3 Ads 7/2011 — Nejvyšší správní soud

52 Af 5/2020- 54 - text  9 52 Af 5/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: J. Č. zastoupený advokátkou Mgr. Monikou Ipserovou sídlem Sladkovského 505, 530 02 Pardubice proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení, Pardubice, IČ 00006963 sídlem U Stadionu 2729, 530 01 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 11. 2019, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené advokátce Mgr. Monice Ipserové se přiznává právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč. Tato náhrada nákladů bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalované, kterým byl zamítnut návrh žalobce na zastavení exekuce nařízené exekučním příkazem srážkami ze mzdy, vydaným žalovanou dne 21. 8. 2019. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a brojí proti ní nyní projednávanou žalobou, kterou odůvodňuje následovně. 2. Podle žalobce trpí napadené rozhodnutí zásadními vadami formálního i obsahového rázu a je nezákonné. Žalovaná nesprávně právně posoudila běh a stavení promlčecí doby pro uplatnění práva vymáhat pojistné předepsané výkazem nedoplatků. Nařízení a vedení exekuce proti žalobci je tak nezákonné. Žalovaná pohledávka nebyla pohledávkou přihlášenou v konkurzu prohlášeném na majetek žalobce. Pokud jde o běh a stavení promlčecí doby, měla žalovaná správně aplikovat ust. § 181 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). V situaci, kdy žalovaná vzala zpět návrh na výkon rozhodnutí v řízení o pohledávce vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 39 E 935/2011, nemohla být stavena po dobu tohoto řízení promlčecí doba, neboť žalovaná nepokračovala v zahájeném řízení řádně, ale vzala návrh zpět. Žalobce je tak přesvědčen, že promlčecí doba uplynula a došlo k zániku práva na vymáhání pojistného a penále. Žalovaná však uplynutí promlčecí doby a prekluzi pohledávky nerespektovala a žalobcův návrh na zastavení exekuce zamítla. Žalobce tedy závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Lze jen poznamenat, že námitky uplatněné v žalobě jsou víceméně určitým rozšířením námitek uplatněných již v návrhu na zastavení exekuce, jak uvedeno níže. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla argumentaci žalobce. Odkázala na napadené rozhodnutí, ve kterém je podrobně popsán běh promlčecí doby ohledně práva vymáhat pojistné a penále předepsané výkazem nedoplatků. Není pravdou, že by předmětná pohledávka nebyla pohledávkou přihlášenou v konkurzu na majetek žalobce. Pohledávka byla řádně přihlášena do konkurzního řízení, přezkoumána, soudem zjištěna a zařazena mezi přihlášené pohledávky. Žalobce neuvádí, podle jakého právního předpisu mělo dojít k prekluzi vymáhaného práva. Prekluze pohledávky z titulu dlužného pojistného na sociální zabezpečení neexistuje. K námitce, že žalovaná mohla zahájit vykonávací řízení hned po nabytí právní moci rozvrhového usnesení, žalovaná uvedla, že i dle ustálené judikatury je pro účely posouzení promlčení rozhodující okamžik právní moci usnesení o zrušení konkurzu, kdy je teprve postaveno najisto, v jakém rozsahu zůstal věřitel neuspokojen. Chybná je úvaha žalobce, že tak měla žalovaná učinit do 3 měsíců, neboť pohledávka z dlužného pojistného na sociální zabezpečení není obchodním závazkovým vztahem a ustanovení obchodního zákoníku nejsou pro posouzení běhu promlčecí doby příhodná. Promlčení práva vymáhat pojistné na sociální zabezpečení je třeba posuzovat podle veřejnoprávního předpisu, v tomto případě podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“). Není rovněž správný závěr žalobce o tom, že z důvodu zpětvzetí návrhu na výkon rozhodnutí se nemohla stavět promlčecí doba. K zastavení výkonu rozhodnutí došlo totiž z důvodu, že nebyly dohledány postižitelné movité věci žalobce, nikoliv z důvodu zpětvzetí návrhu oprávněným – žalovanou. Žalovaná v nařízeném výkonu rozhodnutí řádně pokračovala až do jeho skončení. Žalovaná je tak názoru, že žalobce nebyl nikterak zkrácen na svých právech. Obsah správního spisu je zcela v souladu se skutkovým stavem. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil. 4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a podle skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen „s.ř.s.“). 5. Podle § 18 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění do 31. 12. 2008 „Právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.“ 6. Podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) „Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.“ 7. Ze správního spisu, resp. z veřejně dostupných soudních listin týkajících se průběhu konkursu na žalobce soud zjistil následující skutečnosti. 8. Výkazem nedoplatků ze dne 25. 8. 1997, č.j. 7919/97 žalovaná žalobci předepsala k úhradě dlužnou částku ve výši 334.320 Kč. Tento byl žalobci doručen a nabyl právní moci dne 5. 9. 1997. 9. Dne 23. 4. 1998 podala žalovaná u Okresního soudu v Pardubicích návrh na zahájení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. 10. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 5. 1998 (v napadeném rozhodnutí a žalobě nesprávně uvedeno datum 26. 5. 1998), č. j. 14 E 602/98 byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí pro předmětnou pohledávku ve výši 334.320 Kč. 11. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 1998, č. j. 48 K 1035/98–34 byl na majetek žalobce prohlášen konkurz. 12. Dne 11. 9. 1998 byla Krajskému soudu v Hradci Králové doručena přihláška pohledávky druhé třídy v konkurzním řízení v částce 2.419.869 Kč. Přihlášku podala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové (dále jen „ČSSZ Hradec Králové“). Přílohou byl rovněž výkaz nedoplatků ze dne 25. 8. 1997, č. j. 7919/97 znějící na částku 334.320 Kč. 13. Z rozvrhového usnesení ze dne 30. 12. 2009, č. j. 48 K 1035/98–379 plyne, že ČSSZ Hradec Králové má na svou zjištěnou pohledávku ve výši 2.419.869 Kč obdržet finanční částku 9.140,64 Kč. 14. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2010, č. j. 48 K 1035/98–390 byl zrušen konkurs na majetek žalobce po splnění rozvrhového usnesení. Usnesení o zrušení konkursu nabylo právní moci dne 30. 4. 2010. 15. Dne 10. 10. 2011 byl Okresnímu soudu v Pardubicích doručen návrh žalované na zahájení řízení o výkon rozhodnutí pro částku 2.353.769,36 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí. 16. Z napadeného rozhodnutí žalované se podává, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí byl zastaven usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 2. 2013. Tato skutečnost je doložená usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2013, čj. 20 Cdo 2892/2013-55, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti odmítnutí odvolání žalobce ve věci zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu § 326a občanského soudního řádu. 17. Dne 21. 8. 2019 vydala žalovaná exekuční příkaz srážkami ze mzdy, č.j. X k vymožení vykonatelného nedoplatku v částce 325.179,36 Kč a exekučních nákladů v částce 6.502 Kč. 18. Přípisem ze dne 23. 8. 2019 pak ČSSZ Hradec Králové vyrozuměla žalovanou o tom, že výkon rozhodnutí srážkou z důchodu žalobce pro pohledávku žalované ve výši 325.179,36 Kč s příslušenstvím je neproveditelný, neboť důchod žalobce po odečtení základní částky a nezabavitelné částky nedosahuje takové výše, aby z něho mohly být prováděny srážky. 19. Dne 15. 10. 2019 podal žalobce u žalované návrh na zastavení exekuce. V návrhu namítal prekluzi vymáhaného práva a promlčení tohoto práva, když promlčecí doba podle žalobce uplynula ještě před tím, než po něm začala být předmětná pohledávka vymáhána. Nedoplatek z výkazu nedoplatků ze dne 25. 8. 1997 nelze vymáhat a vykonat i proto, že řízení o jeho výkonu nebylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. 20. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaná odkázala na ust. § 18 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, podle něhož právo vymáhat pojistné předepsaným výkazem nedoplatků se promlčuje za 10 let od právní moci výkazu nedoplatků, jímž bylo vyměřeno. Žalov