56 A 11/2023 – Krajský soud v Brně

56 A 11/2023- 68 - text  56 A 11/2023-68 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph. D. v právní věci žalobce: L. C. bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem sídlem Wellnerova 1322/3c, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor dopravy a silničního hospodářství sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2023, č. j. KUZL 56469/2023, sp. zn. KUSP-49064/2023/DOP/Ků, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Kroměříž, odbor občansko-správních agend, oddělení dopravy a silničního hospodářství (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 27. 4. 2023, č. j. MeUKM/039490/2023, sp. zn. MeUKM/076630/2022/14 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit dne 27. 7. 2022 v 17:37 hodin v obci Hulín, na pozemní komunikaci ul. Holešovská, v blízkosti domu č.p. 528, ve směru jízdy na obec Třebětice, kdy jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Audi A6 LIMOUSINE, reg. zn. X, za jízdy držel v pravé ruce mobilní telefon tmavé barvy. Tímto jednáním porušil povinnost v § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za toto nedbalostní jednání byl žalobci uložen dle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu a § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), správní trest - pokuta ve výši 2 000 Kč. Dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku v paušální částce 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. 3. Porušení právní povinnosti žalobcem bylo v odůvodnění správního rozhodnutí dále specifikováno tak, že byl porušen zákaz držet při jízdě vozidlem v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení, čímž došlo k porušení povinnosti uvedené v § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaný nereagoval na odvolací argumentaci žalobce (namítal nesrovnalosti ve výpovědích svědků a rozporoval objektivní možnost ho pozorovat při držení telefonu ve vozidle vzhledem k rychlosti vozidla a zatmaveným sklům vozidla) a neprovedl k důkazu fotografii vozidla se zatmavenými skly (fotografii předložil žalobce s doplněním odvolání, s nímž se žalovaný nevypořádal). Tímto důkazem měl žalobce v úmyslu zpochybnit věrohodnost tvrzení svědků ohledně možnosti rozpoznat, zda při jízdě rychlostí 50 km/h držel v ruce mobilní telefon. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že 2 až 3 vteřinový interval při jízdě rychlostí 50 km/h odpovídá ujeté vzdálenosti vozidla přes 40 metrů. Není tak možné, aby svědci po uvedenou dobu a na takovou vzdálenost spolehlivě pozorovali, zda žalobce držel hovorové zařízení. 5. Žalobce dále namítal, že mu před vydáním rozhodnutí nebyla dána možnost vyjádřit se k věci a k podkladům rozhodnutí dle 36 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce na konci ústního jednání sdělil, že se k věci vyjádří poté, co budou provedeny jím navržené důkazy. Prvostupňový správní orgán však žalobci nesdělil, že jeho důkazní návrhy zamítá a přistoupil k vydání rozhodnutí. Žalovaný tento nezákonný postup akceptoval. Z uvedených důvodů má žalobce za to, že jsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí (spolu s prvostupňovým správním rozhodnutím) dle § 76 odst. 1 písm. c) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), pro jeho nezákonnost z důvodu podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. 6. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí namítal žalobce také z toho důvodu, že v průběhu správního řízení nebyly provedeny důkazy, které navrhoval, a správní orgány se s nimi nevypořádaly. Nevyžádaly si a neprovedly zejména kamerové záznamy (ze služebních kamer či vozidla). Rovněž si nevyžádaly přehled o počtu a výsledku kontrol žalobce coby řidiče od Obvodního oddělení Policie ČR Hulín, včetně informace o tom, kteří policisté se kontrol účastnili. Nebyl proveden ani důkaz listinou „Potvrzení o provedené kontrole ze strany OOP Hulín“ a stejně tak nebylo přistoupeno k provedení vyšetřovacího pokusu z místa, kde se skutek stal. Prvostupňový správní orgán se s navrženými důkazy nevypořádal (neprovedení důkazů nezdůvodnil, resp. zvolil nelogickou a neopodstatněnou argumentaci) a žalovaný tento postup akceptoval. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 7. Ve správním řízení nebyla vyloučena možnost, že policisté měli nějaký zájem na uznání žalobce vinným z přestupku, čemuž by odpovídalo množství silničních kontrol žalobce ze strany policie (správní orgán k tomu odmítl cokoliv zjišťovat). To by mohlo snižovat věrohodnost výpovědí policistů. 8. Žalobce v závěru své žaloby namítal, že spáchání přestupku, tj. držení telefonu žalobcem při řízení vozidla, nebylo v řízení prokázáno. Rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i žalovaného byla založena na výpovědích policistů, mezi nimiž však existují rozpory. Tyto výpovědi nejsou v souladu s obsahem úředního záznamu a ani s kamerovým záznamem. Výpovědi těchto svědků nejsou podle názoru žalobce věrohodné. Na pořízení dalších důkazů, včetně navrhovaných žalobcem, ale správní orgán rezignoval. Svědek Š. vypovídal zcela shodně s písemným úředním záznamem, přičemž uvedl, že dechovou zkoušku provedla svědkyně Š. Z kamerového záznamu je však zřejmé, že ji provedl on sám, což podle žalobce svědčí o tom, že si danou situaci nepamatuje a při výpovědi vycházel pouze z úředního záznamu. Svědkyně Š. si podle žalobce na událost nepamatuje, ve své výpovědi uvedla pouze to, že žalobce držel mobilní telefon, aniž by byla schopna specifikovat jeho typ či barvu. Není tedy pravdou, že oba policisté uvedli, že viděli tmavý předmět v ruce žalobce a tento považovali za mobilní telefon. O barvě telefonu vypovídal pouze svědek Š. Žalobce dále uvedl, že v průběhu správního řízení poukázal na několik okolností, které jsou podle jeho názoru podstatné pro posouzení věrohodnosti svědeckých výpovědí, přičemž s těmito okolnostmi se správní orgány nevypořádaly. Jedná se zejména o délku doby, po kterou mohlo být jeho vozidlo pozorováno policejní hlídkou, dále skutečnost, že vozidlo mělo zatmavená skla, jakož i podezření žalobce, že policisté byli na jeho osobu cíleně zaměřeni a kontrola byla účelová. 9. Ze všech shora uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Stejná argumentace žalobce byla použita již v průběhu správního řízení. Jednotlivé námitky byly správními orgány již vypořádány, včetně námitky v doplnění odvolání. Doplnění odvolání jen rozvíjí předchozí argumentaci žalobce. Skutečnost, že toto v napadeném rozhodnutí výslovně nezmínil, neznamená porušení práv žalobce, neboť celkově se s jeho tvrzeními v rozhodnutí vypořádal. K fotografii vozidla předložené žalobcem žalovaný uvedl, že se otázce zatmavení skel věnoval v rozhodnutí dostatečně. Pokud jde o neprovedení navržených důkazů, žalovaný konstatoval, že videozáznamy z dalších kamer představují spíše nadstandardní důkazní prostředek, který často vzhledem k nízké kvalitě záznamu a nevhodnému úhlu snímání není způsobilý spolehlivě prokázat spáchání přestupku. K přehledu o počtu a výsledcích kontrol žalobce uvedl žalovaný, že provedení tohoto důkazu nebylo důvodné, zejména za situace, kdy by pouze potvrdil skutečnosti již uvedené svědkyní Š., která ve své výpovědi uvedla, že zná žalobce a identifikovala jeho registrační značku. K navrhovanému vyšetřovacímu pokusu žalovaný uvedl, že by nepřinesl žádné nové skutečnosti. Po rozboru výpovědí svědků žalovaný dospěl k závěru, že jsou detailní a svědčí o individualizovaném vnímání události. To podle něj dokládá, že policisté popsali skutečnosti, které sami vnímali, nikoliv to, co si mysleli, že vidí,