ve smyslu § 57 správního řádu. Žalovaný měl proto řízení přerušit a posečkat s vydáním rozhodnutí až do vydání rozhodnutí o žalobě na neplatnost dohody o ukončení pracovního poměru. 12. Následně žalobkyně poskytla argumentaci pro svůj názor, že § 57 správního řádu lze aplikovat i na řízení o změně zaměstnavatele podle § 42g odst. 7, 8, a 9 zákona o pobytu cizinců. Přestože dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců, tedy na řízení o změně zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty, nevztahuje část druhá a třetí správního řádu, správní řád je vůči zákonu o pobytu cizinců obecným právním předpisem. A podle § 154 správního řádu platí, že jestliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle ustanovení této části, podle ustanovení části první, obdobně podle těchto ustanovení části druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až § 31, § 33 až § 35, § 37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto ustanovení části třetí: § 134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná. Z toho podle žalobkyně plyne, že i když je vyloučeno použití druhé a třetí části a postupuje se pouze podle části první a čtvrté správního řádu, některá výslovně uvedená ustanovení se aplikují obdobně a zbylá přiměřeně. 13. Žalobkyně k tomu odkázala též na rozsudek Nejv