4 As 38/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 87/2016- 78 - text  40 30 A 87/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: R. P. zastoupen JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Brně, Lidická 710/57, PSČ 602 00 proti žalovanému: Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2016, č. j.: SPU 24298/2016, sp. zn.: 2RP12202/2015-202001 takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2016, č. j.: SPU 24298/2016, sp. zn. : 2RP12202/2015-202001, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl mimo jiné odvolání žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Jičín ze dne 24. 1. 2008, č. j. PÚ-02/99/04/57/Luk A-30, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím byl podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PÚ“), schválen návrh komplexní pozemkové úpravy v kat. území T., zpracovaný Ing. D. Ř., osobou úředně oprávněnou k projektování pozemkových úprav. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem. I. Obsah žaloby 2. V úvodu žaloby žalobce odůvodnil svoji procesní legitimaci k jejímu podání a zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení o návrhu komplexní pozemkové úpravy v kat. území T. Zmínil rovněž rozsudky správních soudů v dané věci, z nichž třeba předně uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 4 As 38/2015 – 47, kterým byl zrušen jak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2015, č. j. 30 A 48/2012 – 126, tak i rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 30. 3. 2012, č. j. 47256/2012-MZE-13311, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. To bylo ukončeno rozhodnutím žalovaného jako odvolacího orgánu rozhodnutím ze dne 6. 6. 2016, č. j.: SPU 24298/2016, sp. zn.: 2RP12202/2015-202001. Právě k němu žalobce uvedl v bodu 17. žaloby, že: „Po doručení rozhodnutí ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 2RP12202/2015-202001, č. j. SPU 243298/2016, požádal žalobce žalovaného o sdělení, zda je ve věci možno postupovat způsobem, který byl předmětem jednání dne 7. 10. 2015, tzn. uzavřít za účasti všech dotčených subjektů dohodu, na jejímž základě by byla zahájena jednoduchá pozemková úprava týkající se části k. ú. T. dotčené odvolacími námitkami, která by následně změnila nově vzniklé uspořádání pozemků tak, aby byla v co nejširší míře zajištěna ochrana práv a zájmů odvolatelů prezentovaných v dosavadním řízení. Pro případ, že by takový postup byl možný, vyjádřil žalobce svou připravenost upustit od obhajoby svých práv cestou žaloby. Existence popsané možnosti smírného řešení však žalovaným nebyla potvrzena, byť žalobce vyčkával s podáním žaloby až do posledního dne lhůty k jejímu podání.“ V uvedeném směru se věc nepodařilo smírně vyřešit, a proto žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2016, č. j.: SPU 24298/2016, sp. zn.: 2RP12202/2015-202001, včas žalobu. Navrhoval v ní zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost a vady řízení z následujících důvodů. a) Žalobce předně namítal vady řízení, které spatřoval v tom, že ačkoliv v doplnění odvolání „jeho podatelé mj. navrhovali, aby mezi poklady pro vydání rozhodnutí byly jako důkaz zařazeny stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 9.7.2007 zn. 06314/SOPK/07 a vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 2994/640/07, 71914/ENV/07, ze dne 22.11.2007, jejichž kopie k doplnění odvolání přiložili,“ tak žalovaný ani k jednomu z těchto důkazů nepřihlédl s odůvodněním, že mohly být uplatněny již v průběhu prvoinstančního řízení. Odkazoval se přitom na § 82 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), podle kterého se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Uplatnění obou označených důkazů považoval žalovaný za rozpor s uvedeným zákonným ustanovením, a proto k němu nepřihlédl. 3. S tímto postupem se však žalobce neztotožňoval, když žalované rozhodnutí bylo vydáno v řízení zahájeném na základě žádosti obce T. z prosince 2005, podané tedy ještě před účinností nového správního řádu. Řízení na prvním stupni, jakož i řízení odvolací, až do vydání prvního zrušujícího rozsudku, tj. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, č. j. 9 Ca 287/2008-58-66, tak bylo vedeno podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Návrhy obou označených důkazů přitom byly uplatněny ze strany žalobce ještě před vydáním označeného rozsudku Městského soudu v Praze, tedy v době, kdy se v řízení postupovalo ještě podle správního řádu z roku 1967. Podle něho bylo možné uplatnit nové důkazní návrhy bez omezení, neboť dřívější správní řád zásadu koncentrace, ustanovení, které by bylo obdobou § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004, neobsahoval. Žalobce byl proto dne 2. 3. 2008, kdy doplňoval své odvolání proti rozhodnutí orgánu prvního stupně ze dne 24. 1. 2008, č. j. PÚ-02/99/04/57/Luk A-30, oprávněn navrhnout stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 9. 7. 2007, zn. 06314/SOPK/07, a vyjádření Ministerstva životního prostředí č. j. 2994/640/07, 71914/ENV/07, ze dne 22. 11. 2007, k důkazu, a to i když šlo o dokumenty vzniklé před vydáním rozhodnutí orgánu prvního stupně, a žalovaný byl povinen k nim přihlédnout, přestože později vydáním kasačního rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, č. j. 9 Ca 287/2008-58-66, došlo k „překlopení“ odvolacího řízení do režimu upraveného správním řádem z roku 2004. 4. Ignorováním obou navržených důkazů zatížil žalovaný odvolací řízení vadou, která měla podle žalobce za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, neboť z obou navrhovaných důkazů je zřejmé, že plán společných zařízení mění místní ÚSES zrušením některých biokoridorů zahrnutých do ÚSES v závazné části platného územního plánu obce T. Ministerstvo životního prostředí přitom výslovně potvrzuje, že změny ÚSES vymezených územním plánem nemohou být provedeny samotným pozemkovým úřadem v plánu společných zařízení, a to ani pokud by se k tomuto plánu souhlasně vyjádřil orgán ochrany přírody. b) Podle žalobce pojal žalovaný nové odvolací řízení pouze jako sérii formálních úkonů, které neměly pro výsledek řízení naprosto žádný význam, neboť o jeho podobě bylo rozhodnuto předem. K tomuto závěru dospěl na základě závěrů jednání konaného u žalovaného dne 30. 9. 2015, a to za účasti pracovníků žalovaného a zástupců Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Podle obsahu zápisu z tohoto jednání se totiž jeho účastníci shodli na tom, že jediným možným způsobem dalšího postupu Státního pozemkového úřadu ve věci je zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí orgánu prvního stupně. 5. Žalobce v této souvislosti namítal, že za situace, kdy odvolací orgán (žalovaný) na samotném počátku odvolacího řízení a ještě před zahájením věcného odvolacího přezkumu a prováděním dokazování určí jeho meritorní výsledek a v řízení pak postupuje tak, aby tohoto předem daného výsledku bylo dosaženo, nemůže být o nestranném přístupu ve smyslu § 7 odst. 1 správního řádu vůbec řeč. Pokud pak žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že závěr o zamítnutí odvolání a potvrzení prvostupňového rozhodnutí jako jediném v úvahu připadajícím způsobu vyřízení odvolání byl vyjádřen v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 30 Ca 179/2008, jde o výklad zcela účelový, který v textu předmětného rozsudku nemá oporu. Ze žádné jeho části nelze dovodit závěr, že by krajský soud žalovaného zavázal k zamítnutí odvolání proti rozhodnutí orgánu prvního stupně ze dne 24. 1. 2008, č. j. PÚ -02/99/04/57/Luk A-30, a nelze z něj dokonce dovodit ani závěr, že by takový postup žalovanému doporučil. c) V tomto žalobním bodu žalobce namítal rozpor žalovaného rozhodnutí s § 9 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PÚ“), jakož i jeho rozpor s prováděcí vyhláškou č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. Vycházel přitom ze zjištění, že plán společných zařízení ze dne 22. 1. 2007, č. j. PÚ-35/99//04/31//Luk, neobsahoval náležitosti vyžadované v § 9 odst. 8 zákona o PÚ a v bodu 7 písm. a) Přílohy vyhlášky č. 545/2002 Sb. Navrhovaná zařízení k ochraně a tvorbě životního prostř