8 Ads 188/2017 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 1/2025- 32 - text  9 34 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: D. Š. bytem X zast. advokátem JUDr. Martinem Klimem sídlem Sukova 49/4, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 404 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Martina Klima. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí ze dne 7. 11. 2024, č. j. X („napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2024, č. j. X(„prvostupňové rozhodnutí“) a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobkyni podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“) od 23. 8. 2023 starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 15 966 Kč měsíčně s tím, že výplata starobního důchodu přiznaného od 23. 8. 2023 nenáleží. 2. Žalobkyně získala potřebných 35 roků doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod před dosažením důchodového věku. Žalobkyně splnila také podmínku pro předčasný starobní důchod, protože jí k 23. 8. 2023 do dosažení řádného důchodového věku zbývalo méně než tři roky. Žalovaná provedla výpočet starobního důchodu žalobkyně. Dospěla k závěru, že součtem základní výměry ve výši 4 040 Kč a valorizované procentní výměry ve výši 11 926 Kč celkově od června 2023 žalobkyni náleží starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 15 966 Kč měsíčně, včetně výchovného za 4 vychované děti. 3. V námitkovém řízení žalobkyně namítala, že v osobním listu důchodového pojištění není zaznamenáno její zaměstnání v období od 1. 1. 1996 do 31. 10. 1999, přestože žalobkyně byla zaměstnána do roku 2010 bez přerušení ve výrobním družstvu K., výrobní družstvo, IČO: X, sídlem N. B. p. 294, X V. B. („zaměstnavatel“). Žalovaná v rámci námitkového řízení prováděla šetření a komunikovala se zaměstnavatelem žalobkyně, žádala o zaslání originálu evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobkyně. Ani po delší komunikaci se zaměstnavatelem však nebyl chybějící ELDP dodán. 4. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela z oznámení o výsledku řízení OSSZ Brno-venkov, která dne 27. 11. 2023 zahájila řízení ve smyslu § 6 odst. 4 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). OSSZ Brno-venkov uvedla, že v době od 1. 1. 1996 do 31. 10. 1999, od 1. 1. 2000 do 31. 1. 2000, od 1. 6. 2000 do 31. 12. 2003 je nesporné, že výdělečná činnost trvala, nicméně nejsou prokázány skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda je uvedená doba dobou pojištění ve smyslu § 8 a § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná shrnula, že namítaná doba pojištění od 1. 1. 1996 do 31. 10. 1999, od 1. 1. 2000 do 31. 1. 2000 a od 1. 6. 2000 do 28. 8. 2000 je pro žalovanou nedošetřitelná. Tuto dobu nelze zohlednit ve starobním důchodu žalobkyně. II. Žaloba 5. Podle žalobkyně je žalovanou zjištěný skutkový stav v rozporu s předloženými doklady a spisovým materiálem. Žalovaná dospěla na základě předložených listin k nesprávnému právnímu a skutkovému závěru. Žalobkyně byla od roku 1978 do roku 2010 bez přerušení zaměstnána u zaměstnavatele. Žalobkyně k námitkám předložila zápočtový list – potvrzení o zaměstnání. Poukázala na skutečnost, že zaměstnavatel za žalobkyni platil zdravotní pojištění, z čehož plyne, že bylo hrazeno i sociální pojištění. Žalovaná se dostatečně nevypořádala s listinami, které obsahuje spisový materiál ani s listinami, které byly žalobkyní předloženy v rámci podaných námitek. 6. Žalobkyně žádala o vystavení nového opravného výpočtu důchodu. Nesouhlasí s tím, že doba pojištění od 1. 1. 1996 do 30. 10. 1999, od 1. 1. 2000 do 31. 1. 2000 a od 1. 6. 2000 do 28. 8. 2000 je pro žalovanou nedošetřitelná, a proto ji nelze zohlednit ve starobním důchodu. Pokud by namítané období bylo zohledněno a zahrnuto do výpočtu výše starobního důchodu, tedy bylo by zahrnuto do doby pojištění, došlo by k navýšení procentní výměry důchodu, neboť celková doba pojištění žalobkyně by se tímto zvýšila. 7. Žalobkyně poukázala na zásadu materiální pravdy (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), na oprávnění a povinnosti žalované dle § 12 a 13 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a dle § 50 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně odkázala také na § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. 8. Žalobkyně ve správním řízení předložila zápočtový list, ze kterého jednoznačně vyplývá, že žalobkyně byla zaměstnána od 1. 9. 1978 do 30. 6. 2010. Dále žalobkyně předložila výpis VZP – informace o pojištěnci – za období od 1. 1. 1992 do 23. 8. 2023, ze kterého rovněž vyplývá, že žalobkyně byla v daném období zaměstnána u zaměstnavatele, a tedy bylo za dané období za žalobkyni hrazeno zdravotní pojištění zaměstnavatelem. Žalobkyně trvá na tom, že jde o podklady prokazující, že sporná doba měla být zohledněna ve starobním důchodu žalobkyně. 9. Dle žalované je nesporné, že v namítaném období výdělečná činnost trvala, ale nejsou prokázány rozhodné skutečnosti pro posouzení, zda uvedená doba je dobou pojištění ve smyslu § 8 a § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. Tento postup a toto vyhodnocení důkazů považuje žalobkyně za příliš formalistické a zcela nelogické. Závěr žalované nebyl řádně odůvodněn a je v rozporu se zákonem. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně 10. Žalovaná ve vyjádření zopakovala argumentaci z napadeného rozhodnutí. Trvala na tom, že sporná doba nemohla být zhodnocena jako doba pojištění ve smyslu § 8 a § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť pro daný účel nebyly prokázány rozhodné skutečnosti (skutečný výkon výdělečné činnosti, zúčtování vyměřovacího základu, pobírání dávek nemocenského pojištění). Žalovaná tak nemohla a ani nemůže přistoupit ke zhodnocení žalobkyní namítané doby jako doby vyloučené v intencích ustanovení § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. 11. Pro případ, že by sporná doba měla být považována za dobu pojištění ve smyslu § 8 a § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, ačkoliv by přitom nebyla prokázána výše vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky, odkázala žalovaná na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 27. 10. 2010, č. j. 3 Ads 78/2010-93 nebo ze dne 27. 11. 2008, č. j. 3 Ads 88/2008-173). Pokud jde o prokázání výše vyměřovacích základů, odkázala žalovaná na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 10 Ads 59/2016-57. 12. Žalovaná shrnula, že za účelem prokázání vyměřovacích základů nelze použít tytéž podpůrné důkazní prostředky jako pro prokázání samotné doby pojištění, tzn. kupř. čestné prohlášení dvou svědků. Za účelem prokázání vyměřovacích základů nelze použít platové výměry a další doklady o vyměření mzdy či jiné doklady o průběhu pracovního poměru. Platový výměr není dostatečně podrobným zdrojem informací k určení vyměřovacích základů za příslušnou dobu pojištění, neboť nezaznamenává příjem za každý jednotlivý měsíc, z údajů uvedených v platových výměrech nelze vyčíst podrobnosti o průběhu pracovního poměru, zejména zda byl odpracován každý měsíc, zda nebylo čerpáno neplacené volno či nemocenská či zda za něj bylo po celou dobu odváděno pojistné, popř. v jaké výši. Při absenci evidenčního listu důchodového pojištění lze průměrnou výši vyměřovacího základu pro účely stanovení výše starobního důchodu vypočítat pouze v případě, jsou-li k dispozici mzdové listy žadatele, bylo-li provedeno řízení ve smyslu § 6 odst. 4 písm. u) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vycházející z prokázaných podkladů vztahujících se k osobě žadatele. Ani přes zjevnou snahu žalované se nepodařilo prokázat spornou dobu pojištění žalobkyně. Žalovaná postupovala zcela v souladu s platnými právními předpisy a na napadeném rozhodnutí nadále trvá. 13. Žalobkyně v replice s vyjádřením žalované nesouhlasila. Má za to, že prokázání dané doby pojištění zápisovým listem a výpisem VZP – informace o pojištěnci – za období od 1. 1. 1992 do 23. 8. 2023 je dostatečné, neboť z něj vyplývá, že bylo hrazeno rovněž sociální pojištění. Jde o podklady prokazující, že namítaná doba měla být zohledněna ve starobním důchodu. Žalobkyně dále zopakovala svoji žalobní argumentaci. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 14. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 24. 5. 2024 se žalovaná obrátila na zaměstnavatele žalobkyně s žádostí o zaslání evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobkyně. Pro pří