4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

22 A 31/2025- 62 - text pokračování 10 22 A 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: Ing. J. V., nar. X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Starostou sídlem Štěpská 380, 763 12 Vizovice proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. KUZL 84145/2025, sp. zn. KUSP 52468/2025 PŽÚ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Luhačovice ze dne 5. 5. 2025, č. j. MULU-19319/2025/30/Mal, sp. zn. 7660/2024/30 25-PŘK (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o některých přestupcích“). Žalobce totiž dne 31. 5. 2024 v době od 17:00 hod. do 18:00 hod. s traktorem zn. CASE IH, model MAXXUM 110, červené barvy, reg. značky Z01 4635, s rotační sekačkou, neoprávněně vjížděl na pozemky majitelů E. Š. a Ing. R. Š. (dále též „vlastníci“) parc. č. XA, XB a XC v k. ú. X (dále též „dotčené pozemky“), tedy bez souhlasu vlastníka po přechodnou dobu neoprávněně užíval cizí majetek. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady přestupkového řízení v paušální výši 2 500 Kč. II. Žaloba 2. Žalobce namítá, že v rámci přestupkového řízení nebyla prokázána úmyslnost jeho jednání. Neúspěšně uváděl skutečnosti, které tento závěr vyvracely, jako byla neznalost změny vlastnického práva k pozemku, nevědomost o nesouhlasu nového vlastníka či užívání cesty v dobré víře. 3. Správní orgány také nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Žalobce nesouhlasil s tvrzením, že existuje jiná komunikace ve vlastnictví obce, po které je možný přístup na jeho pozemky. Za tímto účelem navrhoval provedení místního šetření a výslechu starosty obce Ludkovice. Ty ovšem správní orgány neprovedly a spokojily se s tím, že v katastru nemovitostí jsou předmětné obecní pozemky evidovány jako ostatní komunikace; nezkoumaly ovšem, zda tato komunikace ve skutečnosti existuje a je možné ji využít pro přístup s technikou. 4. Žalobce je přesvědčen, že pro přístup přes pozemky vlastníků mu svědčí právo. Správní orgány nesprávně vyhodnotily existenci soukromoprávních vztahů, na jejichž základě mu mohlo vzniknout právo užívání dotčených pozemků za účelem přístupu na vlastní pozemky. Obecné právo na užívání sousedních pozemků vyplývá z § 1021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“); oprávnění žalobce mohlo být rovněž založeno na vzniku služebnosti ze zákona v důsledku jejího vydržení; na dotčeném pozemku se též může nacházet účelová komunikace. Správní orgány ovšem tyto možnosti vzniku žalobcova práva na užívání dotčených pozemků odmítly (aniž žalobce brojí proti argumentaci správních orgánů). 5. Nadto se správní orgány nevypořádaly se žalobcem předloženými námitkami a důkazy, přičemž svá rozhodnutí opřely pouze o tvrzení vlastníků (aniž ovšem žalobce uvádí, jaké konkrétní námitky a důkazy zůstaly oslyšeny). Konečně žalobce má také za to, že z obsahu odůvodnění správních rozhodnutí není patrné, na základě jakých skutečností dospěly správní orgány ke svým skutkovým závěrům. Napadené rozhodnutí proto považuje za nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný nesdílí názor žalobce, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné či že nebylo vydáno v souladu s právními předpisy. Je přesvědčen, že skutkový stav byl v průběhu řízení objasněn dostatečně. Zjištěné skutečnosti a z nich vyvozené závěry správní orgány uvedly v potřebném rozsahu, žalovaný se vyjádřil ke všem rozhodným okolnostem věci. Pouhý nesouhlas žalobce s těmito závěry neznamená, že je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalovaný poukázal na to, že žalobní námitky se shodují s argumentaci, kterou uplatnil žalobce v odvolacím řízení; odkázal proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí. IV. Posouzení věci soudem 7. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 8. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 9. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. IV.1 Nepřezkoumatelnost 10. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, která však byla ze strany žalobce vznesena značně obecně. Tvrdí, že se správní orgány nevypořádaly s jím předloženými námitkami a důkazy (žádné konkrétní ignorované námitky ani důkazní návrhy však neoznačuje); dále namítá, že napadené rozhodnutí obsahuje nepřesvědčivé odmítnutí jeho odvolací argumentace. Dle žalobce není ze správních rozhodnutí zřejmé, na základě jakých skutečností dospěly správní orgány ke svým skutkovým závěrům. 11. K nepřezkoumatelnosti soud obecně konstatuje, že rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost především tehdy, pokud z něj nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, případně jde o výrok s obsahem rozporuplným či nevykonatelným. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti může být nedostatek důvodů správního rozhodnutí, který nastává, pokud není možno z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché. Nepřezkoumatelnost může nicméně spočívat i v tom, že argumentace odvolatele je odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016-48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1 Afs 66/202379]. 12. Napadené rozhodnutí dle krajského soudu žádnou ze shora uvedených vad netrpí a je přezkoumatelné. Lze z něj totiž spolehlivě zjistit, na základě jakých skutečností a důkazů správní orgán rozhodl, srozumitelně prezentovány jsou i veškeré úvahy a důvody, jež žalovaného k jeho závěrům vedly. Odvolací správní orgán dostatečným způsobem reagoval na všechny námitky uplatněné žalobcem v odvolání. Soud považuje za nezbytné zdůraznit, že žalobce v podané žalobě blíže nespecifikoval, konkrétně jaká jeho odvolací argumentace či důkazní návrhy měly zůstat ze strany žalovaného oslyšeny; jeho výtka je tudíž zcela neurčitá. Je třeba též připomenout, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí není projevem neuspokojení subjektivní představy účastníka řízení o tom, jakým způsobem měly správní orgány rozhodnout (a to jak ve věci samé, tak o uplatněných důkazních návrzích); stejně tak nepřezkoumatelnost nezpůsobuje nenaplnění ideálu účastníka řízení o tom, jak podrobně a jakým způsobem měla být podle něj rozhodnutí odůvodněna (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/201735). Krajský soud proto uzavírá, že neshledal takové vady rozhodnutí žalovaného, které by bránily jeho věcnému přezkumu, k němuž následně přistoupil. 13. S ohledem na způsob formulace žalobních námitek považuje soud dále za vhodné předeslat, že rozsah věcného přezkumu napadeného rozhodnutí ve správním soudnictví je ovlivněn kvalitou uplatněných žalobních bodů. Míra precizace žalobní argumentace do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Kvalita a preciznost ve formulaci žalobních bodů a jejich odůvodnění tudíž v podstatě předurčuje obsah rozhodnutí soudu (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, či ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011-108). Jelikož žalobce formuloval své žalobní námitky v této věci značně obecně a neurčitě, odpovídajícím způsobem přistoupí soud také k jejich vypořádání. IV.2 Úmysl pachatele 14. Žalobce namítá, že nedošlo k prokázání úmyslnosti jeho jednání. Poukazuje na to, že uváděl skutečnosti vyvracející tento závěr, se kterými nebyl úspěšný. Nerozporuje ovšem konkrétní argumenty žalovaného, jimiž vypořádal ob