4 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

62 Af 58/2023- 79 - text pokračování 15 62 Af 58/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: SVOBO MB stav, s.r.o. sídlem Fišerova 1614, Moravské Budějovice zastoupen Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem sídlem Šmeralova 272/22, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 12. 2023, č. j. 37995/23/5200-11432-713229, a ze dne 9. 2. 2024, č. j. 4611/24/5200-11432-713229, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věcí 1. V projednávané věci jde o doměření daně z příjmů právnických osob podle pomůcek za zdaňovací období let 2017 a 2018. 2. Finanční úřad pro Kraj Vysočina zahájil u žalobce dne 1. 7. 2020 daňovou kontrolu na daň z příjmů právnických osob za výše uvedená zdaňovací období. Z vydaných faktur ani z předložené Evidence zakázek 2017 a Evidence zakázek 2018 nebyl finančnímu úřadu zřejmý vztah žalobcem předložených údajů k evidovanému stavu zásob vlastní činnosti (nedokončené výroby) a provedené inventarizaci k 31. 12. 2017 a 31. 12. 2018, nákladům na nákup materiálu a jejich přiřazení k jednotlivým zakázkám, subdodávkám stavebních prací a jejich přiřazení k jednotlivým zakázkám a nákladům na pohonné hmoty. Tyto pochybnosti sdělil žalobci ve výzvě ze dne 25. 9. 2020, č. j. 1613192/20/2912-60561-712510 (dále jen „Výzva“). Vzhledem k tomu, že žalobce pochybnosti finančního úřadu nerozptýlil, vydal finanční úřad dodatečné platební výměry, kterými žalobci doměřil daň z příjmů právnických osob podle pomůcek a současně mu uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně. Důvody a postup při stanovení daně podle pomůcek finanční úřad podrobně popsal ve zprávě o daňové kontrole z 18. 8. 2021, č. j. 1426183/21/2912-60561-712510 (dále jen „Zpráva o daňové kontrole“). 3. Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům odvolal. Rozhodnutím ze dne 4. 12. 2023, č. j. 37995/23/5200-11432-713229 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí finančního úřadu ze dne 31. 8. 2021, č.j. 1458617/21/2907-50524-701530 (dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob a na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2017). Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2024, č. j. 4611/24/5200-11432-713229 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), žalovaný změnil rozhodnutí finančního úřadu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 1459106/21/2907-50524-701530 (dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018) tak, že upravil výši doměřené daně s ohledem na zrušení uplatněné odčitatelné daňové ztráty za zdaňovací období 2017 a ve zbytku ponechal dodatečný platební výměr beze změny. 4. Žalobce napadl žalobu vedenou pod sp. zn. 62 Af 58/2023 rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2023, č. j. 37995/23/5200-11432-713229. Žalobou vedenou pod sp. zn. 62 Af 11/2024 pak žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. 4611/24/5200-11432-713229. Usnesením ze dne 14. 4. 2025 soud tyto žaloby spojil ke společnému projednání. II. Žaloby a další procesní podání žalobce 5. Žalobce považuje napadená rozhodnutí za nezákonná, vnitřně rozporná a nicotná. 6. Namítá, že se žalovaný řádně nevypořádal s otázkou naplnění podmínek pro stanovení daně z příjmů právnických osob (dále jen „daň“) pomocí pomůcek ve smyslu § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Poukazuje na to, že předložil účetní dokumentaci, dostupné evidence a podklady a potvrdil, že soupis materiálu je pro každou zakázku stanoven individuálně. 7. Nesouhlasí s tím, že bylo předložené účetnictví na základě dílčích nedostatků paušálně prohlášeno za nesprávné, neprůkazné a neúplné. Nemožnost stanovení daně dokazováním podle žalobce znamená, že ani v hrubých obrysech nelze zjistit skutkový stav. Podmínky pro stanovení daně podle pomůcek nebyly naplněny. 8. Údaje srovnatelných subjektů použité jako pomůcky pro stanovení daně dle § 98 daňového řádu vykazovaly obrat lišící se od obratu žalobce v řádech milionů. Daň za příslušná zdaňovací období tak byla stanovena v nesprávné výši a je nepřiměřená. Finanční úřad žalobci nesdělil, o jaké subjekty se konkrétně jedná. Tím porušil jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť žalobci znemožnil údaje od srovnatelných subjektů prověřit a efektivně se proti nim bránit. 9. Žalobce v řízení před žalovaným předložil několik vyjádření a návrhů důkazních prostředků, které žalovaný označil za neprůkazné. K výslechu L. S. (statutárního orgánu) žalovaný uvedl, že tato osoba měla možnost kdykoliv v řízení reagovat. Jde o bezprecedentní stanovování vlastních procesních lhůt a zásadní exces v postupu žalovaného, kterým bylo porušeno právo žalobce být slyšen. Stejně formalisticky žalovaný nevyhověl návrhu žalobce na výslech M. D. 10. V doplnění žaloby namítal, že finanční úřad nezdůvodnil, proč vybral pro určení daně na vstupu dva anonymní podnikatelské subjekty (tj. subjekt A a subjekt B) a jejich údaje použil jako pomůcku pro výpočet výsledné daňové povinnosti žalobce. Pomůcky měly netransparentní charakter. Finanční úřad se měl podrobněji vypořádat s jednotlivými položkami dokladů a evidence, které žalobce předložil na Výzvu. Postup správních orgánů byl excesivní, neodůvodněný a hrubě v neprospěch žalobce. Správce daně neprokázal, že ve vztahu k tvrzením žalobce je jeho účetnictví nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Žalobce byl oprávněn v řízení použít jakýkoliv důkaz. Správní orgány navíc nezkoumaly, jaké okolnosti mohou svědčit pro výhodu pro žalobce. Ve vztahu ke zdaňovacímu období 2017 se žalovaný nezabýval tím, že jeho zástupce M. D. nebyl způsobilý jej zastupovat z důvodu těžké psychické nemoci; navrhl jeho výslech. Ve vztahu ke zdaňovacímu období 2018 byla žalobci odepřena možnost řádného opravného prostředku proti zvýšení základu daně, čímž byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Výše uvedená pochybení porušují právo žalobce na spravedlivý proces dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) ve smyslu čl. 13 Úmluvy. Daň doměřená na základě pomůcek představuje exces proti zákonným ustanovení daňového řádu, čímž došlo k porušení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. 11. V replice žalobce reagoval na vyjádření žalovaného a setrval na své žalobní argumentaci. 12. Navrhl, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji setrval i během jednání, které ve věci proběhlo. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadená rozhodnutí nejsou nicotná; žalobce ani žádné konkrétní důvody nicotnosti netvrdí. V nynějších věcech žalobce neprokázal řádné provedení inventarizace v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví). Neprokázal vazbu nákladů a výnosů ani jiným způsobem, finanční úřad tak zpochybnil vypovídací hodnotu účetnictví jako celku. Žalobce v reakci na Výzvu doplnil část účetních podkladů (faktur přijatých) k nákladům na materiál za leden až květen 2017 a k subdodávkám prací. Nedoložil však, jakým způsobem byla určena rozpracovanost výroby na jednotlivých zakázkách a určen stav zásob, ani nepředložil položkové určení materiálu nebo položkové rozpočty k jednotlivým zakázkám. Správci daně tak vznikaly mj. i další pochybnosti, neboť žalobcem předložené evidence zakázek 2017 a 2018 nebyly kompletní (neobsahovaly některé faktury vydané v roce 2017 FV17-005, 023 a 027, v roce 2018 FV18-010, 022, 029 a 042), žalobce přiřadil k zakázkám faktury za pořízení materiálu i měsíce poté, co byla zakázka investorovi fakturována jako dokončená, nebo pořízení materiálu, který byl svým popisem určen na jinou zakázku, nebo na některé zakázky nepřidělil žádný materiál a na některé zase tolik, že je učinil ztrátovými. 14. Přestože žalobce napadá úplnost použitých pomůcek, neuvádí, jaké jiné pomůcky měl správce daně pro stanovení daně použít. Výčet pomůcek v § 98 odst. 3 daňového řádu je pouze demonstrativní, volba konkrétní pomůcky záleží na správci daně, přičemž ten je limitován pouze hrubým nepoměrem či jednoznačným excesem. Zpochybnění adekvátnosti použitých pomůcek daňovým subjektem je nutno posuzovat restriktivně. Žalobci nesvědčí právo domáhat se použití konkrétních pomůcek. Závěr, že daňová povinnost nebyla stanovena dostatečně spolehlivě, lze učinit pouze v případě, že správce daně použil nepřiměřené pomůcky a překročil zákonné meze. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatečné spolehlivosti výsledné daňo