2 Ads 173/2014 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 1/2023- 49 - text 9 55 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Terezy Matuškové v právní věci žalobce: ExpoType s.r.o., IČ: 29251320 se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno zastoupen advokátem JUDr. Adamem Valíčkem, MBA se sídlem nám. Svobody 87/18, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č. j. 5089/1.30/22-3 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č. j. 5089/1.30/22-3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč k rukám jeho advokáta JUDr. Adama Valíčka, MBA do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále také „inspektorát práce“) ze dne 19. 5. 2022, č. j. 24885/9.30/21-9. Prvostupňovým rozhodnutím inspektorát práce uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném od 2. 8. 2021 do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o zaměstnanosti!) [pozn.: v nyní účinném znění je přestupek vymezen pod písm. f)], a přestupku podle 26 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“). Prvně jmenovaného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že zastřeně zprostředkovával zaměstnání dle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, když pronajmul pracovní sílu jinému podniku bez povolení ke zprostředkování zaměstnání, čímž měl porušit § 14 odst. 1 a 3 písm. b) v návaznosti na § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Druhý přestupek spočíval v tom, že žalobce neposkytl mzdu odpovídající nejnižší úrovni zaručené mzdy svému zaměstnanci panu C. B., jehož odměna měla odpovídat odměně za práci 3. skupiny ve smyslu nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení zatíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 (dále jen „nařízení č. 567/2006 Sb.“). Za oba výše uvedené přestupky inspektorát práce žalobci uložil pokutu ve výši 290 000 Kč a zároveň mu uložil povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce uvedl, že nesouhlasí se zjištěními správních orgánů týkajících se okolností, které správní orgány vedly ke konstatování spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti. Tvrzení, že žalobce nevykonával na kontrolovaném pracovišti svoji podnikatelskou činnost a že nebyly naplněny znaky provádění díla, považuje za chybné, nepřezkoumatelné a rozporné s provedenými důkazy. 3. Žalobce považuje za nepřezkoumatelné hodnocení provedených důkazů. Závěr, že se žalobce dopustil zastřeného zprostředkování zaměstnání, postrádá přesvědčivé odůvodnění. Správní orgány pouze zrekapitulovaly obsah listin a svědeckých výpovědí, ale v jejich rozhodnutích chybí řádné vyhodnocení (proč se přiklonily k jedné z několika možných skutkových verzí, neposoudily věrohodnost a další souvislosti). Správní orgány mají povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a dbát na dodržení zásady materiální pravdy. 4. Navíc protokol o výsledku kontroly a jeho přílohy v podobě záznamů nemohou v tomto případě být dostatečnými podklady pro učinění konstatování o spáchání přestupku. Správní orgány založily svá rozhodnutí zejména na vyjádřeních paní P. a paní M., které uvedly, že pracovníci žalobce podléhali přímo vedení a kontrole pracovníka společnosti Arens Oberflächenfullservice s.r.o. (dále jen „Arens“) a že nebylo možné rozlišit plnění žalobce od plnění ostatních pracovníků nacházejících se v areálu. Nicméně z vyjádření paní P., S., K. a N. neučinil správní orgán žádné závěry. Dále vyjádření pana R., ředitele společnosti Arens, potvrzovalo, že se jednalo o legální outsourcing, a nikoliv o zastřené agenturní zaměstnávání. Pan R. jednoznačně popsal, jak docházelo k jednotlivým plněním smluv o dílo, kdo nesl za plnění odpovědnost a jak bylo plnění žalobce odlišitelné od ostatního plnění. Mezi výpověďmi se vyskytly značné rozdíly, kterými se správní orgány nezabývaly. 5. K otázce nejednoznačnosti výpovědi výše uvedených osob žalobce namítl, že při poskytnutí součinnosti nebyl žalobce přítomen, a neměl tak možnost klást svědkům otázky a kontrolovat, zda byla jejich vyjádření správně zachycena kontrolním orgánem. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) platí, že doklady zachycující vyjádření osob nemají povahu protokolu dle § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) - viz rozhodnutí ze dne 6. 9. 2018, č. j. 4 As 105/2018-36. Mohlo by se jednat o záznamy o podaném vysvětlení dle § 137 odst. 3 správního řádu, které však nemohou být použity jako důkazní prostředek. Dále platí, že pokud by měl být protokol použit jako důkaz, správní orgán měl vyslechnout svědky ve správním řízení podle § 55 správního řádu. To správní orgány neučinily ani k námitce žalobce, se kterou se nevypořádaly. Správní orgán rovněž odmítl vyslechnout zaměstnance žalobce, kteří mohou nejlépe posoudit, kdo jim přiděluje a kontroluje práci. Zaměstnanci společnosti Arens nemusí mít přesné informace o činnosti zaměstnanců žalobce a odlišitelnosti jejich výrobků. Správní orgány nezjišťovaly postoj zaměstnanců žalobce a omezily se na konstatování druhu práce a typu smluvního vztahu. Způsob, jakým provedly a hodnotily dokazování, porušuje právo na spravedlivý proces žalobce. Nedostály povinnosti prokázat žalobci vinu bez rozumných pochybností. Tím, že správní orgány neprovedly navržené důkazy (výslechem navržených svědků – konkrétních zaměstnanců žalobce) a tento postup nelogicky zdůvodnily, zatížily správní řízení a svá rozhodnutí vadou nezákonnosti. 6. Správní orgány dále nesprávně posoudily dokumenty předložené žalobcem, a to rámcovou smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobcem a společností Arens, smlouvu o nájmu prostor, smlouvu o podnikatelském pronájmu věcí movitých, dílčí objednávky a faktury. Z těchto listin ve spojení s informacemi získanými z výpovědi pana R. vyplývá, že žalobce se na základě smlouvy o dílo zavázal plnit dílčí objednávky společnosti Arens poskytováním služeb. Za tímto účelem měl žalobce v prostorách společnosti Arens vyhrazené pracoviště, které obsluhovali dotčení pracovníci. Ty školil, úkoloval a kontroloval zaměstnanec žalobce a žalobce za provedené práce nesl také odpovědnost. Výrobky zpracované žalobcovými pracovníky byly odlišitelné od ostatních dle kódu IWA. Šlo tedy proto o legální outsourcing. 7. Správní orgány nezdůvodnily, na základě čeho shledaly dokumenty za účelově vytvořené. Pracovnice společnosti Arens se vyjadřovaly povětšinou obecně a nerozlišovaly pracovníky žalobce a jiné externí pracovníky. Kontrolní orgán neprovedl ani výslech paní H., se kterou žalobce při výkonu činnosti dle rámcové smlouvy komunikoval a která by mohla potvrdit, že spolupráce dle smlouvy byla legální outsourcing. Vzhledem k tomu, že základní skutečnosti byly rozporné a nebylo zřejmé, jak spolupráce fungovala, nebyly správní orgány oprávněny návrh na výslech zamítnout. 8. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že předmětem přestupkového řízení není naplnění znaků závislé práce vůči společnosti Arens. Pokud by se mělo jednat o agenturní zaměstnávání, tak zaměstnanci žalobce by byli dočasně přiděleni k výkonu práce společnosti Arens, vůči které by pak znaky závislé práce museli splňovat. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tudíž vnitřně rozporné. Znaky závislé práce ve vztahu ke společnosti Arens nejsou v daném případě splněny. 9. K druhému přestupku podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce žalobce uvedl, že nesouhlasí se zařazením svého zaměstnance do 3. skupiny zaručené mzdy, neboť výkon těchto prací byl příležitostný. Je přitom na zaměstnavateli, aby si sám určil zařazení do jednotlivých skupin dle nařízení č. 567/2006 Sb. Žalobce však za účelem vyvarování se dalších pochybení, vydal nový mzdový výměr v souladu s požadavky inspektorátu práce. 10. Žalobce rovněž považuje uloženou pokutu za nepřiměřenou, neboť správní orgány nedostatečně zohlednily polehčující okolnosti. Závěrem navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodnutí vydané v prvním stupni, nebo v případě, kdyby nebyla shledána nezákonnost napadeného rozhodnutí, aby upustil od uložené pokuty, nebo její výši snížil. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný setrval na závěrech obsažených převážně na str. 10 až 19 prvostupňového rozhodnutí a str. 5 až 11 napadeného rozhodnutí. Správní orgány postupovaly v řízení v souladu se zákonem a provedly řá