31 Af 7/2023 – Krajský soud v Brně

31 Af 7/2023- 128 - text  6 31 Af 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobkyně: STOFFBAU s. r. o., IČO 29194199 sídlem Jihlavská 712/2e, 664 41 Troubsko zastoupená daňově poradenskou společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2022, č. j. 46060/22/5200-11432-709409, takto: I. Žaloba se zamítá v rozsahu výroku II. rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2022, č. j. 46060/22/5200-11432-709409. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda měla být žalobkyni doměřena daň z příjmu právnických osob, konkrétně zda žalobkyně prokázala věcnou a časovou souvislost mezi deklarovanými příjmy a výdaji. 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj („správce daně“) na základě výsledků provedené daňové kontroly doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry ze dne 16. 1. 2018, č. j. 105053/18/3005-52521-711455 a č. j. 105691/18/3005-52521-711455, daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2013 a 2014 ve výši 384 370 Kč a 501 600 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 76 874 Kč a 100 320 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 10. 11. 2017, č. j. 4551481/17/3005-52521-711455, pak správce daně doměřil žalobkyni daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2015 ve výši 561 640 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 112 328 Kč (všechny výše uvedené dodatečné platební výměry dále jako „platební výměry“). 3. Žalovaný rozhodnutími ze dne 6. 9. 2019, č. j. 36987/19/5200-11432-709409 a č. j. 37097/19/5200-11432-709409, změnil platební výměry tak, že doměřenou daň za zdaňovací období 2013, 2014 a 2015 snížil na částky 14 060 Kč, 128 250 Kč a 100 700 Kč a uložil žalobkyni povinnost uhradit penále ve výši 2 812 Kč, 25 650 Kč a 20 140 Kč. Dle žalovaného žalobkyně neprokázala, že by v rozhodnutích uvedené náklady za dodávky inženýrských prací od společnosti BAUEKO s.r.o. („BAUEKO“) byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů; především neprokázala jejich časovou a věcnou souvislost ve smyslu § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 4. Tato rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Brně potvrdil rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 31 Af 83/2019-105. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný unesl důkazní břemeno, které jej ve věci tížilo, tím, že dostatečně průkazně zpochybnil existenci souvislosti mezi přijatými plněními a zakázkami, na které byla tato plnění dle tvrzení žalobkyně užita. Žalobkyně naopak své důkazní břemeno neunesla, resp. neprokázala vynaložení těchto nákladů za účelem dosažení, udržení a zajištění souvisejících zdanitelných příjmů. 5. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Afs 169/2021-53, dospěl k závěru, že správní orgány nedisponovaly takovými skutkovými zjištěními, která by průběh událostí doložený žalobkyní zcela zpochybnila či dokonce vyvrátila. Proto rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení za účelem doplnění skutkového stavu. 6. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 15. 12. 2022, č. j. 46060/22/5200-11432-709409, („napadené rozhodnutí“) změnil platební výměry tak, že výrokem I. snížil doměřenou daň za zdaňovací období 2013 na částku 14 060 Kč a žalobkyni uložil povinnost uhradit penále ve výši 1 824 Kč. Výrokem II. snížil doměřenou daň za zdaňovací období 2014 na částku 104 310 Kč a žalobkyni uložil povinnost uhradit penále ve výši 19 798 Kč. Výrokem III. snížil doměřenou daň za zdaňovací období 2015 na částku 114 760 Kč a žalobkyni uložil povinnost uhradit penále ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně podle něj neprokázala oprávněnost uplatnění vynaložených nákladů za dodávky inženýrských prací, především neprokázala jejich časovou a věcnou souvislost. 7. Předmětem sporu ve věci bylo, zda žalobkyně prokázala daňovou účinnost nákladů vynaložených za dodávky materiálu od dodavatele BAUEKO k celkem pěti zakázkám. Jednalo se o zakázky Soběšická (konkrétně o výdaj na dodávku materiálu ze dne 30. 9. 2014), Malátova (dodávka materiálu ze dne 31. 1. 2014), Presslova (dodávka materiálu z 25. 10. 2015 a z 2. – 15. 11. 2015), Kameňačky (dodávka ze dne 31. 1. 2015) a Bezručova čtvrť (dodávky ze dne 31. 12. 2014, 31. 1. 2015 a 30. 6. 2015). 8. Krajský soud v Brně o věci podruhé rozhodoval rozsudkem ze dne 20. 9. 2024, č. j. 31 Af 7/2023-87 („předcházející rozsudek“). Výrokem I. zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu výroku II., tj. zdaňovacího období roku 2014, neboť dospěl k závěru, že měl žalovaný k posouzení zakázky Malátova provést opakovaný výslech svědka M. V. st. Zbývající žalobní námitky shledal soud nedůvodnými, a proto výrokem II. žalobu ve zbývající části zamítl a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. 9. Proti rozsudku krajského soudu podali kasační stížnost žalobkyně i žalovaný. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 2. 2026, č. j. 4 Afs 214/2024-87 („rozsudek NSS“), ke kasační stížnosti žalovaného zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ve výroku I. a v navazujících výrocích III. a IV. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Narozdíl od krajského soudu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě zakázky Malátova není dán důvod k provedení (v pořadí již čtvrtého) výslechu svědka M. V. st. Kasační stížnost žalobkyně Nejvyšší správní soud zamítl. II. Předmět přezkumu po vrácení věci krajskému soudu a argumentace stran 10. Nejvyšší správní soud argumentaci krajského soudu v předcházejícím rozsudku potvrdil v rozsahu zdanitelných období roku 2013 a 2015 (výroky I. a III. rozhodnutí žalovaného) včetně toho, jak krajský soud posoudil veškeré námitky obecného charakteru (nepřezkoumatelnost, rozpor s předchozím rozsudkem krajského soudu, porušení § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, nesprávně rozložené důkazní břemeno a důkazní standard, vztah daně z příjmů a daně z přidané hodnoty, podjatost úřední osoby) stejně jako konkrétní argumentaci žalobkyně týkající se zakázek Presslova, Kameňačky, Soběšická a Bezručova čtvrť. Zdejší soud proto v rozsahu těchto námitek plně odkazuje na předcházející rozsudek (potažmo na rozsudek Nejvyššího správního soudu), v němž byly podrobně vypořádány. 11. Úkolem krajského soudu je nyní provést přezkum výroku II. rozhodnutí žalovaného v rozsahu, v němž argumentace krajského soudu neobstála před Nejvyšším správním soudem. Konkrétně se tedy jedná o posouzení požadavku na opakovaný výslech svědka v rámci posuzování zakázky Malátova ve zdaňovacím období roku 2014. Krajský soud je přitom vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl k této otázce vysloven [§ 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. 12. Ve vztahu k zakázce Malátova žalobkyně namítala, že žalovaný staví hypotézu o nedokončené výrobě pouze na pozdější fakturaci společnosti BAUEKO, jiné pochybnosti neidentifikoval. Žalobkyně tvrdila, že fakturace byla zdržena dodávkou krytu na popelnice. Ve znovuobnoveném řízení k tomu žalovaný provedl výslech S. P. Tento výslech hodnotil opět chybně, pokud konstatoval, že zástupce žalobkyně nekladl otázky směřující k prokázání jeho dřívějších tvrzení o pozastávce a krytu popelnice. To však s ohledem na odpověď na otázku č. 24 správce daně a otázku č. 2 zástupce žalobkyně není pravda. Svědek navíc tvrzení žalobkyně nevyvrátil, pouze si s ohledem na dlouhý časový odstup skutečnosti nepamatoval. V reakci na hodnocení této výpovědi žalobkyně navrhla výpověď M. V. st., který mohl pozdní dodání krytu popelnice potvrdit. Žalovaný ale tento výslech nezákonně odmítl provést a označil jej za obstrukční a účelový. Výslech svědka V. st. přitom probíhal dříve než výpověď svědka P. Vzhledem k tomu, že se M. V. st. k této zakázce vůbec nevyjadřoval, si lze stěží představit, že se jej žalobkyně bude doptávat na otázky zcela mimo předmět svědecké výpovědi. Žalobkyně proto při výslechu svědka V. st. ještě nemohla vědět, že se jej bude chtít doptávat na dodání krytu popelnice. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 13. Podle žalovaného žalobkyně neprokázala, že u zakázky Malátova došlo k fakturaci investorovi dříve než k dodávce materiálu. Výpověď svědka S. P. ničeho neprokázala. Výpověď M. V. st. byla provedena již třikrát a svědek měl dostatečný prostor souvisle vypovídat. Proto šlo důvodně předpokládat, že vše relevantní již bylo řečeno. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Žalobkyně v replice trvala na výslechu M. V. st. Žalobkyně nemohla svědkovi pokládat relevantní otázky, neboť se výslech konal v době, kdy