7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 82/2014- 49 - text pokračování - 13 - 52A 82/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: J.K., nar. „X“, trv. pob. „X“ proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, za účasti: 1) Obec Želivsko, se sídlem Želivsko 29, 569 04 Brněnec, 2) Ing. J.S., CSc., bytem „X“, 3) MUDr. R.S., bytem „X“, oba zastoupeni JUDr. Antonínem Mimochodkem, advokátem se sídlem AK v Brně, Pekárenská 12, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 22.07.2014, č.j. KrÚ47900/2014/OŽPZ/CK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c)zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“) k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Městského úřadu Svitavy ze dne 07.03.2014, č. j. 7367-14/OZP-ksv, tak, že ve výroku rozhodnutí za text „VODNÍ PLOCHA ŽELIVSKO – ZMĚNA 1“ doplnil text: „a to: 1. Řízení o povolení k nakládání s vodami zahájené podáním odvolatele ze dne 12.04.2012. 2. Řízení o povolení stavby vodního díla stavebníkem nazvané VODNÍ PLOCHA ŽELIVSKO – ZMĚNA 1 zahájené podáním odvolatele ze dne 12.04.2012.“ Ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. Podstatou rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 07.03.2014 jakožto příslušného vodoprávního úřadu bylo zastavení správního řízení o žádosti žalobce o povolení s nakládání s vodami a o žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby vodního díla „Vodní plocha Želivsko – změna 1“, o nichž bylo vedeno společné řízení, podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, z důvodu neodstranění podstatných vad obou žádostí. Podstatu obsáhlého spisového materiálu soud shrnuje následovně: Rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 13.03.2007, č. j. 13268-08/OZP-3001-2007/ksv bylo žalobci na pozemku parc. č. 3 v k. ú. Želivsko povoleno těžit písek, štěrk a bahno k odbagrování a vyčištění rybníka na tomto pozemku v souladu s § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění (dále jen „vodní zákon“). Stavební činností však žalobce nejen na pozemku parc. č. 3, ale také na pozemcích parc. č. st. 2, parc. č. 1/1, 1/2, 2, 5/1, 5/3, 259/2, 259/3, 251/12 a 251/14, vše k. ú. Želivsko, zřídil vodní nádrž s odtokovým příkopem. Vodoprávní úřad shledal, že činnost žalobce významně překročila rámec povolení ze dne 13.03.2007 a jde tedy o neoprávněnou stavbu a nepovolené nakládání s vodami. Proto rozhodnutím ze dne 14.10.2009, č. j. 53635-09/OZP-251-2009/ksv, žalobci nařídil odstranění nepovolené stavby vodního díla „Rybník Želivsko“ a „Dočasná příkopová drenáž“. K odvolání žalobce odvolací správní orgán rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušil a věc mu vrátil s tím, že v řízení o odstranění stavby je třeba žalobce řádně poučit o možnosti jejího dodatečného povolení podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, v platném znění (dále jen „stavební zákon“). V pokračujícím řízení podal žalobce dne 12.04.2012 vodoprávnímu úřadu žádost o povolení nakládání s vodami a žádost o stavební povolení k vodnímu dílu. Obě žádosti však obsahovaly podstatné vady, které bránily dalšímu řízení, a proto vodoprávní orgán žalobce vyzval k jejich doplnění. Žalobce k výzvě správního orgánu žádosti nedoplnil, a proto vodoprávní úřad obě řízení zastavil. K novému odvolání žalobce odvolací správní orgán rozhodnutí vodoprávního úřadu znovu zrušil, tentokrát s tím, že rozhodnutí není dostatečně odůvodněné. V pokračujícím řízení vodoprávní úřad tedy znovu žalobce vyzval k odstranění vad žádostí včetně podrobného popisu toho, v čem vady spočívají. K tomu mu stanovil lhůtu do 30.09.2013. Žalobce poslední den uvedené lhůty podal vodoprávnímu úřadu novou žádost o povolení nakládání s vodami a novou žádost o stavební povolení k vodnímu dílu, nyní s názvem „Vodní plocha Želivsko – změna 2“. Vodoprávní úřad tato podání vyhodnotil jako doplnění původních žádostí ze dne 12.04.2012, nicméně opakovaně shledal, že ani doplněním žalobce všechny deklarované vady žádostí neodstranil, a proto rozhodnutím ze dne 07.03.2014 podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení zastavil. K odvolání žalobce, v pořadí třetímu, žalovaný napadeným rozhodnutím změnil formální úpravu výroku o zastavení řízení tak, že výslovně specifikoval obě správní řízení, která se zastavují, nicméně v meritu věci shledal, že podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu jsou naplněny, a proto ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Žalobce se žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, vyčítal mu nesprávné právní posouzení, nezákonnost a nepřezkoumatelnost, přičemž žalobní body označil následovně: I. Žalovaný nesprávně posoudil charakter a rozsah stavby. Projektem, který správnímu orgánu prvního stupně doložil, totiž žalobce řeší rozšíření stávající vodní plochy a nikoliv vodní plochu novou, jak se mylně oba správní orgány domnívají. Vodní plocha zde historicky existovala a sloužila k zadržení srážkových vod. Žádost tedy nemůže být posuzována jako výstavba nového vodního díla, neboť při vytěžování sedimentů došlo pouze ke zvětšení stávající vodní plochy, která byla od nepaměti napájena spodní vodou a měla hospodářské využití při napájení zvířectva a chovu drůbeže u zemědělské usedlosti. Z toho důvodu konstatování žalovaného, že žadatel nepožádal o nakládání s vodami, které má být vykonáváno prostřednictvím žádaného vodního díla, tj. o akumulaci povrchových vod, je konstatováním účelovým s nerespektováním skutečnosti, že jde o rozšíření stávající vodní plochy, která vždy sloužila k hospodářským účelům, a to nejméně dvě století – při jejím obnovení snad není třeba zvláštních povolení. Dále také konstatování, že předložená projektová dokumentace na rozšíření stávající vodní plochy, není v souladu s územně plánovací dokumentací je naprosto mimo právní rámec při posuzování důkazů správním orgánem. II. Tím, že nešlo o stavbu nového vodního díla, nemohl žalobce logicky postavit ani novou hráz, jak mu správní orgány vytýkají. Předchozí vlastník a uživatel vodní plochy Státní statek Svitavy odstranil původní zemědělskou usedlost tak, že její suť rozhrnul na přilehlé pozemky, mimo jiné i do vodní plochy, a odstraněním sedimentů došlo pouze k obnovení původního rozsahu rybníka ve stávajícím terénu bez potřeby stavět novou hráz. O povolení stavby hráze tak přirozeně nežádal. Z tohoto důvodu jsou irelevantní požadavky správního orgánu na hydrogeologický průzkum a doložení podélných a příčných řezů včetně statických výpočtů, požadavky na drenážní stabilitu. Při obnovení vodní plochy bylo při sledování vodotěsnosti hráze vycházeno z ČSN 75 2410. III. Žalovaný nesprávně posoudil stavbu na pozemku parc. č. 5/1 v k. ú. Želivsko. Žalobce nikdy na tomto pozemku neprováděl žádné práce a ani na něm nestavěl hráz, což vyplývá z předloženého projektu. Není tak třeba k žádostem dokládat souhlas vlastníků tohoto pozemku. Přesto mu to správní orgány vytýkají. IV. Ačkoliv žalobce předložil souhlas s umístěním stavby vydaný příslušným správním orgánem, který konstatuje soulad stavby s územně plánovací dokumentací, podle žalované nelze tento souhlas akceptovat, neboť se nevztahuje ke všem stavbou dotčeným pozemkům. Správní orgán prvního stupně však nesprávně určil rozsah stavby a tím i dotčené pozemky, jichž se stavba týká. Zjištěný skutkový stav tak neobstojí a nelze z něj usuzovat na nesplnění povinností žalobce. Pokud správní orgán prvního stupně shledal, že zmíněný souhlas je nedostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí, měl žalobce vyzvat k odstranění vad nebo k doplnění. Správní orgán však žalobce na tuto vadu neupozornil. V. Žalovaný neodůvodnil změnu napadeného rozhodnutí dostatečně srozumitelným způsobem, neboť se nevypořádal s tím, zda změna rozhodnutí nezasáhne do práv žalobce, když změnou rozhodnutí došlo ke změně předmětu řízení a napadeného rozhodnutí způsobem, který neumožnil žalobci, aby proti takovému rozsahu a předmětu správního řízení uplatnil řádný opravný prostředek. Správní řád takovou změnu rozhodnutí neumožňuje. VI. Odvolací orgán se nevypořádal s námitkou žalobce směřující k porušení § 2 odst. 4 správního řádu z hlediska legitimního očekávání, které spočívalo v tom, že žalobce důvodně očekával, že v případě jeho řízení budou správní orgány postupovat stejným způsobem, jako u jiných účastníků a nebudou mu v řízení klást nepřiměřené překážky. Nelze tak souhlasit s opakovaným tvrzením odvolacího orgánu, kterým tvrdil, že uplatňoval vůči žalobci benevolentní přístup, ačkoliv v rámci správního řízení žádal opakovaně o předložení dokladů, které však v některých případech