4 Ads 8/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 7/2016- 64 - text 9 pokračování 31Ad 7/2016 Číslo jednací: 31Ad 7/2016 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců Mgr. Tomáše Blažka a JUDr. Jany Kábrtové v právní věci žalobkyně: A. D., bytem B. 138, zast. Mgr. Ondřejem Malovcem, advokátem AK Nymburk, Boleslavská 137, 288 02 Nymburk, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované – pracoviště Hradec Králové, Slezská 839, 502 00 Hradec Králové, ze dne 26. října 2015, čj. 46000/005618/15/010/NJ, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. října 2015, čj. 46000/005618/15/010/NJ se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 15.342,- Kč, a to do 10 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou brojila žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2015, kterým bylo podle § 90 odst. 5 věta první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí orgánu I. stupně. Tím bylo rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Trutnově (dále jen OSSZ) ze dne 1. 9. 2015, čj. 46008/022423/15/110/GL, tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost uhradit regresní náhradu v celkové výši 87.880,- Kč, neboť svým protiprávním jednáním zavinila dočasnou pracovní neschopnost pana L. V., v trvání od 23. 10. 2013 do 30. 7. 2014, z jejíhož titulu vznikl jmenovanému nárok na nemocenské, které mu bylo vyplaceno OSSZ Trutnov za období od 13. 11. 2013 do 30. 7. 2014 v uvedené výši. V žalobě je namítána nezákonnost napadeného rozhodnutí žalované, jako osoba zúčastněná na řízení je označena Česká pojišťovna a.s., Praha 4, a to z důvodu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, kterým byla způsobena předmětná dopravní nehoda, při které došlo k újmě na zdraví poškozeného, potažmo tak ke vzniku nároku z nemocenského pojištění a regresního nároku, který je za škůdce povinna hradit právě Česká pojišťovna a.s. Žalobkyně žádala o přiznání odkladného účinku žaloby, její žádosti bylo vyhověno usnesením soudu ze dne 13. 1. 2016. Žalobkyně uvádí, že rozhodnutí odvolacího orgánu je postaveno na argumentaci ust. § 126 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, s tím, že pro účely povinnosti zaplatit regresní náhradu nelze považovat jednání pojištěnce L. V. za spoluzavinění vzniku skutečností, rozhodných pro vznik nároku na dávku nemocenského pojištění. Žalobkyně je však přesvědčena, že napadeným rozhodnutím došlo ke zkrácení jejích práv, neboť byla uznána povinnou uhradit regresní nárok v částce vyšší, než odpovídá zákonným předpokladům. Je přesvědčena, že žalovaná věc neposoudila správně po právní stránce, když neaplikovala ust. § 126 odst. 2 věta druhá zákona o nemocenském pojištění, resp. toto ustanovení nesprávně vyložila. V příkrém rozporu s výsledky dokazování v předchozím trestním řízení Okresního soudu v Trutnově (sp. zn. 1 T 105/2014) žalovaná nezohlednila, resp. neshledala spoluzavinění pojištěnce L. V. na následcích dopravní nehody, tj. na vzniku zranění hlavy, jež ve svém důsledku vedly ke vzniku nároku na dávky nemocenského pojištění. Za zásadní považuje žalobkyně argumentační pochybení žalované, že nelze aplikovat ust. § 126 odst. 2 cit. zákona proto, že v předcházejícím trestním řízení nebylo v souvislosti s dopravní nehodou rozhodnuto o zaviněném protiprávním jednání pojištěnce pana L. V. Takový závěr je ale z pohledu trestního práva zcela absurdní, neboť jedna ze základních zásad trestního soudnictví je, že nikdo nemůže být odsouzen za nedbalostní ublížení na vlastním zdraví. Subjektem dle skutkové podstaty příslušných trestných činů je vždy osoba odlišná od pachatele (vyjádřeno slovy „kdo jinému….“). Totéž pak platí o relevantních přestupcích. Spoluzavinění poškozeného se tak v trestním řízení promítá do výroků o vině a trestu pachatele a do výroku o náhradě škody, výrok o spoluvině poškozeného vydáván není. Žalobkyně je přesvědčena, že absence takového výroku tedy nemůže být důvodem pro automatickou rezignaci správního orgánu na aplikaci ust. § 126 odst. 2 věta druhá cit. zákona. K předmětnému případu tedy dále uvádí, že jelikož při dopravní nehodě vznikla újma na zdraví toliko řidiči mopedu, panu L. V., mohla být v této souvislosti trestně stíhána pouze paní A. D., což však ještě neznamená, že v dané souvislosti nedošlo ke spoluzavinění ze strany poškozeného. Naopak, ze závěrů trestního řízení toto spoluzavinění na závažných následcích dopravní nehody zcela jednoznačně vyplývá, bylo prokázáno, a toto byl ostatně i důvod, proč byl původní rozsudek Okresního soudu v Trutnově změněn výrazně ve prospěch žalobkyně, na základě pokynu odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové. Stalo se tak jak co do právní kvalifikace, tak co do trestu i výroku o náhradě škody v adhezním řízení. Žalobkyně byla tak nakonec shledána vinnou toliko přečinem (prostého) ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, a nikoliv dle obžaloby přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku. Důvodem tohoto překvalifikování skutku bylo právě na základě důkazů (vč. znaleckého posudku) zjištěné spoluzavinění poškozeného – pojištěnce. Zároveň byl oproti původnímu verdiktu poškozený odkázán se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Žalobkyně poukazuje na své odvolání, s tím, že správní orgány vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a věc byla nesprávně právně posouzena. Řízení je zatíženo i vadou neprovedení navržených důkazů. Žalobkyně má za to, že při správném právním posouzení věci měla být regresní náhrada stanovena ve výši maximálně 50 % nároku, tedy 43.940,- Kč. Navrhuje zrušení obou ve věci vydaných rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Na náhradě nákladů řízení účtovala odměnu právního zastoupení, spočívajícího ve třech úkonech právní služby a náklady zaplaceného soudního poplatku. Z písemného vyjádření žalované ze dne 28. 1. 2016 plyne, že správní orgán neshledal žádnou z odvolacích námitek žalobkyně jako důvodnou, k nesprávnému zjištění skutkového stavu uvádí, že stejně jako OSSZ vycházel i odvolací orgán z vyjádření Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje, územní odbor Trutnov, dle kterého policejní orgán nedospěl k jednoznačnému závěru, že by se pan L. V. dopustil přestupku, neboť se nepodařilo jednoznačně prokázat či vyvrátit řádnost upevnění nasazené motocyklové přilby. Žalovaná poukazuje na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Trutnově čj. 1 T 105/2014-336 ze dne 9. 4. 2015, kde je uvedeno, že bylo prokázáno, že paní A. D. zapříčinila dopravní nehodu, porušila ustanovení § 5 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, přičemž hlavní příčinou dopravní nehody bylo zejména porušení ustanovení o rychlosti jízdy a jednoznačně v příčinné souvislosti s porušením těchto ustanovení došlo ke zranění pana L. V. Z doplnění dokazování vyplynulo, že na rozsahu zranění mělo zásadní vliv spoluzavinění poškozeného, který neměl na hlavě řádně připevněnou přilbu, kdy nebylo možné objektivně určit míru zranění poškozeného v případě, že by při nárazu jeho hlava byla chráněna přilbou. K nesprávnému posouzení spoluzavinění poškozeného žalovaná konstatuje, že řízení o povinnosti zaplatit regresní náhradu nelze vést bez existence rozhodnutí soudu či příslušného správního orgánu, z něhož vyplývá zaviněné protiprávní jednání, na základě něhož došlo ke skutečnostem, rozhodným pro vznik nároku na dávku. Okresní soud v Trutnově dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že se předmětný skutek stal, že jej spáchala paní A. D. a že jednoznačně v přímé souvislosti s tímto došlo ke zranění pana L. V. Šetřením OSSZ pak bylo zjištěno, že nebylo vydáno žádné pravomocné rozhodnutí o zaviněném protiprávním jednání pana L. V. v souvislosti se vznikem jeho dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 23. 10. 2013. V dané věci tedy bylo rozhodnuto o zaviněném protiprávním jednání v souvislosti s dopravní nehodou pouze v případě žalobkyně, nikoliv v případě pana L. V., proto nelze pro účely povinnosti zaplatit regresní náhradu považovat jednání pana L. V. za spoluzavinění vzniku skutečností, rozhodných pro vznik nároku na dávku z hlediska ust. § 126 odst. 2 zákona zákona o nemocenském pojištění, které upravuje postup orgánu nemocenského pojištění pro předepsání povinnosti zaplatit regresní náhradu v případě, kdy skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na dávku zavinilo více subjektů. Vzhledem k tomu, že u pana L. V. nebylo pravomocně zjištěno zaviněné protiprávní jednání, v jehož důsledku by došlo k rozhodným skutečnostem pro vznik jeho dočasné pracovní neschopnosti, je žalobkyně povinna zaplati