2 Afs 24/2005 — Nejvyšší správní soud

62 A 71/2024- 92 - text  12 62 A 71/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: MND a. s. sídlem Úprkova 807/6, Hodonín zastoupen Mgr. Lucií Ježkovou, advokátkou sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky sídlem Kloknerova 26, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č. j. MV-98010-7/PO-OVL-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 14. 8. 2024, č. j. MV-98010-7/PO-OVL-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 497 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lucie Ježkové, advokátky. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci je předmětem sporu, zda činnosti provozované žalobcem v areálu Sběrného naftového střediska Dambořice („SNS Dambořice“) spadají do kategorie činností s vysokým požárním nebezpečím podle § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. 2. Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje provedl dne 30. 8. 2023 u žalobce tematickou požární kontrolu zaměřenou na kontrolu technologického zařízení na úpravu ropy a shromažďovací nádrže ropy v SNS Dambořice. Žalobce v dokumentaci o začlenění do kategorie činností podle míry požárního nebezpečí provozovanou činnost začlenil jako činnost se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 písm. a) a j) zákona o požární ochraně. Kontrolní orgán však dospěl ke zjištění, že provozovaná činnost vykazuje znaky činnosti s vysokým požárním nebezpečím podle § 4 odst. 3 písm. b) zákona, neboť se při provozní činnosti žalobce vyrábějí nebo plní do zásobníků, cisteren nebo nádob hořlavé kapaliny nebo hořlavé plyny anebo hoření podporující plyny s roční produkcí 5 000 tun a vyšší. Proti výsledku kontroly podal žalobce námitky, které správní orgán I. stupně zamítl. Poté rozhodnutím ze dne 5. 12. 2023, č. j. HSBM-7438-5/2023, začlenil činnost žalobce ve smyslu skladování vytěžené a upravené ropy do kategorie činností s vysokým požárním nebezpečím. 3. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2024, č. j. MV-8207-6/PO-OVL-2024, zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle žalovaného nebylo dostatečně zjištěno roční množství hořlavé kapaliny (ropy) skladované v nádržích v SNS Dambořice. Uložil správnímu orgánu I. stupně, aby doplnil spisový materiál o podklady prokazující celkové množství ropy přečerpané v předmětných nádržích. 4. Správní orgán I. stupně doplnil dokazování a rozhodnutím ze dne 17. 5. 2024, č. j. HSBM-7438-16/2023, opětovně rozhodl, že činnosti provozované žalobcem v areálu SNS Dambořice spadají do kategorie činností s vysokým požárním nebezpečím. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. Žaloba 5. Žalobce považuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí za nepřezkoumatelné a věcně nesprávné. Již v rámci námitek proti protokolu o kontrole a následně i ve správním řízení poukazoval na to, že provozovaná činnost nenaplňuje žádný z definičních znaků obsažených v § 4 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně. V areálu nedochází k výrobě hořlavých kapalin (ani plynů nebo hoření podporujících plynů) ani k jejich plnění do zásobníků, cisteren nebo nádob. Správní orgány se v návaznosti na první zrušující rozhodnutí žalovaného zabývaly otázkou rozsahu roční produkce areálu, aniž by postavily najisto, zda se jedná o produkci některé z činností, na něž předmětné ustanovení dopadá. 6. Žalovaný se nedostatečně vypořádal se žalobcem namítanými skutečnostmi a nezjistil dostatečně skutkový stav věci. Aby mohly být činnosti prováděné v areálu žalobce podřazeny pod § 4 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně, muselo by v areálu žalobce docházet buďto k výrobě hořlavých kapalin nebo plynů, nebo k jejich plnění do zásobníků, cisteren nebo nádob s roční produkcí 5000 tun a vyšší. Od počátku veřejnosprávní kontroly žalobce poukazoval na to, že v areálu sběrného naftového střediska dochází ke sběru surové ropy vytěžené z jednotlivých sond nacházejících se v bezprostřední blízkosti areálu a k jejímu následnému přečerpání prostřednictvím expedičního produktovodu do zpracovatelského závodu žalobce. V areálu tedy nedochází k výrobnímu procesu (k přeměně suroviny na vyrobený produkt), který by naplnil definiční znaky § 4 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně, ale k těžbě ropy (jejímu originálnímu získání ze sond) a její následné expedici. Splněn není ani druhý z definičních znaků činností s vysokým požárním nebezpečím, neboť pět shromažďovacích nádrží umístěných v areálu neslouží k systematickému ukládání či skladování vytěžené suroviny, ale k jejímu přečerpávání za účelem zajištění stálého tlaku nezbytného k plynulému vtláčení suroviny do produktovodu. 7. Žalobce již v průběhu kontroly i během správního řízení uváděl, že technologický proces shromažďování a expedice ropy nepředstavuje plnění zásobníků, neboť nádrže v areálu nejsou zásobníkem, cisternou či nádobou ve smyslu § 4 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně a prováděcí vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Vyhláška důsledně rozlišuje mezi zásobníky, cisternami a nádobami na straně jedné a nádržemi na straně druhé. Tyto pojmy nelze zaměňovat. Na tuto argumentaci žalovaný ani správní orgán I. stupně v rozhodnutích nijak nereagovali a zabývali se výhradně tím, jaký je objem roční produkce areálu. V rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tak správní orgány nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, ani řádně nereagovaly na žalobcovy námitky. 8. Druhé pochybení spočívá v nerespektování principu právní jistoty a předvídatelnosti správních rozhodnutí. Výrok a odůvodnění rozhodnutí neodpovídají reálným skutkovým okolnostem případu ani dřívějším závěrům správních orgánů vztahujícím se k areálu žalobce, resp. k dalším provozním areálům, v nichž jsou prováděny identické činnosti s využitím identických technologií a procesů. Všechny areály žalobce jsou předmětem pravidelných požárních kontrol dle § 45 vyhlášky o požární prevenci. Ty v areálech žalobce vykonává takřka výhradně tatáž úřední osoba, nprap. Roman Lunga. S ohledem na skutečnost, že od roku 2012 nedošlo k novelizaci § 4 zákona o požární ochraně (a od roku 2001 k novelizaci § 16 vyhlášky o požární prevenci), měl by být rozsah činnosti žalobce v areálu vykládán stále stejně. Areál neprošel od roku 2014 žádnou zásadní změnou, která by vedla k podstatné změně charakteru či rozsahu vykonávaných činností. Závěry žalovaného jsou pro žalobce překvapivé, neboť začlenění činností do kategorie činností s nižším stupněm požárního nebezpečí bylo předmětem veřejnosprávní kontroly v roce 2015, aniž by bylo shledáno jakékoliv pochybení. Stejně tak byla provedena kontrola v roce 2022 v areálu Sběrného naftového a plynového střediska Ždánice, v němž jsou prováděny identické činnosti začleněné do kategorie činností s nižším stupněm požárního nebezpečí. Ani v tomto případě nebyly vysloveny žádné negativní závěry či dokonce změněno začlenění jako v nynějším případě. Žalobce tak nabyl za období téměř 10 let legitimní očekávání, že prováděné činnosti jsou začleněny správně. Rozhodnutí žalovaného tak je v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu a § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. Správní orgány svým nesprávným postupem porušily rovněž právo žalobce na spravedlivý proces, neboť při vydání rozhodnutí nepostupovaly způsobem, který jim ukládá právní úprava obsažená v zákoně o požární ochraně a ve správním řádu. Začlenění činností do příslušné kategorie požárního nebezpečí přitom není pouze administrativním úkonem bez dopadů na práva a právem chráněné zájmy žalobce. Jednotlivé úrovně požárního nebezpečí jsou spojeny s různou úrovní povinností a míry zabezpečení, které musí osoba vykonávající tyto činnosti přijmout. Zvýšení kategorie požárního nebezpečí postrádající věcné opodstatnění se zásadně promítá do způsobu, jak mohou být činnosti v areálu žalobce do budoucna vykonávány. 10. Žalobce tedy navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, případně i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení. 11. V podané replice setrval na argumentaci obsažené v žalobě. Doplnil, že areál žalobce je od roku 2014 zařazen do kategorie činností se zvýše