— Nejvyšší správní soud

32 Ad 18/2017- 127 - text  13 32 Ad 18/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: F. B. bytem M. H. 266/34, H. K. zastoupen Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 31. 5. 2017, č.j. 500 228 016/315-JJ o starobní důchod, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 8. 2016, č. j. R-18.8.2016-247/500 228 016 (dále také jen „prvoinstanční rozhodnutí“) pro nesplnění podmínek § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) zamítla žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu. 2. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce námitky a požádal o předložení podkladů pro výpočet starobního důchodu, zejména podkladů týkajících se sporného období, kdy byl zaměstnán u společnosti TECHINGSTAV, s.r.o., IČ 632 20 237 a Ingstav Hradec Králové s.r.o., IČ 421 97 015, obě sídlem Vážní 961, Hradec Králové v letech 1994 až 2000. Tvrdil, že toto období pokrývá nepřetržitý pracovní poměr od 1. 10. 1993 do 31. 8. 2000, který byl ukončen dohodou ze dne 18. 5. 2000. V rámci námitkového řízení žalovaná žalobci zaslala kopii dvou evidenčních listů důchodového zabezpečení (dále jen „ELDZ“) ze dnů 14. 3. 1995 a 14. 2. 2000 a kopie dvou evidenčních listů důchodového pojištění (dále jen „ELDP“) ze dnů 12. 4. 2000 a 17. 3. 2008. Žalobce namítal nesprávný počet dnů celkové doby pojištění do 31. 8. 2011 a výpočet vyměřovacích základů za roky 1995 až 2000, které pokrývají soudní smír a uzavřená dohoda o skončení pracovního poměru. Zásadní námitku spatřoval v tom, že žalovaná v důchodových listech vychází ze skutečnosti, že částka dle soudního smíru představuje tzv. hrubou mzdu, zatímco žalobce trvá na tom, že se jedná o tzv. čistou mzdu. Dodatečně pak doložil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2000, č. j. 11 C 27/1996-156, které nabylo právní moci dne 9. 11. 2000, kterým byl mezi žalobcem a jeho bývalým zaměstnavatelem (TECHINGSTAV, s.r.o.), schválen soudní smír o náhradě mzdy žalobci ve výši 800 000 Kč za období od 10. 2. 1995 do 31. 8. 2000 (dále také jen „soudní smír“), kopii přihlášky pohledávky I. třídy do konkurzního řízení ve výši 903 342 Kč ze dne 19. 11. 2001 a ověřenou kopii dohody mezi ním a společností TECHINGSTAV, s.r.o. ze dne 18. 5. 2000. 3. Žalovaná v rámci námitkového řízení provedla kontrolu a zjistila, že žalobci nebyla započtena doba pojištění v rozsahu 286 dnů v období od 1. 1. 2000 do 12. 10. 2000 na základě zrekonstruovaného ELDP ze dne 17. 3. 2008 a doba pojištění v rozsahu 26 dnů v období od 1. 9. 2011 do 26. 9. 2011 na základě originálu ELDP ze dne 16. 11. 2011. Poté dodatečně započetla předmětnou dobu pojištění (tj. 312 dnů), provedla přepočet výše starobního důchodu a dne 27. 4. 2017 vyhotovila nový OLDP. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 31. 5. 2017, č.j. 500 228 016/315-JJ žalovaná změnila prvoinstanční rozhodnutí ze dne 18. 8. 2016, č. j. R-18.8.2016-247/500 228 016 tak, že výrokem I. podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zdp zvýšila žalobci od 27. 9. 2011 starobní důchod na 12 010 Kč měsíčně. Výroky II. až VII. žalobci navýšila starobní důchod o valorizaci od splátek důchodu náležejících od měsíce ledna 2012 až měsíce ledna 2017 (od ledna 2017 tak žalobci náleží 13 006 Kč měsíčně) a výrokem VIII. rozhodla o nároku žalobce na doplatek starobního důchodu od 27. 9. 2011. Uvedeným rozhodnutím žalovaná žalobci dodatečně zhodnotila dobu pojištění získanou v kalendářním roce 2000 a 2011 (tj. 312 dnů). Součástí uvedeného rozhodnutí je nový OLDP ze dne 27. 4. 2017. II. Obsah žaloby 5. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované o námitkách, neboť žalovaná vyhověla jeho námitkách pouze částečně, když mu uznala chybějící dobu pojištění v počtu 312 dnů. Uvedl, že žalobu podává z opatrnosti a domáhá se toho, aby žalovaná znovu projednala celý jeho nárok a v souladu se skutkovými zjištěními navýšila jeho starobní důchod. 6. Dále uvedl, že se svým zaměstnavatelem TECHINGSTAV, s.r.o. vedl před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 33/1995 spor o neplatnost ukončení pracovního poměru, a dvě další řízení o náhradu mzdy pod sp. zn. 11 C 27/1996 a sp. zn. 7 C 401/1990. Usnesením uvedeného soudu ze dne 24. 10. 2000, č. j. 11 C 27/1996-156, jak je již výše uvedeno, byl schválen soudní smír o úhradě částky ve výši 800 000 Kč žalobci jako náhrady mzdy. Žalobce tvrdí, že se jedná o tzv. čistou mzdu, i když to soud výslovně neuvedl, zatímco žalovaná vychází ze skutečnosti, že se jednalo o tzv. hrubou mzdu. V žalobě žalobce dále namítá, že žalobní návrh na výši náhrad v jednotlivých měsících jednotlivých roků přitom vycházel při výpočtu z částky stanoveného platu dle uzavřené pracovní smlouvy. Žalovány byly v jednotlivých měsících částky po odpočtu zdravotního a sociálního pojištění a příslušné daně ze mzdy. Žalobce uvedl, že výpočet žalované částky pochopitelně vycházel z měsíční hrubé mzdy stanovené platovým výměrem. Předmětem obou soudních řízení, pokrývajících následná období, tak byla množina měsíčních částek k výplatě, tedy součet tzv. „čistých“ mezd, které žalobce měl fakticky od svého zaměstnavatele obdržet (po odečtení všech povinných položek). Celkově tak byla za období 02/1995 – 05/2000 žalovaná částka 1 451 724 Kč, která byl vypočítána z celkové hrubé částky ve výši 2 097 000 Kč. 7. Zaměstnavatel žalobce povinnost dle soudního smíru do dnešního dne nesplnil. Následně byl na zaměstnavatele žalobce (TECHINGSTAV, s. r. o., dále také jen „úpadce“) prohlášen konkurz. Do období prosince roku 2000 zaúčtoval zaměstnavatel (respektive externí účetní kancelář) soudní smír tak, že soudním smírem schválenou částku 800 000 Kč zaúčtoval jako hrubou mzdu. Zaměstnavatelem tak dle názoru žalobce byla zneužita skutečnost, že ve výroku o soudním smíru není výslovně uvedeno, že se jedná o částku ve výši „čisté“ mzdy. 8. Žalobce dále uvedl, že správce konkurzní podstaty úpadce následně vedl u Krajského soudu v Hradci Králové incidenční spor o popření části přihlášené pohledávky žalobcem, když ve svém žalobním návrhu vycházel ze stavu zaúčtování soudního smíru, jak bylo v účetnictví pozdějšího úpadce provedeno v prosinci roku 2000 zaměstnavatelem. Meritem incidenčního sporu tak byl rozdíl mezi částkou žalobcem přihlášenou do konkurzu a částkou vadně zaúčtovanou v účetnictví úpadce od prosince roku 2000, akceptovanou správcem konkurzní podstaty jako existující nárok vzešlý ze soudního smíru. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2007, č.j. 41 Cm 12/2002-142 byl žalobní návrh správce konkurzní podstaty na popření části předmětné vykonatelné pohledávky, přihlášené žalobcem, jako nedůvodný zamítnut. Žalobce upozornil na to, že v odůvodnění citovaného usnesení je uvedeno, že správce konkurzní podstaty již nemůže uplatnit námitku, že částka přisouzená soudním smírem ve výši 800 000 Kč, odpovídá tzv. hrubé mzdě podléhající srážkám zdravotního a sociálního pojištění a záloze na daň z příjmu. Žalobce z uvedeného dovozuje, že konkurzní soud posoudil částku dle soudního smíru jako částku odpovídající tzv. čisté mzdě. 9. Žalobce má za to, že v současné době, po uznání chybějící doby pojištění v počtu 312 dnů, se faktické uplatňování jeho nároku týká již jen zhodnocení vyměřovacích základů, které má za roky 1994-2000 a 2011, přičemž uvedl vlastní výpočet částek vyměřovacích základů za uvedená období. 10. Žalobce se dále vyjádřil k povaze soudního smíru, uzavřeného dle § 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“). Uvedl, že smír je hmotněprávní dohodou (schválenou soudem), jejíž obsah je nutné interpretovat v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („právní úkony vyjádřené slovy třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem“). Z uvedeného je dle žalobce zřejmé, že zákonodárce dává přednost vůli stran. Tím se podstatně liší od rozsudku, na který přichází řada v případě, kdy se účastníci řízení nedohodnou. 11. I přes výše uvedené však žalovaná dospěla k nesprávnému výpočtu důchodu, který má být žalobci vyplacen. Nejzásadnější námitka žalobce k výpočtu směřuje (a směřovala) k částkám uvedeným pro roky 1995-2000, které pokrývají soudní smír a uzavřenou dohodu o skončení pracovního poměru (k 31. 8. 2000). Namítá, že v důchodových listech se vychází ze skutečnosti, že částka dle soudního smíru je ve výši tzv. hrubé mzdy a nikoli tzv. čisté mzdy. Dle názoru žalobce je nutné přepočítat částky uvedené za