3 As 24/2005 — Nejvyšší správní soud

22 A 13/2025- 182 - text 16 22 A 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem v právní věci žalobkyně: MUDr. Ing. J. H., nar. X trvale bytem X doručovací adresa: X zastoupená JUDr. Karlem Schelle, LL.M, MBA, advokátem sídlem Ambrožova 6, 635 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2025, č. j. JMK 86796/2025, sp. zn. S-JMK 58032/2025/OD/Ša, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo částečně změněno [vypuštěním slov „§ 4 písm. a) a“ z výroku] a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě ze dne 26. 3. 2025, č. j. OPD-13822/24-58, sp. zn. OPD-13822/24-MI/PŘ (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustila porušením § 18 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, dle nějž řidič nesmí snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. 2. Žalobkyně totiž dne 24. 9. 2024 v 9:37 hodin řídila motorové vozidlo tov. zn. Peugeot, RZ: X v Brně v Královopolském tunelu ve směru od ulice Žabovřeské k centru Brna v pravém jízdním pruhu, a ač to nevyžadovala situace v provozu, začala zcela bezdůvodně s vozidlem prudce brzdit a zastavovat. V důsledku tohoto neočekávaného a bezdůvodného snížení rychlosti jízdy do jejího vozidla narazilo zezadu vozidlo tov. zn. Renault, RZ X, řízené řidičem L. D., za nímž byl zapřažen návěs RZ: X. 3. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 4 000 Kč a povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný shrnul, že skutková zjištění ve věci jsou založena především na videozáznamu, který dopravní nehodu zachytil. Z něj je patrné, jak do tunelu pravým jízdním pruhem vjíždí vozidlo žalobkyně, které nebrzdí (nesvítí brzdová světla); žalobkyně tudíž nemohla již od vzejdu do tunelu průběžně přibržďovat. Vozidlo začalo brzdit teprve později. Následně do záběru vjíždí nákladní vozidlo, které výhled na auto žalobkyně zakryje. Nicméně v čase 9:37:32.751 záznamu se objevuje levé zpětné zrcátko vozidla žalobkyně; je zřetelně patrné, že se nehýbe. Žalobkyně tedy musela brzdit náhle až do úplného zastavení. Levé zrcátko se začne znova pohybovat teprve až v důsledku střetu s nákladním vozidlem. Žalovaný zdůraznil, že důvod, proč žalobkyně náhle začala brzdit, má zásadní význam pro hodnocení věci; žalobkyně totiž takto mohla jednat jen za podmínky, že by to vyžadovala bezpečnost provozu. Z videozáznamu však vyplývá, že k prudkému brždění nebyl žádný důvod. Pokud žalobkyně při svém výslechu ve správním řízení zmiňovala, že zahlédla pohybující se stín, žádný takový není na záznamu patrný. 5. K námitkám žalobkyně týkajícím se jednání řidiče nákladního vozidla (tvrzená nedostatečná vzdálenost, nedobrzdění, únava, vysoká rychlost) žalovaný uvedl, že tyto nejsou s ohledem přestupek, z nějž byla žalobkyně uznána vinnou, vůbec relevantní. Zásadní je, že sama žalobkyně porušila pravidla silničního provozu tím, že nepřiměřeně zabrzdila. To mohla spáchat i bez toho, aby v důsledku jejího jednání vůbec došlo k dopravní nehodě; není proto podstatná příčinná souvislost mezi jejím bržděním a vznikem nehody, případě míra jejího podílu na zavinění nehody. Správní orgány nekonstatovaly, že by nehoda byla způsobena výlučně žalobkyní. Počínání řidiče druhého vozidla není okolností, která by snižovala či dokonce vylučovala závažnost jí spáchaného přestupku. Žalobkyní předkládaná otázka, jak došlo k nehodě, je tudíž bez významu, neboť jí není kladeno za vinu způsobení nehody, ale náhlé snížení rychlosti, aniž by to vyžadovala bezpečnost provozu. Argumentace soustředící se na vznik nehody a odpovědnost za ni tudíž „míří mimo terč“. 6. Odvolací správní orgán považoval za nadbytečné se zabývat žalobkyní poukazovanými rozpory ve výpovědi řidiče D., neboť z jeho svědectví prvostupňový správní orgán neučinil žádné skutkové závěry. Skutkový stav byl zjištěn na základě videozáznamu. III. Podání účastníků III.1 Žaloba 7. Žalobkyně v žalobě namítá, že rozhodnutí o jejím údajném „zavinění dopravní nehody“ trpí procesními vadami i nedostatečným objasněním skutkového děje. Správní orgány nevyhověly všem jejím důkazním návrhům; požadovala do spisu doplnit záznamy ze všech kamer v tunelu, informace z rychlostních radarů v tunelu, záznam z tachografu kamionu, videozáznam z kamery kamionu, výpis z evidence přestupků obou účastníků nehody a vyhotovit znalecký posudek. Prvostupňový správní orgán však žádné relevantní dokazování neprovedl. Další důkazy označil za nadbytečné, a to kvůli zjištěním učiněným ze záznamu kamery z tunelu. Nezjistil rychlost ani trajektorii jízdy vozidel před vzájemným střetem; nezajímal se ani o to, zda řidič nákladního vozu nebyl před jízdou unaven, v důsledku čehož by měl sníženu pozornost. Neučinil též kroky vedoucí k vypracování znaleckého posudku, který by zjistil technické okolnosti vzniku nehody. Naopak nepřípustné bylo, že prvostupňový správní orgán činil věcné (technické) vyhodnocení videozáznamu, což mu nepřísluší, jelikož posouzení vzniku a příčin dopravní nehody může provádět pouze znalec. 8. Prvostupňový správní orgán považoval výpověď řidiče D. za věrohodnou a korespondující s videozáznamem. S tím však žalobkyně nesouhlasí. Svědek dle ní nedokázal vysvětlit, proč neubrzdil nákladní vozidlo za situace, kdy její auto spatřil v tunelu na vzdálenost 70 metrů; nevěděl ani rychlost jízdy obou vozidel před střetem. Nadto si svědek v některých odpovědích odporoval oproti svým tvrzením před policií. Žalobkyně též namítá, že existuje rozpor mezi protokolem policie a odůvodněním prvostupňového správního rozhodnutí ohledně toho, zda její vozidlo bylo před nárazem v pohybu, nebo úplně zastavilo. Závěry správního orgánu se dle ní opírají o nejasné, rozporné a zmatečné informace svědka a také o prokazatelně nepravdivé informace. 9. Žalobkyně tvrdí, že v tunelu přibržďovala na rychlost jízdy odpovídající dovolenému limitu; pohyb svého vozu upravovala na bezpečnou rychlost vzhledem k povaze vozovky, míře osvětlení v tunelu a dalším podmínkám, které mohla předvídat. Řidič nákladního vozidla do ní narazil zezadu, ačkoli ji viděl na dostatečnou vzdálenost. Žalobkyně nechápe, proč bylo rozhodnuto o její vině za zavinění dopravní nehody. 10. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalobkyně namítá, že taktéž žalovaný prováděl věcné (technické) posouzení vzniku a příčin dopravní nehody, a to dokonce nad rámec hodnocení důkazů ze strany prvostupňového správního orgánu. III.2 Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný uvádí, že žalobu považuje za nedůvodnou. Upozorňuje, že žalobkyně vůbec nereaguje na jeho závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí a pouze recykluje námitky vznesené již ve správním řízení. Žalovaný se tudíž nemá k čemu vyjadřovat. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně, žalobkyně nebyla v průběhu správního řízení nijak zkrácena na svých právech. IV. Jednání 12. Ve věci se konala dvě jednání soudu (§ 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“). 13. Při prvním jednání dne 15. 9. 2025 účastníci řízení úvodem odkázali na svá stanoviska tak, jak byla soudu písemně doručena. Žalobkyně výslovně setrvala na tom, že v tunelu pouze plynule přibržďovala, nešlápla prudce na brzdu. Nadto popsala, že v tunelu je to z kopce, proto jela na 4. rychlostní stupeň a brzdila motorem na povolenou rychlost 60 km/h; to nepostačovalo, proto z provozních důvodů (jako defenzivní řidič) přibrzdila také brzdou, ovšem plynule. Soud při tomto jednání přehrál kamerový záznam z Královopolského tunelu ze dne 24. 9. 2024 zajištěný policií, o nějž se opírají závěry žalovaného. Žalobkyně se k tomuto důkazu vyjádřila tak, že jej nepovažuje za dostatečný pro zjištění skutkového stavu věci. Vznesla návrh na zadání znaleckého posudku, který by po odborné stránce prověřil, co lze z předmětného videozáznamu skutečně seznat ohledně její jízdy. Krajský soud tomuto důkaznímu návrhu žalobkyně vyhověl a jednání odročil za účelem ustanovení znalce a vypracování znaleckého posudku. 14. Při druhém jednání dne 30. 3. 2026 soud přistoupil k výslechu ustanoveného znalce (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Ten shrnul metody svého zkoumání a závěry, které formuloval v písemně zpracovaném znaleckém posudku; odpověděl na otázky soudu, účastníků řízení i jejich zástupců (relevantní sdělení znalce jsou shrnuta níže v pasáži věnované zjištěním znalce). Žalobkyně