1 Afs 100/2009 — Nejvyšší správní soud

31 Af 95/2012- 38 - text  31Af 95/2012-38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně TĚLOVÝCHOVNÉ JEDNOTY SOKOL VLKOV, se sídlem Vlkov 120, zast. JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství (jako nástupci Finančního ředitelství v Hradci Králové), se sídlem v Brně, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2012, čj. 1951/12-1700-603200, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: K projednávané věci krajský soud v úvodu uvádí, že zákonem č. 456/2011 Sb., účinným ke dni 1. 1. 2013, došlo ke zrušení finančních ředitelství (ust. § 19 odst. 1 této právní úpravy). Na jejich místo nastupuje Odvolací finanční ředitelství, s nímž bude dále krajský soud jednat jako s žalovaným (ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“). Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnost shora uvedeného rozhodnutí, jímž Finanční ředitelství v Hradci Králové (dále jen „žalovaný“) zamítlo její pokračování 31Af 95/2012 -2- odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové (dále jen „správce daně“) o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 987 969 Kč. Za předmět sporu označila žalobkyně posouzení, co vlastně mělo být předmětem akce nazvané „TJ-Vlkov-přístavba SZ sokolovny, ČOS“. Uvedla, že z výslechu svědka Ing. V., pracovníka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, vyplynulo, že věcným obsahem investičního záměru, na který byla poskytnuta dotace, byla ta část rozšíření, resp. přístavby objektu, který je veden jako společný pro Sokol Vlkov a obec Vlkov. Od samého počátku tak bylo zřejmé, že dotace směřovala do společného objektu žalobkyně a Obecního úřadu Vlkov, který podléhá právnímu režimu podílového spoluvlastnictví. Pracovníci ministerstva rozhodující o dotaci tak byli seznámeni s tím, že příslušná budova je ve spoluvlastnictví a vlastní rozhodnutí o poskytnutí dotace uvádí, že bližší podrobnosti celé akce jsou uvedeny mj. ve smlouvě o dílo a v rozpočtu stavby. Celé dílo pak bylo provedeno v souladu s příslušným rozpočtem a smlouvou o dílo. Bylo-li tedy v rozhodnutí o poskytnutí dotace uvedeno spolufinancování obce Vlkov částkou 2 433 000 Kč, nemohlo, s ohledem na předem zcela jednoznačný daný vlastnický režim budovy, být vlastní financování jiné. Pokud tedy obec Vlkov použila na financování akce dohodnuté finanční prostředky a tyto prostředky byly vynaloženy na práce souladné se smlouvou o dílo, nemůže obstát závěr správce daně o tom, že žalobkyně neobdržela dotaci od obecního úřadu. V rozhodnutí o poskytnutí dotace se o dotaci jako takové nehovoří, ale rozhodnutí obsahuje výstižný termín „spolufinancování“, který přesně odpovídá následnému faktickému plnění ze strany obce. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že správce daně nerespektuje skutečný stav věci a nedoceňuje vlastnický režim díla, když od samého počátku je zřejmé, že příslušný objekt je v podílovém spoluvlastnictví obce a žalobkyně. Byla-li akce spolufinancována i obcí, nebylo možné spolufinancovat pouze tu část, která tvořila spoluvlastnický podíl žalobkyně. Dle žalobkyně tak byl účel poskytnuté dotace naplněn, což ostatně konstatoval i poskytovatel dotace. Žalobkyně odkázala i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž dovodila, že pokud se pohybovala v legálním prostoru, který poskytovatel dotace vymezil svým rozhodnutím, nelze jí takové jednání přičítat k tíži. Zdůraznila, že se žalovaný měl důsledněji zabývat výpovědí svědka Ing. V. Dále žalobkyně uvedla, že zadala vícepráce, které dle žalovaného představují 23,6 % z původní ceny zakázky bez výběrového řízení. Tím mělo dojít k porušení ust. § 6 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Tyto úvahy však žalobkyně nepovažovala za správné, když celková dohodnutá cena o dílo činila 5 696 150 Kč bez DPH, jak potvrdil i generální dodavatel celé stavby. Navíc kdyby správce daně vycházel ze skutečně sjednané ceny, která zohlední jak více tak méně práce, bylo dle žalobkyně zřejmé, že došlo k nárůstu objemu zakázky pouze o částku 629 463 Kč, což představuje necelých 13 % nárůstu původní hodnoty zakázky. Současně konstatovala, že u této otázky nelze hovořit o ustálené judikatuře a žalobkyně tak pokračování 31Af 95/2012 -3- setrvala na výše uvedených argumentech, když ze zákona opak nevyplývá. Navíc by v daném případě šlo o navýšení zcela bagatelního významu (asi 3 %), přičemž požadovat vrácení poskytnuté dotace pouze z tohoto důvodu by s ohledem na splnění účelu dotace a likvidační důsledky pro žalobkyni bylo nepřiměřené. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že věcným obsahem investičního záměru uvedeným v rozhodnutí byla ta část rozšíření resp. přístavby objektu, který je veden jako společný ve vlastnictví TJ Sokol Vlkov a obce Vlkov, ale jedná se jen o dostavbu šaten a sociálního zařízení pro sokolovnu, případně dalších společných částí stavby, které slouží oběma vlastníkům. Dotace a spolufinancování jsou tak účelově určeny jen k rekonstrukci sportovního zařízení a pokud je tato rekonstrukce součástí větší stavební akce, je třeba při financování postupovat tak, aby podmínka účelovosti dotačních prostředků byla zcela splněna. To znamená, že dotace byla určena výhradně na financování části nemovitosti týkající se sportovních aktivit, nikoliv tedy rekonstrukce prostor užívaných k jiným účelům (obecní úřad, prostory občerstvení). Žalovaný považoval za prokázané, že skutečně čerpaná dotace ve výši 1 987 969 Kč a rozhodnutím stanovené vlastní zdroje žalobkyně ve výši 601 000 Kč byly určeny výhradně k financování části stavby odpovídající účelu (tedy bilančně se jedná o minimálně částku 2 588 969 Kč). Žalovaný dále zjistil, že žalobkyně použila prostředky z dotace především k úhradě faktur na základě dodatečně dojednaných prací (podle dodatku č. 3 SOD ze dne 28. 6. 2007), neboť před tímto datem byly veškeré faktury uhrazeny z prostředků obce (faktury byly vystaveny na investora obec) a z vlastních zdrojů žalobkyně. K těmto vícepracím bylo zjištěno, že nebyly prováděny výhradně na sportovním zařízení, ale týkaly se také obecního úřadu (z dokumentu ze 14. 9. 2010 vyplývá, že se jednalo např. o zhotovení laťování na staré střeše obecního úřadu atd.). Žalovaný tak konstatoval, že podmínka výlučného využití dotace (tedy úhrad jen prací provedených v souvislosti se sportovním zařízením) nebyla splněna. Žalovaný považoval za nepochybné, že žalobkyně měla prokázat, že uvedená částka 2 588 969 Kč byla v souladu s rozhodnutím použita (bilančně) výhradně k financování akce týkající se stavebně jen části sportovního zařízení (včetně poměrné části společných částí stavby jako jsou sítě, parkoviště apod.). Žalovaný, jak dále uvedl, žalobkyni vyzval k vyčíslení nákladů na přístavbu zázemí tělocvičny bez rozlišení, ze kterých zdrojů byly hrazeny. Žalobkyně na tuto i opakovanou výzvu reagovala sdělením, že celkové náklady činily částku 5 696 150 Kč bez DPH. Konstatovala, že akce, na kterou byla dotace poskytnuta, tj. TJ – Vlkov – přístavba SZ Sokolovny, ČOS, byla provedena v rámci akce Oprava a dostavba Obecního úřadu Vlkov. Investiční záměr dle rozhodnutí, tj. přístavba šaten a sociálního zařízení sokolovny, byl zrealizován v rámci akce oprava a dostavba Obecního úřadu Vlkov, jejíž součástí investiční záměr uvedený v rozhodnutí byl. K tomu žalovaný uvedl, že i když je splněn účel daný investičním záměrem, stále to nevypovídá nic o tom, zda za poskytnuté prostředky včetně vlastních zdrojů bylo pořízeno jen to, co pořízeno být mělo. V terminologii zákona o rozpočtových pravidlech to znamená ověřit, zda skutečně provedené a fakturované práce vztahující se k realizovanému investičnímu záměru v podobě sportovního zařízení pokračování 31Af 95/2012 -4- odpovídají částce, která na jeho pořízení byla vynaložena. Pokud by částka neodpovídala (byla by nižší), znamenalo by to, že část prostředků z dotace byla použita k jinému účelu. K žalobní námitce týkající se provedených víceprací žalovaný uvedl, že zákon o veřejných zakázkách upravuje postup veřejného zadavatele, ke kterému ho zavazují podmínky. Protože vícepráce byly hrazeny z dotace, je zcela nepochybné, že se jich citovaný zákon týká. Ke specifickým postupům za okolností, kdy v rámci akce je třeba pro zdárné dokončení díla přistoupit k provedení určitých víceprací, patří mj. i postup