5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 15/2019- 123 - text  12 31 Ad 15/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobce: Manatas s. r. o. Elišky Krásnohorské 2348, Dvůr Králové nad Labem zastoupený advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou se sídlem AK Praha 10, Leknínová 3033/7 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. října 2019 čj. 3302/1.30/19-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím orgánu I. stupně – Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj čj. 22229/8.30/17-32 ze dne 5. 3. 2019 – byla žalobci uložena pokuta 110.000,- Kč za přestupek na úseku zaměstnanosti dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 435/2004 Sb.“), když žalobce se ho dopustil tím, že umožnil fyzickým osobám - Z. K. - M. K. - V. E. výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 1 cit. zákona, když všichni tři v období od 6. 3. 2017 do 8. 3. 2017 vykonávali práce při rekonstrukci objektu v Pardubicích, Kpt. Bartoše 454, a to mimo pracovněprávní vztah. 2. Rozhodnutí žalovaného pak dne 1. 10. 2019 Prvním výrokem mění rozhodnutí orgánu I. stupně tak, že se v případě fyzické osoby V. E. před slova „úklid stavby, bourání zdiva, odvoz suti“ vkládají slova „demontáž vzduchotechniky“. Druhým výrokem se původní rozhodnutí mění tak, že se slovo „příkazu“ nahrazuje slovem „rozhodnutí“. Třetím výrokem v ostatním potvrzuje rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové čj. 22229/8.30/17-32 ze dne 5. 3. 2019 a odvolání žalobce se zamítá. II. Žalobní argumentace 3. Žaloba směřuje proti oběma rozhodnutím, uvedeným v části I., viz výše. Uvádí, že místo výkonu práce bylo v Pardubicích, Polabinách – ulice kpt. Bartoše. Byly zde prováděny bourací práce, začátek prací byl v souladu se stavebním deníkem dne 27. 2. 2017, dne 27. 2. 2017 byla podepsána objednávka ze strany pana V. (Dynamic). Dne 8. 3. 2017 odjel pan J. P. starší do Prahy, tento den došlo k první kontrole, ke druhé pak dne 10. 3. 2017, tohoto dne již bylo jednáno s panem J. P. starším. Dne 24. 3. 2017 proběhlo školení BOZP. Pracovalo tam 6 lidí firmy Stavhaus a subdodavatelé. Když došlo k doručení protokolu o kontrole, pan J. P. starší hovořil telefonicky s paní K. – Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj, tato mu sdělila, že zatím nemá nic podnikat, což způsobilo, že proti doručenému protokolu o kontrole nebylo ze strany žalobce brojeno, následně bylo rozhodnutím ze dne 5. 3. 2019 rozhodnuto o uložení pokuty. 4. Žalovaný se dle žalobce předně řádně nevypořádal s žalobcem předloženými dohodami o provedení práce, tyto jsou datovány ke dni 1. 3. 2017, což je datum před prováděním kontroly. V uvedené souvislosti tedy nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, v daném případě je dle přesvědčení žalobce potřebné dát před kontrolním protokolem přednost žalobcem předloženým listinám. Z protokolu není patrné, co je kontrolním zjištěním, není podepsán, jedná se tak o dokument, nemající charakter protokolu o kontrole ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. 5. Protokol by měl, pokud dle něho žalovaný rozhodoval, obsahovat vysvětlení zaměstnanců, pokud ve fázi řízení byla podávána vysvětlení osob, jednalo se nepochybně o záznamy o podaném vysvětlení ve smyslu ust. § 137 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Dle žalobce není možné, aby protokol o kontrole obsahoval výslechy fyzických osob, aniž by došlo k užití procesního institutu § 137 odst. 1 správního řádu, neboť tak protokol zachycuje vysvětlení podaná žalovanému, která nejsou důkazem ve smyslu jeho odst. 4. Z uvedeného důvodu žalobce považuje vysvětlení, uvedená v protokolu o kontrole, za nepoužitelná, z procesního hlediska mělo být postupováno v souladu se správním řádem, tomu ale průběh provedené kontroly neodpovídal. 6. Po obsahové stránce není z protokolu o kontrole zřejmé, na co byly osoby dotazovány, zda odpovídají jednotlivé výpovědi osob skutečnosti. Též není zřejmé, zda nebyly uplatněny návodné a zavádějící otázky a odpovědi nebyly zapsány v jiném pořadí, tedy tak, aby odpovídaly potřebám žalovaného. 7. K osobě V. E., Z. K. a M. K. pak žaloba připomíná, že výpovědi jimi podepsané vypisovaly úřednice až ex post vlastními slovy, pracovníci je rychle podepsali, protože se úřednic obávali a nechtěli mít s nimi problémy. Výpověď pana Z. K. je na jakémsi papíře, neobsahujícím ani název orgánu, je neurčitý a je namítána otázka jeho pravosti a původu. 8. V případě pochybností, od jakého data byly žalobcem doložené dohody o provedení práce podepsány, měl žalovaný předvolat i zbývající svědky za účelem zjištění rozhodných skutečností, tito sice byli předvoláni, avšak žádný z nich se nedostavil. Řízení je vedeno zásadou vyšetřovací, za objasnění skutkového stavu je tak odpovědný především žalovaný, ten však namísto pokusu objasnění rozporu konstatoval, že provedené dokazování je dostatečné, s návrhy žalobce na dokazování se nevypořádal. Zkreslenost protokolu o kontrole dokládá pak i skutečnost, že dne 10. 3. 2017 se dostavil pouze jeden z inspektorů, na stavbu nevstoupil. 9. Dále žaloba sporuje důvodnost úkonu, požadujícího na pracujících osobách předložení pracovní smlouvy, která prokazuje uzavření pracovněprávního či jiného vztahu na pracovišti, tvrzení žalovaného o tom, že nebyly předloženy žádné dokumenty o uzavření pracovněprávního vztahu osob na pracovišti je zavádějící, neboť tomu tak není. Osoby tyto smlouvy na pracovišti neměly, neboť tohoto dne byl pan P. na pracovní cestě a pracovní smlouvy měl s sebou. Neexistenci dokumentů žalovaný neprokázal. 10. Žalovaný dále dle žalobce porušil své procesní povinnosti, když v průběhu kontroly nejednal se zástupcem kontrolované osoby. Pan J. P. st. nebyl v době jednání s žalovaným vůbec statutárním orgánem, ani jejím zmocněncem, zde pak je zpochybněna plná moc, nacházející se ve správním spise, kde je zvláštním způsobem dopsáno „pro jednání s inspektorátem práce“, není zde uvedeno, kdo je zmocnitel či zmocněnec, není známo, čí je podpis u textu inspektorátu, s nikým z kontrolované právnické osoby žalovaný nejednal. O dohodách mezi firmou Manatas se zaměstnanci věděli jednatelé, v žádném případě jakýsi údajný zmocněnec, jde o zaměstnance v důchodu, který od 26. 3. 2017 žádal o důchod. 11. K otázce naplnění znaku soustavnosti žaloba poukazuje na to, že se o soustavnou práci nejednalo, toto doložil žalobce stavebním deníkem, z něhož plyne, že pracovní doba byla od 8 – 13 hodin, což je i s přestávkou na oběd cca 4 hodiny, navíc práce byly vykonávány během 4 dnů. Žalobce navíc uvádí, že osoby, které byly žalovaným kontrolovány, se na staveništi nenacházely po dobu všech 4 dnů. Nejdelší možná délka práce mohla být 16 hodin, což dle žalobce postrádá znak soustavnosti – viz rozsudek ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 3 Ads 111/2013, dle judikatury pak nemohla mezi žalobcem a osobami nacházejícími se na pracovišti vzniknout ani ekonomická závislost. 12. V neposlední řadě žalobce považuje s ohledem na své poměry, délku trvání a počet osob, délku jejich práce na stavbě a k celkové zaplacené částce ze stavby uloženou pokutu za nepřiměřenou. III. Vyjádření žalovaného 13. Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 6. 1. 2020 plyne, že správní orgán trvá na svém závěru o spáchání přestupku žalobcem, odkazuje především na odůvodnění svých rozhodnutí s tím, že žalobní body žalobce se prolínají s argumentací, vznesenou již v přestupkovém řízení, resp. v podaném odvolání proti rozhodnutí orgánu I. stupně. 14. Žalovaný je přesvědčen, že v řízení bylo postupováno v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž provedené důkazy byly hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a s ohledem na to žalovaný nepovažuje za opodstatněné kladení důrazu na žalobcem předložené dohody o provedení práce. V tomto směru žalovaný nepovažuje za nepodstatné právě skutečnosti zjištěné oblastním inspektorátem práce v rámci kontroly provedené na místě na pracovišti žalobce, a to z důvodu jejich autenticity a podotýká, že sdělení jednotlivých fyzických osob poskytnutá v rámci kontroly se vzájemně podporují a doplňují. 15. Pokud se pak týká samotného protokolu o kontrole, žalovaný odkazuje na str. 7 svého rozhodnutí a konstatuje, že tento podléhá právní úpravě § 12 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). K jeho použitelnosti, resp. sdělení jednotlivých fyzických osob poskytnutých v rámci kontroly ze strany oblastního inspektorátu práce odkazuje žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 5 Ads 75/2014, a ačkoli žalobce pak v řízení činil důkazní návrhy ve vztahu ke skutkovému stavu v