3 Ads 89/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 9/2012- 42 - text [OBRÁZEK]30Ad 9/2012-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: Z. R. , zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 47, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 810, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ-141/2012, t a k t o : I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ve věcech služebního poměru ze dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ- 141/2012, se z r u š u j e a věc se tomuto správnímu orgánu v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci do osmi dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 14.180,-- Kč do rukou JUDr. Michala Hrušky, advokáta se sídlem v Trutnově, Svatojanské nám. 47. pokračování 30Ad 9/2012 -2- O d ů v o d n ě n í : Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ- 141/2012, žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Trutnov ze dne 28. února 2007, č. OŘTU-86/2007, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byl zamítnut návrh žalobce na obnovu řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění (dále jen „nový služební zákon“), a to ve věci rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky podle § 106 odst. 1 písm. d) a § 108 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, v platném znění (dále jen „starý služební zákon“). To vycházelo z premisy, že propuštění žalobce ze služebního poměru (rozhodnutím ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Trutnov ze dne 16. 8. 2006, číslo: OŘTU-574/2006) nezáviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo následně příslušným orgánem rozhodnuto jinak, konkrétně na tom, zda byl či nebyl žalobce uznán vinným ze spáchání za vinu mu kladenému trestného činu. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ-141/2012, včas podanou žalobou, kterou odůvodnil v podstatě následujícím způsobem. I. Obsah žaloby Žalobce předně konstatoval, že dne 5. 2. 2007 podal u Policie České republiky (dále jen „PČR“), okresního ředitelství Trutnov, návrh (datovaný dnem 30. 1. 2007) na přezkoumání a zrušení rozhodnutí ředitele PČR, okresního ředitelství Trutnov, ve věcech služebního poměru ze dne 16. 8. 2006, na základě kterého byl žalobce k tomuto dni byl propuštěn ze služebního poměru příslušníka PČR. Odůvodnil jej tím, že byl propuštěn proto, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie. Správní orgán tedy jako předběžnou otázku posuzoval to, zda jednání žalobce mělo či nemělo znaky trestného činu, a uzavřel, že znaky trestné činu jednání mělo. Příslušný státní zástupce však v řízení vedeném proti žalobci pod sp. zn. 1 SZN 1431/2006-8 uzavřel, že jednání znaky trestného činu nemělo a věc postoupil k vyřízení přestupkové komisi Městského úřadu Trutnov. Po pravomocném skončení řízení tedy vyšlo najevo, že jednání, na základě něhož byl propuštěn ze služebního poměru, nemělo znaky trestného činu. Z toho žalobce dovozoval, že jsou dány mimořádně závažné okolnosti odůvodňující zrušení pravomocného rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru podle ustanovení § 135 odst. 1 starého služebního zákona či odůvodňující povolení obnovy řízení podle ustanovení § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona. Návrh byl posouzen příslušným služebním funkcionářem jako návrh na povolení obnovy řízení a byl zamítnut s tím, že ze spisového materiálu Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové je patrno, že o skutku žalobce bylo rozhodováno pouze z hlediska materiálního znaku trestného činu, tj. z hlediska stupně pokračování 30Ad 9/2012 -3- nebezpečnosti činu pro společnost. Naplnění formálního znaku trestného činu podle názoru služebního funkcionáře nebylo zpochybněno, a proto bylo propuštění ze služebního poměru oprávněné. Žalobce tento názor nesdílel, a proto se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V odvolání poukazoval v podstatě na to, že ustanovení § 106 odst. 1 písm. d) starého služebního zákona, na základě něhož byl propuštěn ze služebního poměru, nerozlišuje materiální či formální stránku trestného činu, a proto že je nepochybně nutné je vykládat tak, že oba tyto znaky trestného činu musí být naplněny současně. Jestliže jeden z těchto znaků chybí, o trestný čin se nejedná. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný poprvé rozhodnutím ze dne 21. 5. 2007, čj.: 779/2007, tak, že je zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, a to prakticky ze stejných důvodů. Rovněž totiž vycházel z toho, že pojem „znaky trestného činu“, uváděný v příslušném ustanovení služebního zákona o důvodech propuštění ze služebního poměru, je třeba vykládat tak, že služební zákon má na mysli pouze formální znak trestného činu, nikoli materiální znak trestného činu, tj. nebezpečnost činu pro společnost. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu, o níž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, č.j. 30 Ca 88/2007-27, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové dospěl k závěru, že o předběžné otázce bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak a podmínky k obnově řízení dle § 192 odst. 1 písm. b) služebního zákona tak byly dány. Tento svůj právní názor Krajský soud v Hradci Králové označil jako závazný pro další průběh řízení. Žalovaný se však závazným právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové neřídil a o odvolání žalobce znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 25. 3. 2008 číslo 138 tak, že vyhověl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele PČR okresního ředitelství Trutnov, ve věcech služebního poměru ze dne 28. 2.2007 číslo: OŘTU- 86/2007, a napadené rozhodnutí zrušil. Dne 28. 11. 2008 pak tentýž orgán rozhodnutím č.j. PVC-2037/ČJ-KR-2007, rozhodnutí uvedené v předchozí větě doplnil o výrok o zastavení řízení. V těchto rozhodnutích dospěl žalovaný k názoru, že podání žalobce ze dne 30. 1. 2007 nelze považovat za návrh na povolení obnovy řízení, ale za návrh na přezkoumání rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce další správní žalobu, o níž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 25. 8. 2009, č.j. 30 Ca 19/2009-24, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové opět dospěl k závěru, že o předběžné otázce bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak a podmínky k obnově řízení dle § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona tak byly dány. Tento právní názor byl závazný pro další průběh řízení. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl sice zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2010, č.j. 3 Ads 112/2009-53, ale Nejvyšší správní soud v něm zkoumal pouze otázku včasnosti podané žaloby. Názor na charakter původního návrhu (zejména posouzení zda byly dány podmínky pro obnovu řízení) zůstal nedotčen. Zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2008, číslo: 138, poté žalobce dosáhl cestou návrhu na přezkoumání pravomocného rozhodnutí, kterému vyhověl ministr vnitra svým rozhodnutím ze dne 29. 8. 2011, č. 225/2011. Po jeho vydání byl žalovaný znovu povinen rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele PČR okresního ředitelství Trutnov, ve věcech služebního poměru, ze dne 28. pokračování 30Ad 9/2012 -4- 2. 2007, číslo: OŘTU-86/2007. Žalovaný tak učinil svým rozhodnutím ze dne 24. 4. 2012, číslo: ŘŘ-141/2012, kterým znovu zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele PČR, okresního ředitelství Trutnov, ve věcech služebního poměru ze dne 28. 2. 2007, číslo: OŘTU- 86/2007, a napadené rozhodnutí potvrdil. Právě toto rozhodnutí žalovaného je předmětem podané správní žaloby. Žalovaný v něm dospěl k závěru, že rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 16. 8. 2006, číslo: OŘTU-574/2006, nezáviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak, a proto že podmínky pro povolení řízení nebyly dány. Argumentací žalovaného žalobce nepovažuje za správnou především proto, že Krajský soud v Hradci Králové již dvakrát vyslovil závazný právní názor, že o předběžné otázce bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak a podmínky k obnově řízení dle § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona tak byly dány. K tomu žalobce dodal, že žalovaný postupoval protiprávně, když se odchýlil od již dvakrát vysloveného závazného právního názoru. Pokud pak žalovaný v rozhodnutí poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2