4 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

62 Af 3/2025- 73 - text  13 62 Af 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobkyně: D. K. sídlem J. 724, K. n. L. zastoupena JUDr. Pavlem Brachem, LL.M., advokátem sídlem Klapálkova 4, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2024, č. j. 36869/24/5300-22441-712084, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) na základě daňové kontroly 21 dodatečnými platebními výměry ze dne 30. 1. 2024 doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období březen-prosinec 2019, leden-září 2020 a listopad-prosinec 2020 v celkové výši -64 673 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 5 482 Kč. 2. V případě zdaňovacích období březen-prosinec 2019 dospěl správce daně k závěru, že žalobkyně, která byla v roce 2019 jedním ze dvou společníků společnosti DMK účetnictví (dle § 2716 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) nepřiznala daň ve správné výši. Ani jeden ze společníků nevedl evidenci k DPH způsobem, který by reflektoval jejich podíly na uskutečněných a přijatých zdanitelných plněních v rámci společnosti a daň proto nebylo možné stanovit dokazováním. Daň tedy stanovil na základě pomůcek. 3. V případě zdaňovacích období leden-září 2020 a listopad-prosinec 2020 správce daně neuznal žalobkyni nárok na odpočet DPH za nákup zboží od dodavatele Herbalife Czech Republic s.r.o. (dále jen „Herbalife“), v rozsahu dokladů, na kterých byl jako odběratel uveden J. K. Žalobkyně totiž neměla při odpočtu daně, kterou vůči ní uplatnil jiný plátce, daňový doklad [§ 73 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“)]. 4. Žalovaný dodatečné platební výměry za zdaňovací období březen-říjen 2019, prosinec 2019, březen-září 2020 a listopad-prosinec 2020 změnil tak, že stanovil výši doměřené daně na částku 8 723 Kč a výši penále na částku 9 700 Kč; odvolání proti platebním výměrům za zdaňovací období listopad 2019 a leden-únor 2020 žalovaný zamítl a platební výměry potvrdil. Žalovaný oproti správci daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala použití zboží přijatého od společnosti Herbalife v rámci své ekonomické činnosti. II. Žaloba 5. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu. Nesouhlasí ani s jedním z důvodů doměření daně a napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a nicotné. Podmínky pro stanovení daně podle pomůcek dle § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), podle ní nebyly splněny a správce daně přechod na pomůcky nijak neodůvodnil. Žalobkyně předložila množství důkazů a se správcem daně spolupracovala. Už jen proto je přechod na pomůcky dle § 145 odst. 1 daňového řádu vyloučen. Pochybnost o jednom důkazu nesnižuje věrohodnost všech ostatních. Nechyběly proto důkazy o výši uskutečněných zdanitelných plnění ani o tom, že veškerá zdanitelná plnění byla použita k ekonomické činnosti žalobkyně. Daň proto měla být stanovena dokazováním. 6. Žalobkyně vykonávala ekonomickou činnost samostatně. Spolupráce v rámci DMK účetnictví s druhým společníkem M. K. od roku 2017 nefungovala. Společník od roku 2018 nevedl účetnictví a nevystavoval žádné faktury. Ani ze smlouvy o společnosti nevyplývá, že by se měl druhý společník podílet na vedení účetnictví. Společník si založil jinou společnost – JA Tech s.r.o. a jejím prostřednictvím zajišťoval pro DMK účetnictví správu počítačů, sítě atd. DMK účetnictví nemá právní subjektivitu a nemůže jednat sama za sebe. Činnost společnosti je prováděna jménem konkrétních společníků. Proto byl vedle žalobkyně uveden na soupisu zpracovaných operací pro odběratele i M. K. Jeho podpis sám o sobě neznamená, že se na činnosti společnosti podílel. Ze smlouvy o společnosti vyplývá, že si každý z účastníků vede účetnictví samostatně. Podíl druhého společníka na činnosti společnosti a vedení účetnictví nebyl 50 %. Plnění (účetní služby), ze kterých vznikl žalobkyni nárok na odpočet DPH, poskytla žalobkyně. Správce daně neprokázal, že by tomu bylo jinak. Tvrzení, že v přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2019 vykazoval společník stejnou částku jako ona, je irelevantní. Žalovaný se dle žalobkyně zabýval primárně tím, zda žalobkyně vyvrátila vznesené pochybnosti správce daně, a nikoliv otázkou unesení důkazního břemena k prokázání jejích daňových tvrzení. 7. Žalobkyně dále prokázala, že zboží od společnosti Herbalife využila k propagaci. Předložila fotografie, ze kterých je patrné, že bylo použito při prezentačních setkáních, a z místopřísežných prohlášení ze dne 3. 11. 2024 vyplývá, že bylo bezplatně konzumováno návštěvníky. Žalobkyně také doložila termíny jednotlivých událostí. Pokud měl žalovaný pochybnosti o obsahu místopřísežných prohlášení, mohl příslušné osoby vyslechnout. Pokud tak neučinil, má žalobkyně za to, že tyto listinné důkazy nebyly zpochybněny. Zboží mělo přímou vazbu na celkovou ekonomickou činnost žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že není zřejmé, v jakém rozsahu, případně jaké konkrétní produkty měly být konzumovány, je proto bezpředmětné. 8. Žalobkyně chtěla vybudovat centrum pro zdravý životní styl a do jeho provozu zapojit svého dalšího syna J. K. Ten proto z prostředků žalobkyně pořizoval od společnosti Herbalife zboží, které prodávala žalobkyně (nikoliv on) a tržbu zahrnula do svých zdanitelných příjmů. To prokázala daňovými doklady. 9. Správce daně v dodatečných platebních výměrech vůbec neodůvodnil, proč nevyhověl námitkám žalobkyně, platební výměry jsou proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný si v bodech 45 a 46 napadeného rozhodnutí protiřečí. Z toho vyplývá, že použil zjevně nesprávný a nelogický postup při stanovení výše daně. Žalobkyně proto navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i dodatečné platební výměry zrušil. III. Vyjádření žalovaného a další podání stran 10. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukazuje na § 2724 občanského zákoníku, dle něhož se o dosažení společného účelu společnosti všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou. Dle § 2728 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva o společnosti poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Ve smlouvě o společnosti mezi žalobkyní a M. K. není poměr upraven. Oba společníci podali daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, ve kterých uvedli jednu polovinu dosažených příjmů a jednu polovinu společných výdajů (žalobkyně uvedla druhého účastníka společnosti a jeho podíl na příjmech a výdajích společnosti ve výši 50 %). V daňovém přiznání k DPH naopak žalobkyně zahrnovala do svých daňových přiznání veškerá plnění za společnost a druhý společník žádná. O takto tvrzené dani pojal správce daně pochybnosti. 11. Z vyjádření žalobkyně totiž vyvodil, že společnost DMK účetnictví v roce 2019 fungovala. Tomu nasvědčují i stejné příjmy a výdaje uvedené oběma společníky v přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2019 a razítko a podpis M. K. na soupisu zpracovaných operací pro klienta společnosti. Na daňových dokladech za zpracování účetnictví či skladové evidence pro různé odběratele je jako dodavatel uveden M. K., vč. jeho razítka, na jiných zase ne. Z bankovního účtu žalobkyně byly jejímu společníkovi poukazovány platební prostředky za spolupráci v případě plnění pro některé klienty (Městská část Praha – Újezd, pan F., V. atd.). Pokud by měly daňové orgány soudit ze znění smlouvy o společnosti, na činnosti se podílel spíše druhý společník. Verze žalobkyně, že se její společník od roku 2018 na činnosti společnosti nepodílel, neobstála. Odůvodnění dodatečných platebních výměrů je ve zprávě o daňové kontrole. 12. Z vysvětlení žalobkyně a (ne)doložených dokladů nebylo zřejmé, k jaké činnosti (činnost společnosti nebo samostatná činnost žalobkyně) byla přijatá plnění použita. Na základě dokazování tedy nebylo možné hodnověrně zjistit, jaká měla být skutečná výše zdanitelných plnění a daňová povinnost. Byly tedy splněny podmínky pro doměření daně podle pomůcek. Není důležité, kolik důkazů žalobkyně předložila, pokud kvalitativně nejsou schopné podložit její tvrzení. Dle žalovaného nelze po správci daně požadovat, aby prokázal, že se skutečnosti udály jinak, než jak uvádí žalobkyně, pokud v daném případě byly zjištěny skutečnosti zpochybňující tvrzení žalobkyně, že vykonávala činnost samostatně, a žalobkyně tyto pochybnosti nerozptýlila. Us