5 As 116/2021 — Nejvyšší správní soud

62 A 75/2024- 131 - text pokračování 13 62 A 75/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobců: a) CityRail, a.s. sídlem Magistrů 202/16, Praha 4 b) ARRIVA vlaky s.r.o. sídlem Křižíkova 148/34, Praha 8 zastoupen Mgr. Jiřím Pourem, advokátem sídlem Italská 2581/67, Praha 2 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno za účasti: Správa železnic, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 o žalobách proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. ÚOHS-33451/2024/164, sp. zn. ÚOHS-R0114/2024/DI, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 2. 9. 2024, č. j. ÚOHS-33451/2024/164, sp. zn. ÚOHS-R0114/2024/DI, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen naradit žalobci a) náklady řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci b) náklady řízení ve výši 29 632 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Jiřího Poura. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný vydal na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „žadatel“) dne 17. 6. 2024 rozhodnutí č. j. ÚOHS-24131/2024/400 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný schválil část plánu omezení provozování dráhy 2024 (dále jen „plán OPD“) v rozsahu výluk č. V-010007/22, V-010029/22, V-010052/22, V-003746/23, V-003802/23, V-010051/22, V-010068/22, V-010071/22, V-010069/22 a V-010070/22, s místem vyloučení Lipník nad Bečvou-Drahotuše, a v rozsahu výluk č. V-008127/21 a V-020815/21, s místem vyloučení Vlkov u Tišnova-Křižanov. Předseda žalovaného napadeným rozhodnutím zamítl rozklady žalobců a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Žaloby 2. Žalobci byli napadeným rozhodnutím zkráceni na právu na přístup k železniční infrastruktuře za transparentních, spravedlivých a nediskriminačních podmínek včetně přídělu kapacity dráhy a bylo zasaženo do jejich svobody podnikání. Namítají, že se žádost o schválení plánu OPD stala v rozsahu výluk zahájených před vydáním napadeného rozhodnutí bezpředmětnou. Předseda žalovaného měl proto v tomto rozsahu prvostupňové rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. 3. Schválením plánu je založeno právo provozovatele dráhy provoz omezit a jeho neschválením je tomu naopak zabráněno. Není tedy pochyb, že jde o rozhodnutí konstitutivní. Správní orgány tedy musí vycházet ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Plán OPD musí být schválený předtím, než se mají plánované výluky realizovat. To vyplývá i z dikce § 23c a § 51 odst. 4 písm. g) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“). Předseda žalovaného nesprávně dochází k závěru, že je možné plán OPD schválit zpětně za období, které již uplynulo. Vychází z toho, že zákon o drahách nestanoví opak. Ve svém rozhodnutí ze dne 25. 10. 2024 však dospěl k závěru, že nemůže uložit přídělci povinnost přidělit kapacitu dráhy na období, které již uplynulo. To samé platí v případě, kdy má být žadateli přiznáno právo omezit provoz dráhy. Z povahy věci je totiž vyloučeno, aby se výluky uskutečnily v minulosti. Předseda žalovaného se napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále jen „ÚPDI“) a správních soudů a porušil hned několik zásad správního řízení. Žalovaný nepřípadně odkazuje na judikaturu týkající se soudního přezkumu, neboť žalovaný není v pozici soudu, který přezkoumává správní rozhodnutí. 4. Předseda žalovaného tvrdí, že v rozhodnutí ÚPDI, na které odkazují žalobci, šlo o změny již schváleného plánu OPD na období jednoho měsíce, a nikoliv schvalování plánu OPD na celý kalendářní rok. Nezohlednil však, že zákon o dráhách mezi těmito dvěma situacemi nijak nerozlišuje. Naopak dle § 23c odst. 6 zákona o dráhách se na změny plánu omezení provozování dráhy nebo její části odstavce 1 a 2 a § 23b použijí obdobně. 5. V důsledku plynutí času se tedy stala žádost o schválení plánu OPD zjevně bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Proto měl žalovaný řízení o žádosti zastavit. Dle žalobců nelze vést řízení o schválení plánu OPD i poté, co uplynul termín konání výluk, a vydávat de facto deklaratorní rozhodnutí o tom, že někdy v minulosti měl být žalovaným plán OPD schválen. 6. Správní spis zaslaný žalobci a) k nahlédnutí nebyl kompletní. Chyběl v něm protokol o hlasování rozkladové komise. Žalobce a) požaduje, aby si soud tento protokol vyžádal. 7. Žalobce b) namítá, že jeho námitky týkající se porušení čl. 8, 16 a 17 rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2075 ze dne 4. 9. 2017, kterým se nahrazuje příloha VII směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (dále jen „rozhodnutí 2017/2075“ a „směrnice o železnici“), nebyly ve správním řízení vypořádány. Předseda žalovaného odmítl aplikovat rozhodnutí 2017/2075 na posuzovanou věc, jelikož se podle něj týká přidělování kapacity dráhy, nikoliv omezování provozu. V tom se však mýlí, jelikož body 8-17 se týkají právě omezení provozu dráhy. To ostatně potvrzuje § 23c odst. 7 zákona o drahách, dle kterého provozovatel dráhy celostátní nebo regionální nebo veřejně přístupné vlečky anebo jejich části, který hodlá omezit jejich provozování, postupuje rovněž v souladu s předpisem Evropské unie upravujícím podrobnosti časového rozvrhu přidělování. Tímto předpisem je dle poznámky pod čarou právě zmíněné rozhodnutí. Ustanovení § 23c odst. 7 bylo do zákona o dráhách doplněno až s účinností od 1. 11. 2023. Šlo však jen o výslovnou deklaraci již platného stavu, neboť do té doby se vůči Správě železnic uplatňoval přímý účinek směrnic, a tedy i rozhodnutí 2017/2075 (bod 38 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. 14 A 157/2023-126). Žalovaný tedy měl soulad plánovaných výluk s rozhodnutím posoudit. Kdyby tak udělal, nemohl by výluky schválit. 8. Žadatel totiž nesplnil svou povinnost dle čl. 8 rozhodnutí 2017/2075 zveřejnit všechna omezení kapacity a předběžné výsledky konzultace s dopravci poprvé alespoň 24 měsíců před předmětnou změnou jízdního řádu, neboť výluka Lipník nad Bečvou-Drahotuše nebyla do první konzultace vůbec zahrnuta. K žalobci předloženému důkazu správní orgány nepřihlédly. 9. Žalobce b) se domáhal, aby žadatel v souvislosti s plánovanou výlukou Lipník nad Bečvou-Drahotuše poskytl srovnání podmínek v alespoň dvou alternativních scénářích pro omezení kapacity ve smyslu čl. 16 rozhodnutí 2017/2075. Žadatel však žalobci b) nevyhověl. 10. Ve vztahu k porušení čl. 16 a 17 rozhodnutí 2017/2075 je zásadní, zda dle odhadu výluka Lipník nad Bečvou-Drahotuše postihuje více než 50 % odhadovaného objemu přepravy na této trati. Splnění podmínky žalobce (v rozporu s tvrzením předsedy žalovaného) doložil odkazem na plán omezení kapacity v roce 2024 (ze dne 24. 10. 2022). Napadené rozhodnutí proto neobstojí ani v rozsahu nezahájené výluky. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobců 11. Žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí, zejména body 34-51, kde se tvrzenou bezpředmětností žádosti zabýval. Rozhodnutí má pro žadatele význam i po uplynutí doby, na kterou byly výluky plánovány. Podmínky pro zastavení řízení tedy nebyly splněny. Zákon o drahách nestanoví, že ke schválení návrhu plánu OPD musí dojít před započetím jednotlivých výluk. K takovému závěru nedospěly v minulosti ani správní soudy. Žalovaný má za to, že i dopravci mají zájem na přezkumu toho, zda byl plán výluk přijat v souladu s § 23b zákona o drahách, a to i poté, co už výluky započaly. Především z důvodu možného vymáhání soukromoprávních nároků vůči žadateli a korekce případných chyb do budoucna. Pokud by byl žalobcův výklad § 23c zákona o drahách správný, dopravci (ani nikdo jiný) by se nikdy nedozvěděli, zda byl plán omezení provozu dráhy přijat v souladu se zákonem či nikoliv. 12. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. 8 A 51/2018-94, není na nynější věc přiléhavý. Konkrétní důvody žalovaný vysvětlil v bodech 37-38 napadeného rozhodnutí. Zastavením řízení pro bezpředmětnost žádosti se Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval. Legitimní očekávání na základě ustálené praxe vzniknout nemohlo, jelikož neexistuje dostatek rozhodnutí o skutkově týchž nebo obdobných případech. Žalovaný navíc své úvahy v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil a vysvětlil, proč nepovažoval za nutné ani vhodné řízení zastavit. 13. Jednotlivé výluky nelze vnímat odděleně. Výluky v ročním plánu jsou na sobě logicky závislé a je proto třeba na ně pohlížet jako na celek. Správa železnic