6 Afs 183/2021 — Nejvyšší správní soud

62 Af 20/2025- 78 - text  7 62 Af 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: KOVÁŘ plus s.r.o. sídlem Podolí č. ev. 63 zastoupen JUDr. Vítem Buršou, advokátem sídlem Březolupy 591 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j. 14919/25/5100-41452-706445, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 21. 8. 2024, č. j. 1267790/24/3309-50523-703696, podle § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), zastavil řízení o žádosti žalobce ze dne 2. 4. 2024 o prominutí penále vztahujícího se k doměřené dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben-září 2013, prosinec 2013-červen 2014, srpen 2014, září 2014 a listopad 2014-leden 2015. Správce daně dospěl k závěru, že žádost byla podána po uplynutí lhůty podle § 259a odst. 3 daňového řádu, která činí 3 měsíce ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, přičemž dle žalovaného uplynula lhůta pro podání žádosti ještě dříve, než jak posoudil správce daně. II. Žaloba 2. Podle žalobce žalovaný nevzal v úvahu, že žalobce podával řadu žádostí o posečkání, kterými došlo ke stavění lhůty. Tyto žádosti se prolínaly rovněž s odklady vykonatelnosti rozhodnutí o stanovení daně na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu. Účelem všech těchto institutů je umožnit daňovému subjektu nehradit po dobu posečkání či soudního odkladu vykonatelnosti doměřenou daň ve lhůtě vážící se k právní moci rozhodnutí. Jakýkoliv jiný výklad by dle žalobce popřel smysl těchto institutů. 3. Lhůta pro podání žádosti běžela od právní moci rozhodnutí o stanovení daně, tj. od 28. 3. 2020. Přerušena byla poprvé již 3. 4. 2020 podáním žádosti o posečkání. Od té doby byla opakovaně přerušována nejprve rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2020, kterým došlo k odložení vykonatelnosti rozhodnutí, následně i rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, a dalšími žádostmi žalobce o povolení posečkání, kterým bylo vyhověno. Přiznání odkladného účinku dle žalobce působí ex tunc, tzn. že rozhodnutí po dobu přiznání odkladného účinku „pozbylo“ od počátku právní moci a nezačala běžet lhůta k úhradě ani lhůta pro podání žádosti o prominutí penále. Pokud tedy byl žalobci povolen odklad vykonatelnosti soudem, byť před účinností zákona č. 283/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 283/2020 Sb.“), nelze vydané rozhodnutí vymáhat a není proto ani důvod daň hradit. Přitom možnost podat žádost o prominutí penále je podle § 259a odst. 1 daňového řádu podmíněna právě uhrazením daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. 4. Přechodné ustanovení zákona č. 283/2020 Sb. popírá smysl tímto zákonem zavedeného § 157a daňového řádu, neboť podání žádosti o posečkání po účinnosti zákona, pokud byl před jeho účinností povolen odklad soudem, by bylo zjevně bezdůvodné (nebylo by fakticky s čím posečkat s ohledem na odkladný účinek povolený soudem). Důvodová zpráva k § 157a daňového řádu neřeší otázku běhu a počítání lhůty pro podání žádosti o prominutí. Jejím smyslem bylo pouze logicky uzákonit, že stejné účinky jako posečkání má i odkladný účinek soudního rozhodnutí. Výklad, že v důsledku posečkání (včetně soudem povoleného odkladu vykonatelnosti) má daňový subjekt uhradit daň, aby mohl žádat o prominutí penále v zákonné lhůtě, nedává dle žalobce žádný smysl. 5. I kdyby žalobce výklad žalovaného přijal, pokud povolení odkladu vykonatelnosti je fakticky průlomem do právní moci rozhodnutí, musí se to odrazit i ve stavění běhu lhůty pro podání žádosti o prominutí penále. Jinak by došlo k absurdní situaci, že daňový subjekt nemusí hradit doměřenou daň a zároveň by měl žádat o prominutí penále v době, kdy ještě není najisto postaveno z důvodů probíhajícího soudního přezkumu rozhodnutí o stanovení daně, zda vůbec daň bude platit. Navíc by správce daně nemusel žádosti vyhovět, což by vedlo k další absurditě, tj. povinnosti hradit penále, nikoliv daň. Za daň ve smyslu § 259a daňového řádu je dle žalobce třeba považovat i penále a úroky. Nemá-li tedy daňový subjekt povinnost platit daň, nemůže mít povinnost platit penále, a proto mu nemůže běžet lhůta k podání žádosti o prominutí penále. 6. Další pochybení žalovaného spočívá v tom, že dle § 106 odstavce 1 písmena e) daňového řádu nelze zastavit řízení o žádosti o prominutí penále, a to ani v případě podání žádosti po uplynutí lhůty. Toto ustanovení cílí pouze na případy, v nichž nelze přímo ze zákonem stanoveného důvodu v řízení pokračovat. 7. Žalobce podal jednu žádost o prominutí penále. Správce daně ji měl tedy posuzovat v jednom řízení a vydat o ní jedno rozhodnutí. Správce daně však část žádosti zamítl při posuzování věcných důvodů a v části řízení zastavil. Podle žalobce tak o jedné žádosti nesprávně rozhodl dvěma rozhodnutími a každé z nich vytváří překážku pro rozhodnutí druhé. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný uvádí, že na základě přiznaného odkladného účinku žalobě usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2020 nedošlo ex lege k posečkání úhrady daně, neboť § 157a daňového řádu se dle přechodných ustanovení uplatní v případě přiznání odkladného účinku po 1. 1. 2021. Tato přechodná ustanovení nijak nepopírají smysl právní úpravy. Lhůta pro podání žádosti o prominutí penále, která začala běžet dne 28. 3. 2020, se dle § 259a odst. 4 daňového řádu stavěla ode dne podání žádosti o posečkání úhrady daně zaevidované dne 3. 4. 2020 do dne 15. 12. 2020, kdy v důsledku porušení podmínky posečkání došlo k pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání, a uplynula v pondělí 15. 3. 2021. Další žádosti o posečkání po uplynutí dané lhůty neměly na její běh vliv, stejně jako následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o přiznání odkladného účinku, před jehož vydáním byla daň exekučně vymožena. 9. Podmínkou pro podání žádosti o prominutí penále byla úhrada samotné doměřené daně. Toto zúžení pojmu daň pro účely prominutí penále je navíc logické, neboť není důvod podmiňovat prominutí penále jeho předchozí úhradou. Správce daně tedy nemohl v nyní řešeném případě postupovat jinak, než řízení zastavit podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu, neboť žádost o prominutí penále byla podána po zákonem stanovené lhůtě. 10. Samotné rozdělení žádosti na dvě části podle dodatečných platebních výměrů vydaných za jednotlivá zdaňovací období a vydání dvou samostatných rozhodnutí není v rozporu se zákonem. Žalovanému je známo, že proti druhému rozhodnutí podal žalobce žalobu vedenou pod sp. zn. 62 Af 36/2024 a žalovaný nařídil přezkum tohoto druhého rozhodnutí. IV. Posouzení věci 11. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 12. Žaloba není důvodná. 13. Podle § 259a odst. 1 daňového řádu daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí části penále, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. 14. Podle § 259a odst. 3 daňového řádu žádost o prominutí penále lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. 15. Podle § 259a odst. 4 daňového řádu lhůta pro podání žádosti podle odstavce 3 neběží po dobu a) řízení o povolení posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla, b) posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. 16. Zákon stanoví dvě formální podmínky pro podání žádosti o prominutí penále. První podmínkou je, že byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. Zákonodárce v tomto případě neužil legislativní zkratku daň bez dalšího (tj. ve smyslu § 2 odst. 3 daňového řádu), nýbrž omezil rozsah tohoto pojmu užitím slovního spojení daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. Podmínkou prominutí penále (obdobně úroku z prodlení) je tedy uhrazení samotné doměřené daně (bez jejího příslušenství), což je navíc i logické, neboť není důvod podmiňovat prominutí příslušenství jeho předchozí úhradou (srov. rozsudek Nej