2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 85/2017- 50 - text  11 30 A 85/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: L. K. toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Valdice, nám. Míru 55, Valdice zastoupen Mgr. Ladislavem Preclíkem advokátem se sídlem Velké náměstí 135/18, 500 03 Hradec Králové proti žalované: Vězeňská služba ČR, věznice Valdice se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 4. 2017, doručenou krajskému soudu dne 11. 4. 2017, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalované ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce se domáhá toho, aby soud určil, že odpírání poskytnutí informací o zdravotním omezení žalobce a podmínkách, za kterých by mohl být ve věznici pracovně zařazen, žalobci a jeho zástupům, je nezákonným zásahem. Žalobce dále požaduje, aby soud žalované zakázal, aby v porušování žalobcova práva pokračovala, a přikázal žalované, aby zodpověděla dotaz Mgr. Petře Petrů ze dne 25. 1. 2017, Mgr. Ladislavu Preclíkovi jeho dotaz ze dne 28. 2. 2017, a v hodnoceních žalobce nadále již přesně a pravdivě konkretizovala ,,zdravotní omezení“ žalobce a podmínky, za kterých může být ve věznici pracovně zařazen. 3. Uvedl, že žalovaná Krajskému soudu v Ostravě ke sp. zn. 1T 55/93 pravidelně zasílá hodnocení jeho osoby a učinila tak hodnocením ze dne 6. 4. 2016, 31. 8. 2016 a 2. 12. 2016, přičemž ve všech těchto hodnoceních uvádí: „Vzhledem ke zdravotnímu omezení (zdravotní klasifikace C) je stále veden jako nezaměstnaný a za současných podmínek pro něho ve věznici není vhodné pracovní zařazení“. 4. Žalobce brojí proti tomu, že žalovaná 1) sdělením ze dne 17. 2. 2017, č. j. VS-15316/ČJ-2017-8022PR, advokátce Mgr. Petře Petrů (jež byla žalobci ustanovena Krajským soudem v Hradci Králové ve věci invalidního důchodu, sp. zn. 29Ad 26/2015), odmítla poskytnout vyjádření k její žádosti ze dne 25. 1. 2017 a 2) sdělením ze dne 13. 3. 2017, č.j. VS-27558-2/ČJ-2017-8022PR, advokátu Mgr. Ladislavu Preclíkovi (jenž byl žalobci ustanoven Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci odškodnění, sp. zn. 70 C 426/2014), odmítla poskytnout vyjádření k jeho žádosti ze dne 28. 2. 2017, a to ohledně konkretizace výše citovaného sdělení věznice, tj. vyjádření: a) pro jaké konkrétní zdravotní omezení vede věznice odsouzeného (žalobce) jako nezaměstnaného, b) co vyjadřuje „zdravotní klasifikace C“, c) co je myšleno současnými podmínkami, při kterých nelze odsouzeného ve věznici zaměstnat, a za jakých podmínek by to možné bylo. 3) Dále žalobce brojí proti tomu, že dne 6. 4. 2017 byl seznámen s dalším hodnocením žalované pro Krajský soud v Ostravě ke sp. zn. 1T 55/93. V uvedeném hodnocení se opakuje výše citovaná věta. Požadavek žalobce, aby žalovaná konkretizovala uváděná ,,zdravotní omezení“ a za jakých podmínek by mohl být žalobce ve věznici zaměstnán, byl žalovanou odmítnut. 5. Žalobce uvádí, že je jeho právem podle § 31 zák. č. 372/2011 Sb., v platném znění, znát ,,zdravotní omezení“, pro která je veden jako nezaměstnaný i podmínky, za kterých by mohl být zaměstnán. Toto právo přísluší i zástupcům žalobce, kteří jednají jeho jménem. Žalobce dále uvádí, že z hodnocení, které na něho žalovaná zasílá Krajskému soudu v Ostravě, lze pouze dovozovat, že ,,zdravotním omezením“ se míní smíšená porucha osobnosti a homosexuální sadismus, které v prostředí mužské věznice brání zaměstnání žalobce, přičemž jeho zaměstnání ve věznici je bez rizika možné pouze za podmínky, že se bude jednat o práci bez psychické zátěže (pro vyloučení projevů smíšené poruchy osobnosti) a bez přítomnosti jiných odsouzených na pracovišti (pro vyloučení projevu homosexuálního sadismu). Uvedené vysvětlení je sice jeho domněnkou, která však má reálný základ. Pokračuje, že „zdravotní omezení“ uváděná v hodnoceních žalované mohou pramenit i z jiného (např. onkologického) onemocnění, o kterém žalobce nemá ani tušení. Dovozuje, že se „každopádně musí jednat o velmi závažné postižení či onemocnění“, když v hodnocení věznice ze dne 6. 4. 2016 i v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2017, č. j. 1T 55/93-986, se uvádí: „Vzhledem k výraznému zdravotnímu omezení (zdravotní klasifikace C) je stále veden jako nezaměstnaný a za současných podmínek je jeho pracovní zařazení ve věznici nereálné“. 6. Žalobce dále poukázal na ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody („s odsouzenými ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví…“), na ustanovení § 16 odst. 5 stejného zákona („odsouzený má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zvl. právním předpisem s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu trestu“) a na ustanovení § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, („Informace o nepříznivé diagnóze nebo prognóze zdravotního stavu pacienta může být v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou zadržena, lze-li důvodně předpokládat, že by její podání mohlo pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví. Podle věty první nelze postupovat v případě, kdy pacient žádá výslovně o přesnou a pravdivou informaci, aby si mohl zajistit osobní záležitosti“). 7. Namítá, že odpírání poskytnutí informací žalovanou jeho osobě a jeho zástupcům o jeho ,,zdravotním omezení“ a příčině tohoto zdravotního omezení, ho vystavuje nejistotě, stresu a psychické zátěži. Žalovaná žalobce nezákonným zásahem (odpíráním poskytnutí informací) přímo zkracuje na právu být informován přesně a pravdivě o svém „zdravotním omezení.“ III. Obsah vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že má za nesporné, že byla oslovena žádostmi právních zástupců žalobce Mgr. Petrou Petrů a Mgr. Ladislavem Preclíkem, aby se vyjádřila k otázkám uvedeným shora. Uvedla, že ve svých sděleních dotyčným právním zástupcům uvedla platnou právní úpravu týkající se poskytování informací z evidence uvězněných osob, pro kterou nelze jejich žádostem vyhovět (stejně jako níže) a dále to, že předmětná hodnocení byla vypracována v jiné právní věci a v jiné pravomoci soudu (tj. v trestní věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ostravě), než byla řízení vedená u Krajského soudu v Hradci Králové (sp. zn. 29Ad 26/2015) a u Obvodního soudu pro Prahu 4 (sp. zn. 70 C 426/2014), pro která byli uvedení právní zástupci příslušnými soudy žalobci ustanoveni. 9. Žalovaná dále odkázala na relevantní zákonná ustanovení o výkonu trestu odnětí svobody [§ 56 trestního zákoníku, § 320 a násl. trestního řádu a zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu“), který podrobně upravuje podmínky výkonu trestu odnětí svobody.] Z posledně jmenovaného zákona poukázala na ust. § 2 (základní zásady výkonu trestu), § 29 a § 30 (zaměstnávání odsouzených a zařazování odsouzených do práce). Zdůraznila, že povinnost pracovat ve výkonu trestu je podmíněna dvěma skutečnostmi, a to zařazením do práce a zdravotní způsobilostí k výkonu práce. 10. Dále uvedla, že podle §§ 31 až 33 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, má pacient právo na informace o zdravotním stavu a o navržených zdravotních službách. Poskytování informací z evidence vězněných osob (osobního spisu odsouzeného) je upraveno zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, přičemž ustanovení § 23a odst. 3 písm. a) až d) taxativně stanoví případy, komu lze na žádost poskytnout údaje z evidence osob ve výkonu trestu odnětí svobody [tj. „a) orgánům činným v trestním řízení a zpravodajským službám České republiky, b) soudům a státním zastupitelstvím při výkonu jejich další působnosti, c) správním orgánům a Rejstříku trestů, pokud je potřebují pro svou činnost, d) jiným osobám, pokud na poskytnutí informace osvědčí právní zájem a jejímu sdělení nebrání zvláštní zákon.“]. Jinými osobami ve smyslu písm. d) se dle žalované rozumí např. zdravotní pojišťovny jako správní orgány „sui generis“, útvary nebo komise obce s rozšířenou působností apod. 11. Žalovaná odkázala na nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 25/2015, kterým se stanoví podrobnosti ke správním činnostem při vedení evidence uvězněných osob, k zásadám ochrany zpracovávaných osobních údajů a k poskytování údajů z evidence uvězněných osob, v jehož § 51 je stanovena výluka z poskytování údajů z evidence uvězněných osob. Podle uvedeného ustanovení „vězněné osobě a osobě vězněnou osobu zastupující v případě její svéprávnosti, anebo soukromé fyzické oso