8 Afs 151/2021 — Nejvyšší správní soud

52 Af 47/2021- 31 - text  - 6 - 52 Af 47/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobce: V. M., zastoupený Františkem Mejtou, daňovým poradcem, sídlem tř. Národní svobody 33, 397 01 Písek, proti žalovanému: Finanční úřad pro Pardubický kraj, sídlem Boženy Němcové 2625, 530 02 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j.1213103/21/2809-50050-604967, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 1. 4. 2021 bylo žalovanému doručeno daňové přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020 a spolu s ním žádost o vrácení přeplatku ve výši 21 114 Kč na účet vedený u Moneta Money Bank, a.s., č. X/0600. 2. Žalobce je u správce daně registrován k dani z příjmů fyzických osob od 30. 9. 1993. Dle § 155a odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), je daňový subjekt povinen určit k vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtů u poskytovatele platebních služeb uvedených při registraci. Pokud daňový subjekt nesplní tuto povinnost, vyzve jej správce daně ke zjednání nápravy (§ 155a odst. 4 daňového řádu). Žalobce neuvedl při registraci žádný účet, a proto jej žalovaný vyzval ke zjednání nápravy výzvou č.j. 755031/21/2809-00510-609389. Žalobce na výzvu žalovaného ve stanovené 15 denní lhůtě nereagoval, a proto jej následně žalovaný vyrozuměl, že jeho požadavku na vrácení přeplatku nelze vyhovět, neboť přeplatek lze registrovanému daňovému subjektu vrátit pouze na jeden z účtů u poskytovatele platebních služeb uvedených při registraci. 3. Proti tomuto úkonu žalovaného podal žalobce námitku, v níž zdůraznil, že „žádnou nápravu jednoduše zjednat nelze, neboť nemá-li registrován žádný účet, tak nemůže žádný určit“. Z § 155a odst. 3 daňového řádu nelze dle žalobce dovodit povinnost daňového subjektu „mít registrovaný aspoň jeden účet vedený u poskytovatelů platebních služeb“. 4. Námitku žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2021, č. j. 1213103/21/2809-50050-604967, zamítl. Žalovaný v odůvodnění zamítavého rozhodnutí připomněl, že dle § 126 daňového řádu je daňový subjekt povinen uvést v přihlášce k registraci předepsané údaje potřebné pro správu daní a dojde-li ke změně údajů, které je povinen uvádět při registraci, musí tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala (§ 127 odst. 1 daňového řádu). Registrační řízení je specifické řízení, které se uplatňuje při správě daní, a které není daňovým řízením, byť s ním velmi úzce souvisí. Registrační řízení nelze posuzovat jako řízení ukončené podáním přihlášky k registraci a následným vydáním osvědčení o registraci. Oznámení o změně registračních údajů lze podat kdykoliv během doby, kdy je daňový subjekt u správce daně registrován. Vzhledem k tomu, že žalobce je u správce daně registrován k dani z příjmů, je dle § 155a odst. 3 daňového řádu povinen uvést číslo účtu pro vrácení vratitelného přeplatku, zejména byl-li k tomu vyzván. Tato povinnost je obecná a je založena tím, že se daňový subjekt zaregistroval a disponuje bankovním účtem. Je-li daňový subjekt registrován, pak musí splnit dispozici (povinnost) danou tímto ustanovením. Pro splnění této povinnosti není rozhodující, zda daňový subjekt účtem disponoval již při registraci, nebo až po ní. V kontextu § 155a daňového řádu lze tedy dle žalovaného uzavřít, že uvedení registrovaného účtu k vrácení přeplatku u registrovaného daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení přeplatku. Chybí-li tato náležitost, je to vada podání, k jejímuž odstranění použil žalovaný zákonem stanovený postup (§ 155a odst. 4 daňového řádu) a vyzval žalobce ke zjednání nápravy. Jelikož však žalobce na výzvu nereagoval (neurčil účet u poskytovatele platebních služeb uvedený při registraci) a vadu podání neodstranil, přeplatek mu nebylo možno vrátit. 5. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. 1213103/21/2809-50050-604967, podal žalobce žalobu, v níž nezpochybnil skutkové závěry žalovaného, netvrdil též, že by ke své podnikatelské činnosti nepoužíval účet u poskytovatele platebních služeb, namítal však, že z právního řádu nelze dovodit povinnost k registraci bankovního účtu, který daňový subjekt používá ke své ekonomické činnosti, „a to nejen při prvotní registraci, ale i později – změnou registračních údajů“. Daňový řád přímo neobsahuje výčet registračních údajů a odkazuje v § 126 na přílohu č. 7 k vyhlášce 525/2020 Sb., o formulářových podáních pro daně z příjmů (dále též „vyhláška č. 525/2020 Sb.“). Podle příslušných pokynů k vyplnění přihlášky k registraci pro fyzické osoby (bod 15) je povinností registrující se fyzické osoby vyplnit „všechna čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb, na nichž jsou soustředěny prostředky z podnikatelské činnosti“. Dle žalobce, který nepopřel, že ke své podnikatelské činnosti používá účet u poskytovatele platebních služeb, může „nastat situace, že povinně se registrující fyzická osoba (v souladu se zákonem) nevyplní žádné údaje o vlastněném bankovním účtu, neboť na něm nejsou soustředěny prostředky z její podnikatelské činnosti a tento stav stále trvá“. S tím ostatně daňová správa počítá, když v minulosti na www.financnisprava.cz/cs/dane/danovy-proces/Informace-pro-verejnost/DR-Infopro-verejnost/2017-upozorneni-pro-registrovane-danove-8917 zveřejnila informaci, dle které nemá-li daňový subjekt účet, který by splňoval podmínky pro registraci, tudíž nemá u správce daně registrován žádný účet, tak v žádosti o vrácení přeplatku může uvést jakýkoli účet a na ten mu bude přeplatek vrácen. 6. Závěrem žalobce uvedl, že správce daně je ze zákona povinen ověřovat úplnost evidence či registrace daňových subjektů a případně vynucovat splnění zákonem uložených povinností z moci úřední. Pokud žalobce „na okamžik připustí“, že mu „někdy v minulosti vznikla povinnost dle nějakého (žalobci neznámého) právního předpisu registrovat u správce daně svůj bankovní účet“, pak mu není zřejmé, proč mu v předchozích letech žalovaný bez dalšího vracel přeplatek na bankovní účet uvedený v žádosti ze dne 1. 4. 2021. Navíc pokud žalobce neuvedl při registraci účet u poskytovatele platebních služeb, ač tak byl dle žalovaného povinen, tak měl žalovaný v souladu s § 129 odst. 3 písm. b) a c) daňového řádu účet žalobce uvedený v žádosti zaregistrovat ex officio. Ze všech výše uvedených důvodů žalobce požadoval, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Daňový subjekt je povinen uvést v přihlášce k registraci předepsané údaje potřebné pro správu daní (§ 126 daňového řádu). Dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala (§ 127 odst. 1 daňového řádu). Oznamovací povinnost lze splnit pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů (§ 127 odst. 2 daňového řádu). 10. Jak již žalovaný žalobci vysvětlil v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, je registrační řízení specifické řízení, které se uplatňuje při správě daní, a které není daňovým řízením, byť s ním velmi úzce souvisí. Registrační řízení nelze posuzovat jako řízení ukončené podáním přihlášky k registraci a následným vydáním osvědčení o registraci, jak plyne z výše citovaných právních norem, a oznamovací povinnost podle § 127 odst. 1 daňového řádu se netýká pouze povinnosti oznámit změnu údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2021, č. j, 8 Afs 151/2021 – 36, bod 25). 11. Žalobce je u správce daně registrován k dani z příjmů fyzických osob od 30. 9. 1993. Žalobce nepopřel, že ke své podnikatelské činnosti používá účet u po