2 Afs 249/2017 — Nejvyšší správní soud

52 Af 28/2016- 411 - text  9 52 Af 28/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: CZT a.s., IČ 25272322 sídlem Lísková 1513, 286 01 Čáslav proti žalovanému: Celní úřad pro Pardubický kraj sídlem Palackého 2659, 530 02 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2016, č. j. 14693/2016-590000-42, takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 8. 3. 2016, č. j. 14693/2016-590000-42, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 027 Kč, a to ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Celní úřad Pardubice vydal dne 21. 11. 2007 dodatečné platební výměry č. j. 9203/07-066300-024, 9204/07-066300-024 a 9205/07-066300-024, a to na spotřební daň z tabákového výrobku Gullivers Extra za zdaňovací období měsíců února, března a dubna 2006. Rozhodnutí o odvoláních proti těmto dodatečným platebním výměrům byla napadena žalobou. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2013, č. j. 30 Af 6/2011-334, byla rozhodnutí (ze dne 22. 12. 2010, č. j. 2694-3/2010-060100-021, č. j. 2677-3/2010-060100-021 a č. j. 2678-3/2010-060100-021) o odvoláních proti dodatečným platebním výměrům ze dne 21. 11. 2007 zrušena. Generální ředitelství cel (dále také jako „GŘC“) jakožto odvolací orgán, vázáno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Af 6/2011-334, vydalo rozhodnutí ze dne 10. 5. 2013, č. j. 18073-2/2013-900000-304.3, a ze dne 13. 5. 2013, č. j. 18073-3/2013-900000-304.3 a č. j. 18073-4/2013-900000-304.3, kterými byly zrušeny dodatečné platební výměry ze dne 21. 11. 2007. Avšak Nejvyšší správní soud (dále také jako „NSS“; rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z: www.nssoud.cz) rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č. j. 8 Afs 17/2013-179, zrušil zrušující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2013, č. j. 30 Af 6/2011-334, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Hradci Králové tak v dalším řízení vydal rozsudek ze dne 13. 10. 2015, č. j. 30 Af 6/2011-542, kterým byla žaloba v uvedené části zamítnuta. 2. Žalovaný vydal rozhodnutí (platební výměry) ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12427/2016-590000-31, č. j. 12429/2016-590000-31, č. j. 12432/2016-590000-31; rozhodnutí ze dne 7. 3. 2016, č. j. 14667/2016-590000-31, č. j. 14676/2016-590000-31, č. j. 14684/2016-590000-31; a rozhodnutí ze dne 20. 4. 2016, č. j. 24007/2016-590000-31, č. j. 24008/2016-590000-31, a č. j. 24011/2016-590000-31. Těmito rozhodnutími (platebními výměry) byla žalobci uložena povinnost uhradit penále z nedoplatku na spotřební daň z tabákového výrobku Gullivers Extra za zdaňovací období únor, březen a duben 2006, které bylo předepsáno za období od 10. 4. 2006 (zdaňovací období únor 2006), od 10. 5. 2006 (zdaňovací období březen 2006) a od 9. 6. 2006 (zdaňovací období duben 2006) do 19. 4. 2016. GŘC o odvoláních žalobce proti těmto platebním výměrům rozhodlo třemi rozhodnutími ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-2/2017-900000-304.3, č. j. 30216-3/2017-900000-304.3 a č. j. 30216-4/2017-900000-304.3. GŘC výši penále částečně snížilo, přičemž změna výroku se týkala pouze rozhodnutí ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12427/2016-590000-31 (výše předpisu penále snížena z 330 691 Kč na 293 369 Kč - změněno rozhodnutím GŘC ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-2/2017-900000-304.3), č. j. 12429/2016-590000-31 (výše předpisu penále snížena z 1 873 135 Kč na 1 758 332 Kč - změněno rozhodnutím GŘC ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-3/2017-900000-304.3) a č. j. 12432/2016-590000-31 (výše předpisu penále snížena z 2 478 752 Kč na 2 332 016 Kč - změněno rozhodnutím GŘC ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-4/2017-900000-304.3); odvolání podaná proti ostatním rozhodnutím GŘC zamítlo a rozhodnutí správce daně potvrdilo. Žaloba proti těmto třem rozhodnutím GŘC byla zdejším soudem projednána pod sp. zn. 52 Af 37/2017 (viz níže). 3. Dne 8. 3. 2016 žalovaný vydal v záhlaví označené rozhodnutí – exekuční příkaz, kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobce vedeného u Komerční banky a.s., a to k vymožení nedoplatku v celkové výši 9 076 357 Kč představující spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období měsíce února, března a dubna 2006 a s ní související penále, který se zvyšuje o náklady za nařízení daňové exekuce ve výši 181 526 Kč. Celková výše vymáhaného nedoplatku dle tohoto exekučního příkazu tak činila 9 257 883 Kč. 4. Proti tomuto rozhodnutí (exekučnímu příkazu) ze dne 8. 3. 2016 podal žalobce žalobu dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 5. Žalobce žalovanému vytýkal, že nesprávně určil výši penále, neboť postupoval dle § 63 zákona č. 337/1992, o správě daní a poplatků (dále také jako „ZSDP“), účinného ke dni 31. 12. 2006, přestože měl postupovat dle pozdější právní úpravy (a vyměřit úrok z prodlení), což dle žalobce plyne jak ze zrušení (k němuž došlo zákonem č. 281/2009 Sb.) přechodného ustanovení (čl. VI) zákona č. 230/2006 Sb., kterým byl novelizován ZSDP, tak i z žalobcem odkazované odborné literatury a judikaturou dovozené zásady in dubio mitius. I kdyby však měl žalovaný při stanovení výše penále postupovat dle ZSDP, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2006, pak neměl počítat se sazbou 0,2 % denně, stanovenou v § 63 odst. 3, nýbrž se sazbou 0,1 % denně, vyplývající z § 63 odst. 2, jelikož nedošlo ke zkrácení daně – pojem zkrácení daně je dle žalobce třeba v souladu se zásadou jednoty a bezrozpornosti právního řádu vykládat jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, či dle § 148 zrušeného zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona). 6. Žalobce dále tvrdil, že správce daně nesprávně vyměřil penále, resp. úrok z prodlení, i za období, kdy probíhala soudní řízení právě o doměřené spotřební dani, z které bylo ono penále vyměřeno, jelikož nelze klást délku soudního řízení žalobci k tíži. Rovněž penále bylo nesprávně vyměřeno i za období, kdy částka odpovídající platbě daně byla zaplacena na účtu správce daně. 7. Dle žalobce uplynula lhůta pro placení daně, přičemž tato prekluzivní lhůta uplynula nejpozději dne 31. 12. 2012. Žalobce vyslovil názor, že k rozhodnutím, která měla přerušovat, resp. stavět, tuto prekluzivní lhůtu, nelze přihlížet, jelikož byla později pro nezákonnost zrušena. 8. Obdobně žalobce napadal vyměřené penále též z důvodu, že spotřební daň, ze které je vyměřeno, neměla být vůbec stanovena, jelikož uplynula lhůta pro její stanovení, přičemž rozhodnutí o stanovení daně neexistují, neboť byla zrušena a nemohla obživnout ani v důsledku kasačního rozsudku NSS č. j. 8 Afs 17/2013-179. V této souvislosti žalobce brojil proti aplikaci ust. § 124a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále také jako „daňový řád“), s tím, že toto ustanovení se na danou věc nepoužije, neboť rozsudek NSS č. j. 8 Afs 17/2013-179 byl vydán dne 19. 12. 2014, tj. ještě před účinností ust. § 124a daňového řádu (toto ustanovení nabylo účinnosti dne 1. 1. 2015). 9. Žalobce dále namítal porušení principu proporcionality a zásad zdrženlivosti a hospodárnosti při vydání exekučního příkazu. Upozornil, že přípisem ze dne 29. 2. 2016 se dotázal žalovaného, na který bankovní účet má uhradit vykázaný nedoplatek ve výši 4 393 533 Kč, čímž avizoval, že vykázaný nedoplatek bude uhrazen. Toto skutečně učinil dne 19. 4. 2016. Žalobce má tedy za to, že jak z jeho dotazu, tak i z dosavadního jednání žalobce vůči žalovanému, nemohlo být žalovanému zřejmé, že svoji povinnost, byť s ní nesouhlasil, nesplní. Žalobce zdůraznil, že svoje povinnosti nakonec ve vztahu k orgánům finanční správy vždy splnil, byť často zastával diametrálně odlišný výklad právní úpravy. Žalobce se dovolával základních zásad správy daní, např. zásady dle § 5 odst. 3 daňového řádu. 10. Konečně žalobce namítl, že žalované rozhodnutí je podepsáno neoprávněnou úřední osobou, a dále vznesl námitku absence elektronického podpisu. 11. Žalobce ve svém písemném závěrečném návrhu zdůraznil, že podle rozsudku NSS ze dne 14. 9. 2011, č. j. 9 Afs 28/2011-181: „Při přezkumu rozhodnutí vydaných v exekučním řízení je soud povinen přihlížet ke skutečnostem zpochybňujícím existenci exekučního titulu, byť by nastaly až po ukončení exekučního řízení.“ Žalobce zdůraznil, že lze očekávat zrušení platebních výměrů či snížení penále, ať již rozhodnutím o odvoláních žalobce proti platebním výměrům GŘC, nebo v případném navazujícím řízení o žalobě proti rozhodnutí GŘC o těchto odvoláních. 12. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 13. Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval stav řízení, označil žalobní námitky za nedůvodné a navrhl zamítnutí žaloby. 14. Zdejší soud žalobu nejprve zamítl rozsudkem ze dne 22. 5. 2017,