3 As 355/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 75/2021- 58 - text  11 30 A 75/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: R. N. zastoupen Mgr. Evou Lachmannovou, LL.M., advokátkou Šindelka & Lachmannová advokáti s. r. o. se sídlem Slavětínská 1146/39 190 14 Praha 9 - Klánovice proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. července 2021, č. j. KUKHK-24093/UP/2021, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 12. července 2021, č. j. KUKHK-24093/UP/2021, a rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 31. května 2021, č. j. MMHK/096773/2021/HA/BR SZ MMHK/214088/2020, se ruší. II. Magistrátu města Hradec Králové se přikazuje poskytnout žalobci ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku následující informace: 1. všechny námitky podané k návrhu územního plánu Hradce Králové týkající se plochy Z41.17, a to s případnou anonymizací těch osobních údajů fyzických osob, které nejsou zveřejněny v katastru nemovitostí a ani se nezveřejňují v rámci odůvodnění územního plánu; 2. námitky podané ke konceptu územního plánu Hradce Králové č. 59, 83, 159, 160, 329, 363, 405, 436, 473 a 477, a to s případnou anonymizací těch osobních údajů fyzických osob, které nejsou zveřejněny v katastru nemovitostí a ani se nezveřejňují v rámci odůvodnění územního plánu. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 31. 5. 2021, č. j. MMHK/096773/2021/HA/BR SZ MMHK/214088/2020, a toto rozhodnutí potvrdil. Prvoinstanční správní orgán coby povinný subjekt jím částečně odmítl žádost žalobce ze dne 21. 12. 2020 o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). II. Obsah žaloby 2. V úvodní části žaloby žalobce popsal průběh vyřizování jeho žádosti o poskytnutí informací. Tu podal dne 23. 12. 2020 k Magistrátu města Hradec Králové, odboru hlavního architekta. Domáhal se jí poskytnutí následujících informací: 3. všech námitek podaných k návrhu Územního plánu Hradce Králové týkajících se plochy Z41.17, a to s případnou anonymizací těch osobních údajů fyzických osob, které nejsou zveřejněny v katastru nemovitostí a ani se nezveřejňují v rámci odůvodnění územního plánu; 4. námitek podaných ke konceptu Územního plánu Hradce Králové č. 59, 83, 159, 160, 329, 363, 405, 436, 473 a 477, a to s případnou anonymizací těch osobních údajů fyzických osob, které nejsou zveřejněny v katastru nemovitostí a ani se nezveřejňují v rámci odůvodnění územního plánu. 5. Žalobce je totiž vlastníkem jednoho z pozemků v ploše Z41.17 dle návrhu územního plánu, jíž se námitky týkají. Dle jeho názoru se opakovaně potýká s nerovným přístupem Magistrátu města Hradec Králové i zastupitelstva města ve vztahu k různým skupinám vlastníků v dotčené ploše. Zatímco někteří vlastníci mají privilegovaný přístup k informacím o procesu zpracování nového územního plánu, žalobci není umožněno ani seznámit se s uplatněnými námitkami. Správní orgán I. stupně navíc v průběhu řízení měnil důvody, pro které požadované informace odmítá poskytnout. Nakonec požadované informace žalobci poskytnuty byly, ovšem s vyloučením celé řady zásadních údajů, bez nichž jsou poskytnuté informace pro něj nesrozumitelné a prakticky bezcenné. 6. Správní orgán I. stupně původně žádost odmítl s poukazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť měl za to, že požadované informace vznikly při přípravě rozhodnutí. Jeho první rozhodnutí žalovaný zrušil pro nepřezkoumatelnost. Následně správní orgán I. stupně původní odůvodnění odmítnutí žádosti opustil, poskytl žalobci text námitek v podobě, která vylučuje identifikaci jejich předmětu, a rozhodl o částečném odmítnutí žádosti v rozsahu všech osobních údajů podatelů námitek. Též proti druhému rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, jemuž žalovaný opět vyhověl, neboť prvostupňové rozhodnutí opět považoval částečně za nepřezkoumatelné a zčásti za nezákonné. 7. Následně však správní orgán I. stupně žádost znovu, již potřetí, odmítl, a to v totožném rozsahu a z týchž důvodu jako ve svém druhém rozhodnutí. V odvolacím řízení se žalovaný plně ztotožnil s právním názorem správního orgánu I. stupně, a to navzdory skutečnosti, že ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí považoval tento názor minimálně zčásti za nezákonný. Napadené rozhodnutí je tak založeno na právním názoru, že žalobci nelze poskytnout žádné údaje, které by mohly vést k identifikaci podatelů námitek proti nynějšímu návrhu a dřívějšímu konceptu územního plánu. Námitky tak byly žalobci poskytnuty se začerněním nejen jmen podatelů námitek, ale dokonce i identifikace pozemků, jichž se námitky týkají. Tento postoj správních orgánů byl doveden do takových důsledků, že jsou v poskytnutých námitkách znečitelněny dokonce i mapy, které jsou jejich součástí. Přitom žalobce nemá žádný zájem na získání jakýchkoliv citlivých osobních údajů podatelů námitek nad rámec těch, které se zveřejňují v katastru nemovitostí a v odůvodnění územního plánu, což výslovně uvedl v žádosti. Následně žalobce specifikoval vlastní žalobní námitky. 8. Podle § 8a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt osobní údaje poskytne pouze v rozsahu přípustném podle právních předpisů upravujících jejich ochranu. Tímto právním předpisem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) /dále jen „GDPR“/. Dle žalobce v daném případě existují hned dva důvody zákonného zpracování osobních údajů, a to jednak výslovné zákonné zmocnění pro správní orgán I. stupně jako pořizovatele územního plánu, jednak oprávněný zájem žalobce, který za daných okolností převáží nad právem podatelů námitek na ochranu osobních údajů. a) Požadované informace lze poskytnout na základě čl. 6 odst. 1 písm. e) GDPR ve spojení s § 172 odst. 5 správního řádu. 9. Podstata prvého z uvedených důvodů spočívá (s ohledem na znění citovaných ustanovení) v tom, že žalobcova právní sféra je námitkami ostatních dotčených vlastníků v řízení o vydání územního plánu přímo dotčena, a správní orgán I. stupně jako pořizovatel územního plánu je proto povinen v souladu s § 172 odst. 5 a § 4 odst. 4 správního řádu umožnit žalobci k těmto námitkám se vyjádřit. Žalobce přitom k námitkám nemůže zaujmout kvalifikovaný postoj, neví-li, kdo námitky podal, ani kterých konkrétních pozemků se dotýkají. 10. Dle žalobce zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavením řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), sice obsahuje vlastní úpravu některých postupů v řízení, neobsahuje však ustanovení o možnosti osob dotčených námitkami s těmito námitkami se seznámit. V tomto rozsahu se tak uplatní ustanovení § 172 odst. 5 věty čtvrté správního řádu, které stanoví: „Jestliže by vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko.“ Podle § 1 odst. 2 správního řádu se pravidla v něm stanovená použijí vždy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Stavební zákon nelze vykládat tak, že aplikaci uvedeného ustanovení správního řádu implicitně vylučuje, neboť by tím došlo k popření základní zásady činnosti správních orgánů podle § 4 odst. 4 správního řádu, dle níž musí správní orgán umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Z § 177 odst. 1 správního řádu pak vyplývá, že základní zásady činnosti správních orgánů je třeba aplikovat vždy, když zvláštní zákon neobsahuje vlastní úpravu těchto zásad; stavební zákon takovou vlastní úpravu neobsahuje. 11. V návaznosti na tuto právní konstrukci žalobce zdůraznil, že se domáhá pouze poskytnutí námitek týkajících se té části územního plánu, která se přímo dotýká jeho právní sféry. Je totiž vlastníkem pozemku XA, který je součástí plochy vymezené v návrhu územního plánu (i dříve v jeho konceptu) jako plocha Z41.17. Žalobcova práva a oprávněné zájmy tak mohou být přímo dotčeny vyřízením námitek, jejichž poskytnutí žádá. V anonymizované podobě, v níž mu byly námitky poskytnuty, se přitom žalobce s jejich obsahem nemůže plnohodnotně seznámit. Není-li totiž zřejmé, kdo námitky podal, jaké zájmy těmto osobám svědčí, a které pozemky jsou předmětem námitek, nelze k nim zaujmout informované stanovisko. S