8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

52 Af 13/2017- 134 - text  13 52 Af 13/2017 [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: C.C. leasing s.r.o., IČ 24132446 sídlem Slavníkova 2357/9, 169 00 Praha 6 – Břevnov zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Vaníčkem sídlem Šaldova 34/466, 186 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2017, č.j. 26271/17/5200-11435-711918, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územního pracoviště v Ústí nad Orlicí (dále jen „finanční úřad“) ze dne 22. 5. 2015, č.j. 988537/15/2809-50523-601433 (platební výměr) tak, že vyměřená daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 byla z částky 244.720 Kč snížena na 237.690 Kč. Shora uvedeným platebním výměrem byla podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění (dále jen „ZDP“ nebo „zákon o daních z příjmu“) a podle ust. § 147 a § 139 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (dále jen „daňový řád“) vyměřena žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 z moci úřední ve výši 244.720 Kč. 2. Žalobce podal vcelku obsáhlou žalobu, ve které uvedl následující okruh námitek. V řízení byla porušena zásada dvojího nezávislého posouzení věci, neboť úřední osoby správce daně prvního stupně Bc. A. E., Ing. R. D. a Ing. A. V. jež se na jeho činnosti ve vztahu k žalobci podílely, se přímo podílely na úkonech (výsleších J. Š. a Ing. O. F.) po zahájení odvolacího řízení. Dle rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2016, č.j. 15 Af 8/2014-62 je však vyloučeno, aby v rámci odvolacího řízení prováděla úkony osoba, která byla činná v prvním stupni. V dané věci se jednalo o vadu intenzivní ve smyslu citovaného soudního rozhodnutí, neboť úkony v odvolacím řízení byly prováděny bez vědomí odvolacího orgánu, včetně formulace otázek. 3. Další vady žalobce spatřuje v průběhu řízení před správcem daně a v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Žalobce nebyl vyrozuměn o jednání v rámci místního šetření v provozovně subjektu TeleBusiness s.r.o., nemohl se účastnit úkonu, který se jej přímo týkal. Dotčený subjekt při místním šetření totiž nejen předkládal listiny, nýbrž jeho jednatel M. E. odpovídal na dotazy, šlo tak o zastřený výslech. Žalovaný se s uvedenou námitkou nevypořádal dostatečně. V dalším okruhu námitek žalobce uvádí, že žalovaný na žalobce důkazní břemeno přenesl nezákonně a nesprávně a poukazuje na to, že u jiných sporných dodávek služeb již žalovaný k výslechu jednatelů ani k místnímu šetření u dodavatelských společností nepřistoupil. Namítá, že správce daně nakládá se spisovým materiálem nevěrohodně (listiny ve vyhledávací části spisu, chyba v přepisu). Namítá podivné okolnosti podpisu oprávněné osoby Ing. H. K. Namítá, že nebylo odůvodněno neprovedení výslechu pana V. Š. 4. V další části žaloby žalobce sporuje způsob provádění audiovizuálního, resp. zvukového záznamu svědeckých výpovědí. Svědci nebyli o takovém záznamu výslechu uvědomeni předem. Namítá, že záznam mohl být pořízen pouze obrazový nebo zvukový a nikoli obrazový se zvukovou stopou. Jde o nezákonně opatřené důkazy též proto, že svědecké výpovědi Ing. O. F. a J. Š. byly provedeny nezákonně orgánem prvního stupně o své vůli, byť řízení bylo ve fázi odvolací (viz námitka shora). Obdobně správce daně prvního stupně postupoval nezákonně, když opatřoval důkazy od spol. Atom Centrum a.s. Dále žalovaný namítá, že svědecké výpovědi Ing. O. F. a J. Š. byly nesprávně vyhodnoceny, když žalovaný vyhodnotil, že nebyly dostatečně konkrétní a věrohodné. Svědek si může něco nepamatovat, což nelez vyhodnotit tak, že svědek věc neprokázal. Výpovědi svědků byly žalovaným za pomoci osob prvostupňového správce daně vyhodnoceny jednostranně v neprospěch žalobce. Žalobce dále žalovanému vytýká, že část navržených důkazů nebyla zcela provedena, zejména se poukazuje na to, že nebyl učiněn dotaz na spol. Google Ireland Ltd., nebyl proveden výslech zástupce Seznam.cz, bylo na místě provést výslech pana M. E. a zástupců dalších subjektů, které jmenuje pod body 78 až 81 žaloby. Konečně žalobce namítá, že pokud bylo v odvolacím řízení prováděno dokazování podpisovým řádem, tak měl mít žalobce možnost s ním seznámit, což mu nebylo umožněno. Závěrečnou žalobní námitku zástupce žalobce, případně jeho pracovník, jenž žalobu koncipoval, věnuje tradičně a opakovaně tvrzené absenci oprávnění k vydání napadeného rozhodnutí a jeho podpisu (soudu je toto známo z úřední činnosti). 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal průběh řízení a uvedl, že žalobní námitky odpovídají námitkám odvolacím. Odkázal tak především na obsah žalovaného rozhodnutí a následně vypořádal žalobní námitky. Předložil podpisový řád. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval fakticky na žalobních námitkách. Věnoval se otázce nezbytných úkonů správce daně v odvolacím řízení, upozornění na pořizování záznamu výpovědí, okolnostem místního šetření a neprovedení některých navržených výslechů. 7. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 8. Jak soud shora uvedl, žaloba je koncipována vcelku obsáhle, přičemž žalobce se ve výtkách proti žalovanému rozhodnutí věnuje z převážné části procesním pochybením správce daně či žalovaného. Jedná se tak o námitky k postupu finančních orgánů (provádění výslechů, místních šetření, postupy a úkony jednotlivých osob správce daně, pořizování záznamů z úkonů, vady odvolacího řízení) a nikoli o námitky či argumentaci k jednotlivým nákladům (výdajům), které patrně v rozporu s přesvědčením žalobce, žalovaný i finanční úřad posoudily jako daňově neúčinné výdaje. Žalobní námitky jsou tak povětšinou vedeny bez žalobcem přímo sdělené návaznosti na konkrétní výši výdajů, poté daňového základu a tedy i vyměřené daňové povinnosti. Jinými slovy, žalobce v námitkách neuvádí, o kolik by jeho daňový povinnost měla být nižší, resp. jak vysoká by měla být jeho daňová ztráta, kterou původně v daňovém přiznání za období roku 2013 vykázal. Soud proto odpovídajícím způsobem bude námitky žalobce posuzovat a vyhodnocovat, když se zaměří na zhodnocení důvodnosti žalobcových námitek, aniž by nutně bylo třeba vyhodnocovat jednotlivé nákladů (výdaje) z pohledu daňové uznatelnosti, jak podrobně činily finanční orgány ve svých rozhodnutích. Žalovaný změnil rozhodnutí finančního úřadu, a to v částce daňové povinnosti pouze v nevýznamné hodnotě 7.030 Kč, soud proto bez újmy na argumentaci nahlíží na obě rozhodnutí tak, že tvoří jeden celek. 9. Zcela na úvod, na tomto místě soud považuje za vhodné připomenout, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicite – vypořádá. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/200813). 10. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry [proto zpravidla postačuje, jsou–li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008–13, dostupný na www.nssoud.cz)], případně [za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 (odstavec 4 odůvodnění), usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 (odstavec 5 odůvodnění),