4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

34 A 26/2024- 72 - text  9 34 A 26/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: M. C. bytem X st. příslušnost T. r. zast. advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2024, č. j. MV-123012-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení 1. Žalobce podal dne 19. 9. 2022 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území České republiky dle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců („zákon o pobytu cizinců“). Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 17. 4. 2024, č. j. OAM-12927-29/PP-2022 („prvostupňové rozhodnutí“), neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana EU. Rozhodnutím žalované ze dne 17. 9. 2024, č. j. MV-123012-4/SO-2024 („napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Z předcházejícího správního řízení vyplývá, že žalobce se považuje za rodinného příslušníka české státní příslušnice, paní K. Ö., a to ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy považuje se za druha občanky EU. V řízení před prvostupňovým orgánem vyšlo najevo, že žalobce je současně ženatý. Jeho manželka paní E. C. a jejich tři děti žijí v Turecku. 3. Dne 3. 11. 2022 byl proveden výslech žalobce. Žalobce jednak uvedl okolnosti svého seznámení s paní K. Ö. a jejich dalšího vztahu. Je ženatý od roku 2005 a do Turecka za svou rodinou jezdí jednou za 4-5 měsíců. Když je v Turecku, bydlí společně s manželkou a dětmi v domě. Mezi ním a jeho manželkou nadále existuje i intimní soužití. Když je žalobce v České republice, s manželkou a dětmi je v pravidelném telefonickém kontaktu, volají si každý den. Žalobce rodinu finančně podporuje. K otázce na jeho vztah s manželkou uvedl, že se jedná o vztah víceméně formální, ale před dětmi se snaží být v co nejlepším rozpoložení. Téma rozvodu mezi nimi nepadlo, protože nechtějí ublížit dětem. Žalobce při pohovoru uvedl: „Od prvního dne, kdy jsem se seznámil se svojí českou přítelkyní, jsem jí svoji situaci objasnil a zdůraznil, že v žádném případě se rozvádět nechci a chci rodinu v Turecku zachovat. S největší pravděpodobností, pokud by K. s tímto nesouhlasila, tak by ten náš vztah mezi námi nebyl.“ Děti i manželka o jeho vztahu v České republice ví. Žalobce chtěl být vždy upřímný, proto vždy oběma stranám řekl celou skutečnost. Současné uspořádání vztahů mu vyhovuje, nehodlá jej měnit. K otázce správního orgánu, jaký dopad by na jeho vztah s družkou mělo negativní rozhodnutí o jeho žádosti, žalobce uvedl, že by to na jeho vztah nemělo žádný vliv. 4. Téhož dne byl proveden výslech K. Ö., která se vyjádřila k okolnostem svého vztahu s žalobcem a jejich společného života. Uvedla, že situace žalobce jí nevadí, žalobce jí řekl o své situaci hned na začátku jejich vztahu. Kdyby manželka žalobce byla v ČR, tak by jí to vadilo, ale jelikož je daleko a nemá s nimi žádné problémy, tak jí to nevadí. K otázce, jaký dopad by na její vztah s žalobcem mělo negativní rozhodnutí o žádosti žalobce uvedla, že by byla zklamaná, zkusili by to znovu. Jejich vztah by to neovlivnilo. 5. Dle prvostupňového rozhodnutí nebylo možné připustit, aby vedle sebe souběžně existoval vztah rodinný mezi manželi a jiný partnerský vztah, z jehož titulu by se na cizince hledělo v intencích zákona o pobytu cizinců jako na rodinného příslušníka občana EU. V materiální rovině by tak byla připuštěna existence dvojího manželství. Vztah žalobce s českou státní občankou není možné pokládat za trvalý partnerský vztah dle §15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce je v současnosti stále ženatý. 6. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce namítl, že bylo vydáno až rok a půl po provedení výslechu. Prvostupňový orgán s ohledem na plynutí času neprověřil, zda nedošlo v rodinné situaci žalobce k nějakým změnám. Žalobce s manželkou neudržuje žádný vztah, a to ani vztah intimní. Pokud je s manželkou ženatý, jedná se o dodržení místních kulturně-rodinných tradic, kdy děti žalobce nejsou zletilé, nicméně samotné manželství žalobce je rozvrácené a svoji funkci nesplňuje. Žalobce s ohledem na plynutí času navrhl provedení nového výslechu své osoby a výslechu své partnerky. 7. Žalovaná se závěrem prvostupňového orgánu souhlasila. Existence dvou de facto manželských vztahů neodpovídá ani zvyklostem ani zákonům platným na území České republiky. Žalovaná je toho názoru, že pokud žalobce neučinil za dva roky, tj. za dobu, po kterou se zná se svou partnerkou, žádné kroky k tomu, aby se se svou manželkou rozvedl, pak jeho vztah k družce nelze považovat za vztah trvalý ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť je zřejmé, že přetrvávají určité podstatné vazby ze vztahu předchozího, jež brání navázání nového trvalého vztahu. Žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2018, č. j. 62 A 75/2016-62, a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2018, č. j. 9 A 22/2016-41, které se obdobnou situací zabývaly. 8. Žalovaná dále konstatovala, že prvostupňový orgán dle ní postupoval v souladu s § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“). Je-li dle § 3 správního řádu zjištěna skutečnost, která znemožňuje vyhovět žádosti, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Pokud žalobce chtěl žít v České republice partnerský život a za tímto účelem získat pobytové oprávnění, měl činit kroky ke změně svého rodinného stavu. Žalobce pravidelně cestuje do země původu, žádost o rozvod však nikdy nepodal a rozvádět se nechce. Provedenými důkazy bylo bez pochybností prokázáno, že byl dán důvod pro zamítnutí žádosti žalobce. Prvostupňový orgán plně respektoval rodinný a soukromý život žalobce i právo na spravedlivý proces. K námitce žalobce, že prvostupňový orgán nepostupoval v souladu se zásadou materiální pravdy, neboť od výslechu došlo mezi žalobcem a jeho manželkou ke změnám, žalovaná uvedla, že žalobci nic nebránilo, aby v průběhu správního řízení učinil písemné podání. K návrhu na provedení nového výslechu žalobce žalovaná uvedla, že žalobce je stále ženatý v Turecku, proto by provedení nového výslechu žalobce a jeho družky nepřineslo žádné nové podstatné informace. 9. Napadeným rozhodnutím dle žalované nedošlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobci nebylo znemožněno požádat o jiný druh pobytového oprávnění či o udělení pobytového oprávnění žádat opakovaně. Žalobce navíc netvrdil, že nemůže realizovat partnerský život v zemi svého původu. Ze správního spisu plyne, že žalobce má vazby na zemi, jejímž je občanem, má tam nezletilé děti, manželku i majetek. Napadeným rozhodnutím proto nebyl porušen závazek, jež pro Českou republiku vyplývá z mezinárodních smluv. II. Žaloba 10. Rozhodnutím správních orgánů došlo k porušení § 3, § 4 a § 5 správního řádu. Správní orgány nevzaly v potaz veškeré skutečnosti, které vyšly ve správním řízení najevo. Dostatečně nepřihlédly k výpovědi žalobce a jeho družky při pohovoru dne 3. 11. 2022 a k listinám předkládaných žalobcem. 11. Jediným osamoceným důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce je úvaha správních orgánů o souběhu manželského a partnerského vztahu. Správní orgány ignorovaly, že žalobce veškeré zákonné předpoklady pro vyhovění žádosti formálně naplnil. Jejich závěr nemá opodstatnění ve zjištěných skutečnostech ani v zákonných normách českého právního řádu či v současných kulturních aspektech dnešní společnosti. Zákon o pobytu cizinců, občanský zákoník, ani jiné právní předpisy neupravují zákaz souběhu partnerského a manželského vztahu. Zákon o pobytu cizinců naopak stanovuje jasná kritéria pro posouzení výkladu pojmu rodinný příslušník občana EU a žalobce tuto definici splňuje. Skutečnost, že má žalobce na území řádně doloženou existenci trvalého partnerského vztahu se svou družkou je přitom v projednávané věci zcela nesporná a deklarovaná správními orgány obou stupňů. Souběh manželského a partnerského vztahu nezakládá nezákonnost v podobě dvojího manželství. Souběh takových vztahů dle zákonodárce nevylučuje aplikaci §15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Postup správních orgánů je v přímém rozporu s právem žalobce na spravedlivý proces. Žádná norma českého právního řádu takový účinek souběhu manželského a partnerského vztahu nestanoví, nadto se jedná o nerovné zacházení v případě, kdy kulturní aspekty na území naopak takové trendy připouští. 12. Společenský vývoj v EU a zejména na území České republiky přináší navzdory dlouhotrvajícím morálním zásadám české společnosti nová názorová kritéria, jež posouva