4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 17/2025- 27 - text 8 41 Ad 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: Sedlecký dvůr s.r.o. IČ: 060 14 267 Sedlec 121, PSČ 691 21 zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Nádeníčkem Průchodní 377/2, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2025, č. j. 10000/4619164/25/351/PL, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2025, č. j. 10000/4619164/25/351/PL, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 140 Kč do 30 (třiceti) dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta Mgr. Pavla Nádeníčka. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobkyně měla jednatelku, která za žalobkyni uzavřela „sama se sebou“ pracovní smlouvu. Žalobkyně poté tento podle ní domnělý pracovní poměr ukončila. A domáhala se u správy sociálního zabezpečení storna všech souvisejících administrativních kroků i vrácení veškerého pojistného na sociální zabezpečení, které za jednatelku uhradila. Ve správním řízení neuspěla. Žalovaná však bohužel nedokázala přezkoumatelně odpovědět na některé stěžejní námitky žalobkyně. Proto soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, kde se již bude muset s argumenty žalobkyně vypořádat poctivěji. II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci 2. Žalobkyně se dne 19. 3. 2024 obrátila na územní pracoviště žalované v Brně (prostřednictvím Okresní správy sociální zabezpečení Břeclav) s oznámením o domnělém pracovním poměru mezi ní a paní S. M., která byla jednatelkou žalobkyně („jednatelka“). Žalobkyně vysvětlovala, že pracovní poměr mezi ní a jednatelkou, který administrativně trval od 1. 6. 2021 do 22. 2. 2024, ve skutečnosti nikdy nevznikl. Jednatelka bez notifikace valné hromadě uzavřela sama se sebou pracovní smlouvu, což představuje zjevný střet zájmů podle § 55 zákona o obchodních korporacích. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022 („rozsudek Nejvyššího soudu“) a § 437 s § 440 občanského zákoníku nemohla kvůli tomuto střetu zájmů společnost zastupovat. Proto byla smlouva od počátku neplatná a pracovní poměr nevznikl. 3. Žalobkyně proto žádala o storno všech administrativních kroků souvisejících s tímto domnělým pracovním poměrem. Konkrétně požadovala storno oznámení o nástupu do zaměstnání jednatelky od 1. 6. 2021, storno všech přehledů o výši pojistného za období červen 2021 až leden 2024, zrušení evidenčních listů důchodového pojištění a storno registrace přihlášky do registru zaměstnavatelů. Upozornila také, že správce účetnictví omylem dne 27. 2. 2024 zaslal formulář o skončení zaměstnání. Neodpovídá skutečnému právnímu stavu, proto jej žalobkyně vzala zpět. Pojistné na sociální zabezpečení tedy žalobkyně odváděla bez právního důvodu a požadovala vrácení celkové částky 244 895 Kč, kterou za jednatelku uhradila v období od června 2021 do ledna 2024. 4. Jednatelka naopak považovala pracovněprávní vztah za platně uzavřený a dosud existující. Při výslechu dne 15. 4. 2024 předložila j originál pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2021 s datem nástupu 1. 6. 2021 a sjednaným druhem práce „účetní služby“. Pracovní smlouvu podepsala sama za sebe v pozici zaměstnané i za žalobkyni. Dále předložila mzdové listy za roky 2021 až 2024 a podrobně popsala náplň práce, kterou pro žalobkyni vykonávala. Z evidencí vyplývá, že jednatelka byla skutečně přihlášena k pojištění u místně příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav v období od 1. 6. 2021 do 22. 2. 2024. 5. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 13. 6. 2024 trvala na tom, že ji pracovní smlouva nezavazuje, nevznikl pracovní poměr a nemohla tak vzniknout ani účast na nemocenském pojištění. Argumentovala, že jednatelka nepodala žalobu k soudu na potvrzení existence pracovního poměru, což svědčí o tom, že pracovní poměr byl pouze domnělý. Správní orgán má podle žalobkyně dostatečně široké kompetence k vlastnímu posouzení existence pracovního poměru coby předběžné otázky. Žalobkyně odkázala v té souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2008, č. j. 4 Ads 5/2008-69 („rozsudek čtvrtého senátu“). Jednatelka navíc poté potvrdila, že smlouvu o výkonu funkce jednatele neměla uzavřenou a že nepodala návrh k soudu ve věci pracovněprávního sporu. 6. Územní správa sociálního zabezpečení pro Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj a Zlínský kraj – Okresní správa sociálního zabezpečení Břeclav („ÚZZS“), která vedla řízení, shromáždila několik dalších podkladů. Šlo o oznámení příslušného oblastního inspektorátu práce, sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (že příjem jednatelky zdaňoval jako příjem ze závislé činnosti), protokol oblastního inspektorátu práce a sdělení České průmyslové zdravotní pojišťovny (že jednatelku vedly jako zaměstnance, za kterou bylo pojistné průběžně odváděno). Finanční úřad později ještě ÚSSZ sdělil, že řízení ohledně domnělého pracovního poměru ukončil a ve věci již nebude činit další kroky. 7. ÚSSZ rozhodnutím ze dne 26. 2. 2025, č. j. 47004/83142/24/110/Vá („rozhodnutí ÚSSZ“), rozhodla, že jednatelka byla ve sporném období účastna na pojištění. Došlo podle ní k naplnění § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění ve spojení s ustanovením § 5 písm. a) téhož zákona. Jednatelka vykonávala pro žalobkyni činnost, za kterou jí plynul započitatelný příjem v pracovněprávním vztahu. 8. Žalobkyně se odvolala. Nebylo podle ní zřejmé, z jakého konkrétního titulu měla účast na pojištění vzniknout – zda z titulu výkonu funkce jednatelky podle § 5 psím. a) bod 16 zákona o nemocenském pojištění, nebo z titulu zaměstnance podle § 5 písm. a) bod 1 téhož zákona. Jednatelce nemohla vzniknout účast z titulu jednatelky, neboť výkon její funkce byl bezplatný a nedosáhla rozhodného příjmu. Nevznikl ani pracovněprávní vztah, protože jednatel má podle § 55 zákona o obchodních korporacích povinnost notifikovat záměr uzavřít smlouvu se společností valné hromadě, což se nestalo. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu a zopakovala, že si ÚSSZ mohla posoudit existenci pracovněprávního vztahu posoudit jako předběžnou otázku. 9. Žalovaná se nejprve zabývala otázkou vzniku účasti na nemocenském pojištění podle § 5 písm. a) bodu 1 zákona o nemocenském pojištění, podle kterého se pojištění účastní zaměstnanci v pracovním poměru. Podle § 10 odst. 1 téhož zákona pojištění vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele. Z registrů žalované vyplývá, že žalobkyně jednatelku řádně přihlásila k pojištění a po celou dobu odváděla platby pojistného. Mezi stranami není sporu o tom, že jednatelka pro žalobkyni vykonávala práci, za kterou ji žalobkyně pravidelně odměňovala. 10. Žalovaná zdůraznila, že orgán sociálního zabezpečení není kompetentní posuzovat pracovněprávní vztahy ani řešit vzájemné spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v pracovněprávní sféře. O neplatnosti právního úkonu směřujícího k existenci nebo neexistenci pracovního poměru může závazně rozhodnout jedině soud. Z ustálené judikatury vyplývá, že skutečnost, že je fyzická osoba statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným, sama o sobě nebrání uzavření pracovní smlouvy s touto společností, a to i sama se sebou. Pokud smlouva nesměřuje ke vzniku pracovního poměru, jehož náplní by byl výkon činnosti statutárního orgánu, není takový úkon neplatný podle § 18 zákoníku práce a § 39 občanského zákoníku. 11. Neplatnost pracovní smlouvy v případech, ve kterých je zástupce právnické osoby a budoucí zaměstnanec jednou a tou samou osobou, nenastává automaticky. Střet zájmů smluvních stran musí existovat reálně a může jej posuzovat pouze soud, nikoliv zaměstnavatel či žalovaná. Pokud soud neplatnost pracovní smlouvy nekonstatoval, lze ji považovat za platnou. Tento názor podpořilo i vyjádření oblastního inspektorátu práce, který neshledal nesrovnalosti ohledně vzniku pracovněprávního vztahu. Naopak žalobkyni vytkl nesprávné ukončení pracovního poměru. K argumentu o chybějícím souhlasu valné hromady žalovaná dodala, že jeho absence vede podle § 48 zákona o obchodních korporacích pouze k relativní neplatnosti smlouvy, tudíž se na ni nahlíží primárně jako na platnou. 12. ÚSSZ se podle žalované zabývala různými možnostmi vzniku účasti na pojištění s ohledem na to, že zaměstnavatel rozporoval existenci pracovněprávního vztahu. Proto zvažovala i možnost podle § 5 písm. a) bodu 15, 16 a 22 zákona o nemocenském pojištění pro případ konstatování neplatnosti pracovní smlouvy. Jednatelka byla k pojištění přihlášena z titulu pracovního poměru, nikoliv z titulu jednatelství. ÚSSZ tedy správně vycházela z § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. Žalovaná nepovažovala za akceptovatelnou svévoli žalobkyně jako zaměstnavatele při změně statutárního orgánu, aby tím zpětně anulova