7 As 302/2016 — Nejvyšší správní soud

28 A 7/2016- 25 - text 9 pokračování 28A 7/2016 Číslo jednací: 28A 7/2016 - 25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: D. H., nar. ..., bytem D. N. 296, zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Kolín, Legerova 148, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Hradec Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2016, čj. KUKHK-8337/DS/2016/Kj, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem (dále také jen "správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 1. 2016, čj. OPD/10913-2016/kud 38605-2015/kud, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v souvislosti s porušením ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 17.000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2.500,- Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení, v jeho průběhu zjištěné skutečnosti a konkretizoval podklady pro zahájení řízení o přestupku v dané věci. Uvedl, že žalobce byl uznán vinným z porušení z porušení ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu [řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem]. Tím se dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) téhož zákona [fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky]. Tohoto přestupku se žalobce dopustil dne 31. 10. 2015 kolem 10:30 hodin, kdy řídil na pozemní komunikaci v ulici Palackého u domu čp. 855, v obci Dvůr Králové nad Labem, okr. Trutnov, osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Mondeo, registrační značky ..., a kdy byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR. Pro důvodné podezření z požití alkoholických nápojů před nebo během jízdy, byl policistou vyzván k podrobení se dechové zkoušce. Na tuto výzvu se podrobil dechové zkoušce pomocí dechového analyzátoru ALCOTEST 7510 Dräger s negativním výsledkem. Pro důvodné podezření na užití jiné návykové látky, byl policistou vyzván k podrobení se vyšetření soupravou DrugWipe 5S s platnou expirační dobou. Provedená zkouška byla pozitivní na přítomnost látky Cannabnis. Z tohoto důvodu byl vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologických materiálů, kterému se podrobil. Toxikologickým vyšetření krve bylo zjištěno, že byl ovlivněn látkou delta-9-THC Cannabis ve výši 20,60 ng/ml, přičemž práh pozitivity je 2 ng/ml. K užití jiné návykové látky uvedl, že užil 2 cigarety marihuany v době od 14:00 do 15:00 hod. dne 30. 10. 2015. Do oznámení o přestupku se nevyjádřil, pouze jej podepsal. V reakci na odvolací námitky žalovaný uvedl, že přestupek žalobce je ve spisovém materiálu doložen oznámením o přestupku, úředním záznamem o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy, poučením řidiče, fotografií testeru DrugWipe 5S se zjištěnou pozitivní reakcí na Cannabis a protokolem o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou. V průběhu správního řízení nechal správní orgán I. stupně vypracovat znalecký posudek č. 1710 (524/2015) z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Z posudku dle žalovaného jednoznačně vyplynulo, že vzorek krve žalobce byl pozitivní na látku delta-9-THC, a to ve výši 20,60 ng/ml, což značně ovlivnilo jeho vnímání, koncentraci a pravděpodobně i orientaci v čase a prostoru a v kombinaci s řízením motorového vozidla bylo velmi společensky nebezpečné. Ze závěru znaleckého posudku dle žalovaného vyplynulo, že žalobce v době řízení motorového vozidla nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo a byl nezpůsobilý k řízení motorového vozidla. V rámci dokazování byl předložen a vysvětlen i výpis z EKŘ – stav bodové hodnocení žalobce a dále skutečnost, že pro obdobný skutek byl řešen Obvodním soudem pro Prahu 2. Dále se žalovaný zabýval znaky přestupku stanovenými zákonem a podal jeho definici dle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1999 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a obecně rozebral formální a materiální znaky přestupku. Uvedl, že zákon o přestupcích jako celek v obecné rovině chrání určitý výsek právem regulovaných právních vztahů, pro které je společný zájem na náležitém a řádném výkonu veřejné správy (obecný objekt). Oproti tomu ustanovení § 125c zákona o silničním provozu má za cíl zajistit dodržování právních předpisů vztahujících se k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (druhový objekt) tak, jak jsou upraveny ve zvláštních právních předpisech, které však vlastní sankce nemají. Žalovaný uzavřel, že přestupek byl náležitě zjištěn a zadokumentován a že ve spisovém materiálu je založen dostatek důkazů, které svědčí o vině žalobce a které tvoří logický řetězec. Uvedl, že jednání žalobce lze považovat za nedbalost nevědomou, neboť nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Poznamenal, že povinností správního orgánu je zjistit v každé fázi správního řízení skutečný stav věci a k tomu si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Důkazní břemeno k prokázání, že jednání majícího znaky skutkové podstaty přestupku se dopustil žalobce, nese správní orgán. Postupuje přitom dle § 3 správního řádu tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Žalovaný dospěl k závěru, že zavinění žalobce bylo náležitě zjištěno a zadokumentováno. Závěrem se žalovaný zabýval výší a druhem sankce v daném případě a označil ji za přiměřenou a odpovídající porušení předmětných povinností stanovených právními předpisy. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Má za to, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Předně namítl, že ve věci došlo k nestandardní době projednání jeho odvolání, a to s ohledem na dobu, ve které žalovaný jako odvolací správní orgán rozhodl o zamítnutí odvolání. Podanému odvolání nebyla věnována dostatečná pozornost a nebyly řádně zváženy a posouzeny veškeré odvolací důvody. Žalovaný tak projednal odvolání v nepřiměřeně krátké lhůtě, když odvolání bylo orgánu I. stupně zasláno dne 29. 2. 2016 a žalovaný rozhodl o věci ve lhůtě 18 dní, kdy se navíc měl vyjadřovat k námitkám uvedeným v doplnění odvolání dne 29. 3. 2015. Žalobce je názoru, že žalovaný jednoznačně porušil ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalobce měl nárok na důkladnější posouzení jeho odvolání. Žalobce uvedl, že s ohledem na fakt, že „obě výše zmíněná odvolání“ posuzovala stejná oprávněná úřední osoba, není vyloučeno, že odvolání žalobce nevěnovala dostatečnou pozornost a porušila tak ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu. Ze strany oprávněné úřední osoby, potažmo odvolacího správního orgánu tedy dle žalobce došlo k porušení již výše zmíněného § 7 odst. 1 správního řádu a dále došlo i k narušení jeho ústavních práv, konkrétně porušení ustanovení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, dle něhož všichni účastníci řízení mají před soudem rovné právo. Byť daná pasáž Ústavy pojednává o moci soudní, není důvod se domnívat, že by rovná práva mohla být upřena účastníkům v řízení konaném správním orgánem. Dále došlo s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu i k porušení čl. 1 ústavního zákon