55 Af 1/2022 – Krajský soud v Brně

55 Af 1/2022- 121 - text  10 55 Af 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Terezy Matuškové v právní věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČ 26710170 se sídlem Tyršova 68, 281 26 Týnec nad Labem zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem se sídlem Sluneční nám. 2588/14, 158 00 Praha proti žalovanému: Generální finanční ředitelství se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 17. 8. 2021, č. j. 50336/21/7700-10124-202542, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2021, č. j. 50336/21/7700-10124-202542, se ruší v části, kterou bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 2. 2021, č. j. 5468/21/5200-11431-711413, a to v části, v níž změnilo rozhodnutí ze dne 24. 8. 2020, č. j. 32326/20/5200-11431-711413, ve vztahu k výroku II., kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 22. 11. 2018, č. j. 4792397/18/2111-50523-202376, o předpisu úroku z prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2012, a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 862 Kč, a to k rukám jejího zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) vyrozuměl žalobkyni platebními výměry ze dne 22. 11. 2018, č. j. 4792396/18/2111-50523-202376 a č. j. 4792397/18/2111-50523-202376 (dále jen „platební výměry“), o předpisu úroku z prodlení s úhradou DPH za zdaňovací období květen 2012 ve výši 164 087 Kč a srpen 2012 ve výši 492 046 Kč. Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) v přezkumném řízení následně snížilo výši úroků z důvodu nezohlednění přeplatků na osobním daňovém účtu žalobkyně rozhodnutím ze dne 24. 8. 2020, č. j. 32326/20/5200-11431-711413, na 159 799 Kč za zdaňovací období květem 2012 a na 782 173 Kč za zdaňovací období srpen 2012. K odvolání žalobkyně pak dále rozhodnutím ze dne 11. 2. 2021, č. j. 5468/21/5200-11431-711413, snížilo úrok na 154 009 Kč za zdaňovací období květen 2012 a na 479 625 Kč za zdaňovací období srpen 2012. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil posledně uvedené rozhodnutí. 2. Žalobkyně podala žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 51 Af 32/2021-35, postoupil Krajskému soudu v Brně. Kasační stížnost proti tomuto usnesení zamítl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022-30. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobkyně tvrdí, že nebyla v prodlení, neboť daňový nedoplatek vznikl až odepřením nároku na odpočet DPH, jehož podmínkou je unesení důkazního břemene ze strany daňových orgánů. Dále namítá, že úrok z prodlení má povahu finančního postihu se smíšenou povahou. Pro jeho nepřiměřenou výši, která je čtyřikrát až šestkrát vyšší než náklady na obsluhu státního dluhu, jde o sankci trestní povahy, nikoliv o náhradu za chybějící prostředky ve veřejném rozpočtu, neboť jeho dominantní funkcí je trestání. Jelikož žalobkyně byla poprvé potrestána daňovým penále, došlo předpisem úroku z prodlení k porušení zásady ne bis in idem. 4. Správní orgány při výpočtu výše úroku z prodlení nezohlednily, že žalobkyni v důsledku vydání několika rozhodnutí správce daně ze dne 15. 7. 2020 vznikl přeplatek, který byl započitatelný na úroky v daném případě. Stejně tak vznikl přeplatek, který měl žalovaný zohlednit při výpočtu úroků, rovněž na základě rozhodnutí OFŘ ze dne 1. 7. 2021 ve věci doměření DPH za zdaňovací období srpen 2012, jakož i na základě rozhodnutí OFŘ ze dne 11. 2. 2021, kterým došlo v nyní posuzovaném případě ke snížení úroků předepsaných platebními výměry. 5. Zrušením části rozhodnutí o odvolání ve věci doměření DPH za srpen 2012 rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2021, č. j. 43 Af 37/2018-87, zanikl úrok sdělený platebním výměrem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 4792397/18/2111-50523-202376, neboť sama daň přestala být splatná. Žalovaný tudíž nemohl ve věci rozhodnout. 6. Konečně žalobkyně zpochybňuje věcnou příslušnost žalovaného k rozhodování o odvolání proti platebnímu výměru na úrok z prodlení vydanému podle § 252 daňového řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2020. Dnem 1. 1. 2021 ztratil žalovaný věcnou příslušnost k rozhodování o odvolání proti platebnímu výměru, neboť novela daňového řádu provedená zákonem č. 283/2020 Sb. změnila ustanovení daňového řádu a v souvislosti s předepsáním úroku se již proti rozhodnutí správce daně nelze odvolat, ale lze uplatnit pouze námitku. Z důvodové zprávy k zákonu č. 283/2020 Sb., resp. k tisku č. 841 Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, žalobkyně dovozuje, že zákonodárce od 1. 1. 2021 předpokládá pouze jediný opravný prostředek proti postupu správce daně při vyměření úroku, a tím je námitka. Odvolací řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti novely ve věci kterýchkoliv úroků je třeba dokončit podle nové právní úpravy, která ovšem odvolací řízení proti rozhodnutí o předpisu úroku z prodlení vůbec neupravuje. Odvolání je tudíž třeba posoudit jako námitku podle § 159 daňového řádu, o které je příslušný rozhodovat Finanční úřad pro Středočeský kraj. I když žalovaný uvedl, že nejde o odvolání proti „klasickému“ platebnímu výměru, ale proti rozhodnutí OFŘ, nemění to nic na skutečnosti, že od 1. 1. 2021 má kompetenci k vydání rozhodnutí jen prvostupňový správce daně. 7. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a další podání účastníků řízení 8. Ve vyjádření k žalobě uvádí žalovaný, že úrok z prodlení se počítá od původního dne splatnosti daně, neboť žalobkyně měla povinnost ve svém řádném daňovém tvrzení uvést daň ve správné výši a včas ji uhradit. 9. V návaznosti na rozsudek č. j. 43 Af 37/2018-87 OFŘ potvrdilo doměřenou DPH a zrušilo povinnost hradit penále. Proto výsledek tohoto řízení neměl vliv na zákonnost rozhodnutí o úroku z prodlení, který se počítá z doměřené daně. V době vydání napadeného rozhodnutí byly dodatečné platební výměry pravomocné. 10. Žalovaný dále uvedl, že OFŘ zohlednilo všechny relevantní přeplatky žalobkyně (za konkrétní období úrok nevznikal z důvodu přeplatků na osobním účtu žalobkyně). Rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 15. 7. 2020 nabyla právní moci až po dni, do kterého byl proveden výpočet úroku z prodlení. 11. V dalším žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Podáním doručeným soudu dne 8. 6. 2025 žalobkyně navrhla přerušit řízení až do rozhodnutí Krajského soudu v Praze vedeném pod sp. zn. 55 Af 15/2021. V doplnění žaloby ze dne 27. 6. 2025 žalobkyně upozornila, že Krajský soud v Praze rozsudkem z téhož dne, č. j. 55 Af 15/2021-144, zrušil rozhodnutí OFŘ ze dne 1. 7. 2021 ve věci doměření DPH, které představuje podmiňující rozhodnutí ve vztahu k nyní napadenému rozhodnutí o úroku z prodlení za pozdní úhradu DPH. Žalobkyně odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 1. 2025, č. j. 6 Afs 292/2018-39, a navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí coby podmíněné zrušeným rozhodnutím rovněž zrušil. 13. Žalovaný soudu dne 14. 7. 2025 sdělil v návaznosti na vydání rozsudku Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 55 Af 15/2021, že není důvod přerušovat nyní vedené řízení o žalobě. 14. V doplnění žaloby ze dne 9. 12. 2025 žalobkyně uvádí, že v důsledku existence nezákonného rozhodnutí o doměření DPH za zdaňovací období srpen 2012 je nezákonné také rozhodnutí o úroku z prodlení s úhradou DPH za zdaňovací období květen 2012, neboť kdyby nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí o DPH za srpen 2012, byly by přeplatky na osobním daňovém účtu žalobkyně, které byly použity na snížení úroku za srpen 2012, použity ke snížení úroku za květen 2012. Jeho výše tak měla být nižší. IV. Posouzení věci 15. Žaloba byla podána včas [§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 16. Soud ve věci nařídil jednání, jehož se za žalobkyni zúčastnil její zástupce a žalovaný. Žalobkyně trvala na podané žalobě a jejích doplněních. Žalovaný uvedl, že nevyužil postupu podle § 62 s. ř. s. a neuspokojil žalobkyni v přezkumném řízení podle daňového řádu, neboť se domnívá, že ani po přepočtu úroku z prodlení za měsíc květen 2012 by žalobkyně nemusela být zcela uspokojena. K dotazu soudu sdělil, že má shodně se žalobkyní za to, že zrušení nezákonného rozhodnutí o doměření DPH za měsíc srpen 2012 mohlo ovlivnit také výši úroku z prodlení za měsíc květen 2012. 17. Žalobkyně setrvala na důkazním návrhu autoremedurními rozhodnutí