4 Ads 28/2013 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 27/2018- 73 - text  10 32 Ad 27/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: M. M. zastoupen Mgr. Tomášem Těšitelem, advokátem se sídlem třída Edvarda Beneše 1527/76, 500 12 Hradec Králové proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2018, č. j. R- 540 212 0284 - 315 - PBL, o starobní důchod, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 1. 2018, č. j. R-6.1.2018 – 423/540 212 0284, (dále také jen „prvoinstanční rozhodnutí“) přiznala žalobci podle § 29 odst. 3 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o důchodovém pojištění“) ode dne 12. 4. 2017 starobní důchod ve výši 8 546 Kč měsíčně. Žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí námitky, v nichž vyjádřil svůj nesouhlas s výměrou starobního důchodu, žádal, aby uvedené rozhodnutí bylo změněno tak, že starobní důchod se přiznává ve výši odpovídající vyměřovacímu základu 25 000 Kč. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí. Uvedla, že po provedeném dokazování zjistila, že výpočet starobního důchodu byl proveden správně (rekapitulace na straně 3 rozhodnutí), rovněž správně byl stanoven věk potřebný pro vznik nároku na starobní důchod i doba pojištění. Ke dni přiznání starobního důchodu žalobce získal dobu pojištění v počtu 31 roků a 284 dnů (tato je podrobně uvedena v osobním listu důchodového pojištění ze dne 4. 12. 2017). V den dosažení důchodového věku (63 let a dva měsíce, tj. dnem 12. 4. 2017) žalobce nesplnil podmínku doby pojištění uvedenou v § 29 odst. 1 písm. i) zákona o důchodovém pojištění, tj. nejméně 33 let, ale splnil podmínky pro vznik nároku na starobní důchod podle ustanovení § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění. Doložené vyměřovací základy a doložené vyloučené doby získané žalobcem byly ve starobním důchodu zohledněny. Žalovaná citovala na věc dopadající ustanovení zákona o důchodovém pojištění [zejména § 28 ve spojení s § 29 odst. 1 písm. 1 a § 29 odst. 3 (podmínky nároku na starobní důchod); § 32 (důchodový věk); § 33 odst. 1, § 15, § 16 (způsob výpočtu výše důchodu)]. 3. K námitkám žalobce, že jeho starobní důchod odpovídá vyměřovacímu základu 25 000 Kč, žalovaná uvedla, že v průběhu dob pojištění žalobce jsou tzv. „mezery“ (roky 1980 až 1982, rok 1996 a část roku 1997, část roků 1999 a 2000 a roky 2003 až 2014), které nelze bez doložení potřebných dokumentů zhodnotit jako dobu pojištění. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě namítal, stejně jako předtím v námitkách, že žalovaná nesprávně stanovila vyměřovací základ pro výpočet jeho starobního důchodu a tím i nesprávně stanovila výši jeho starobního důchodu. Uvedl, že v rámci žádosti o starobní důchod mnoha doklady doložil a jednoznačně prokázal, že má odpracováno minimálně 41 let doby pojištění (ať už jako zaměstnanec nebo při podnikání jako fyzická osoba, či jako jednatel dvou společností s. r. o.) a že jeho „vyměřovací základ činí průměrně 25 000 Kč, což odpovídá vyměření starobního důchodu cca 12 000 Kč měsíčně.“ Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se mu starobní důchod přiznává ve výši odpovídající vyměřovacímu základu 25 000 Kč. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula podstatu projednávané věci. K výhradám žalobce o nízké výši přiznaného důchodu poukázala na tzv. mezery v dobách pojištění (viz výše). Zopakovala, že dne 4. 12. 2017 vyhotovila osobní list důchodového pojištění (dále také jen „OLDP“), v němž zhodnotila veškeré prokázané doby pojištění, vyměřovací základy a vyloučené doby. Celková doba pojištění žalobce činí 31 roků 284 dnů. 6. Dále se žalovaná obdobně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí zaměřila na mezery v dobách pojištění, popsala skutková zjištění a platnou právní úpravu ohledně prokazování doby pojištění/zaměstnání a výdělků primárně pomocí evidenčního listu důchodového pojištění (dále jen ELDP) či náhradních dokladů (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky z daného období, kopie mzdových listů – pro případnou rekonstrukci ELDP), popř. svědecky ve smyslu § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 582/1991 Sb.), přičemž žalobce žádné z takových dokladů za dosud nezapočtené sporné období nedoložil. 7. K žalobcově vlastnoručně psané příloze k žádosti o důchod, v níž uvádí průběh svého celoživotního pojištění a výši dosažených příjmů, zejména od roku 1991, odlišně od evidence ČSSZ, žalovaná stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí zopakovala, že musí trvat na tom, že žalobce nepředložil, a to ani se žalobou, žádný listinný důkaz, kterým by prokázal další dobu pojištění a jím tvrzené vysoké výdělky, dosud nezhodnocené. 8. Žalovaná uzavřela, že vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nedoložil žádné jiné listinné doklady prokazující další vyměřovací základy či doby pojištění započitatelné ve smyslu zákona o důchodovém pojištění či zákona č. 582/1991 Sb., které nejsou uvedeny v OLDP a použity pro výpočet výše přiznaného starobního důchodu, a neprokázal tak, že získal neméně 41 roků doby pojištění a že jeho vyměřovací základ v rozhodném období dosahoval 25 000 Kč měsíčně, jak tvrdí v žalobě, navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl při jednání dne 13. 2. 2020 v nepřítomnosti žalobce, který se prostřednictvím svého zástupce ze zdravotních důvodů omluvil. 10. Zástupce žalobce odkázal na žalobu s tím, že žalobce se domnívá, že pokud za něho nebylo řádně placeno pojištění, neměla by tato skutečnost jít k jeho tíži. Je přesvědčen o tom, že během řízení u žalované předložil nebo navrhl předložit větší množství dokumentů, které by jeho tvrzení prokázaly. Část těchto dokumentů žalovaná odmítla, a ve zbytku je zhodnotila tak, že k prokázání nároku žalobce nestačí. O mezeře v době pojištění v období let 1980-1982 je žalobce přesvědčen o tom, že vzhledem k zákonné úpravě platné a účinné v dané době, nejen že zaměstnán byl, ale zároveň i zaměstnán býti musel. Předložil potvrzení o délce praxe – průběh předchozích zaměstnání, vystavené zaměstnavatelem Pivovary a sladovny, koncern Praha ze dne 8. 10. 1986 (poznámka soudu: již založeno ve správním spisu), v němž KPÚ GŘ Praha mimo jiné potvrzuje praxi žalobce jako stavebního asistenta ve společnosti Feal Milano (v letech 1980-1982). I ve vztahu k ostatním dobám po roce 1991 se žalobce domnívá, že předložil velké množství důkazů. Zástupce žalobce nově předložil k důkazu usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 1990, čj. Firm 265, podle kterého byl na základě návrhu žalobce povolen zápis do podnikového rejstříku o zřízení firmy Rekon – stavebně montážní firma, IČO: 111 12 441. Dále předložil žalobcem zpracovaný dokument - ručně psaný přehled dob pojištění ze dne 6. 2. 2016 (poznámka soudu: již založeno ve správním spisu). Má tak za to, že minimálně ve většině uvedených dob žalobce musel být účastníkem důchodového pojištění. Žalobce je proto přesvědčen o důvodnosti své žaloby. 11. K dotazu žalované, ve kterém období žalobce pracoval ve firmě Rekon, když se jedná o novou skutečnost, v průběhu správního řízení neuvedenou, zástupce žalobce uvedl, že dle sdělení klienta tam měl být zaměstnán jako stavební asistent v letech 2003 až 2014, ne však po celé období, konkrétně to není schopen specifikovat. Uvedená firma již neexistuje, respektive nevykonává žádnou činnost. 12. Pověřená pracovnice žalované setrvala na zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. K námitce zástupce žalobce, že neuhrazení pojistného na důchodové pojištění nemůže jít k tíži žalobce uvedla, že uvedené platí jen pokud by bylo jednoznačně prokázáno trvání pracovního vztahu, tj. pokud by pomocí řádných dokladů bylo prokázáno konkrétní období výkonu práce „od-do“. Namítla, že v potvrzení o délce praxe ze dne 8. 10. 1986 je uvedena délka praxe v letech. Ta sice začíná dnem 2. 7. 1973 až 1979, ale není již uveden konkrétní den konce období. Rovněž následující období od 1980 - 1982 a 1982 - dosud, je uvedeno jen v letech (celkem 13 let a 3 měsíce). Období od roku 1980 do roku 1982, žalobci dosud nezapočtené, nemá jednoznačný začátek ani konec ohledně uvedení konkrétních dnů. Aby žalobci uvedená doba mohla být zhodnocena jako doba pojištění, musel by dolož