9 As 153/2019 — Nejvyšší správní soud

31 Af 28/2018- 338 - text  16 31 Af 28/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: České dráhy, a. s. se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222 zastoupen JUDr. Karlem Muzikářem, LL. M., advokátem v Praze 1, Křižovnického náměstí 193/2 proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. června 2018, č. j. MF-38413/2015/1203-11, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. června 2018, č. j. MF-38413/2015/1203-11, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 28 684 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný změnil platební výměr Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod ze dne 4. 6. 2015, č.j. RRSV 7834/2015 tak, že původně vyměřený odvod ve výši 272 000 000 Kč změnil na částku 68 000 000 Kč. 2. Žalobce uvedl, že mu byl napadeným rozhodnutím snížen odvod za porušení rozpočtové kázně, k němuž mělo dle názoru žalovaného dojít v souvislosti s postupem žalobce spočívajícím v uzavření dodatku č. 1 ze dne 12. 6. 2012 ke kupní smlouvě ze dne 15. 2. 2011 týkající se dodávky 15 kusů třívozových elektrických jednotek. Uvedeným dodatkem č. 1 žalobce změnil ujednání kupní smlouvy týkající se smluvní pokuty v tom smyslu, že nebude oprávněn po dodavateli požadovat smluvní pokutu za prodlení s dodávkou příslušné jednotky za dobu, kdy tato jednotka bude žalobcem provozována ve zkušebním provozu s cestujícími, čímž žalobce údajně umožnil podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících z kupní smlouvy. Napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí označil žalobce za nepřezkoumatelná, věcně nesprávná a nezákonná, neboť byla vydána v rozporu s právními předpisy v důsledku jejich nesprávné aplikace provedené žalovaným a prvostupňovým orgánem. I. Obsah žalobních bodů a) Porušení práva na spravedlivý proces 3. Žalobce konstatoval, že Úřad regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod (dále také „Úřad regionální rady“), coby správce daně (dále jen „správce daně“) je dle ust. § 8 a § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) povinen v řízení postupovat nepředpojatě, nezávisle a nestranně dbát, aby byl co nejúplněji zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Je povinen obstarávat a provádět veškeré relevantní podklady a důkazy, a to i ty, které jsou ve prospěch dotčeného daňového subjektu. V případě, že správce daně vede řízení ohledně podezření z porušení právních předpisů, je povinen žalobci zajistit férový a spravedlivý proces, v němž je zejména respektována presumpce neviny a zajištěno právo na řádnou obranu. Žalobce měl za to, že správce daně všechny shora uvedené zásady v daném řízení flagrantním způsobem porušil, neboť vydání platebního výměru bylo jeho prvním úkonem. Správce daně tedy ani neoznámil žalobci zahájení daňového řízení, neumožnil mu v daňovém řízení uplatnit jeho stanovisko a navrhnout důkazy a ani sám neprovedl žádné vlastní dokazování, či nezávislé posouzení věci. V daňovém řízení tedy nebyly provedeny důkazy, které žalobce v předchozích fázích (tedy v průběhu administrativních kontroly) označil na podporu svých tvrzení. Správce daně nedal žalobci ani možnost tyto důkazy v rámci daňového řízení navrhnout. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (strana 13) namítané pochybení správce daně neuznal a ani nenapravil. S tímto postupem se žalobce neztotožnil a odkázal na judikaturou obsaženou v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2016, č.j. 22 Af 46/2015 – 42 nebo na komentář daňovému řádu (viz Lichnovský. Ondrýsek a kolektiv, komentář 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 335), dle něhož „ve vztahu k řízením, jejichž výsledkem je stanovení daně, je však nutno poznamenat, že nelze připustit, aby prvním úkonem byl zároveň platební výměr řízení v prvním stupni končící“. Správce daně tak dle názoru žalobce rezignoval na objektivní nestranné a nezávislé posouzení věci a namísto provedení řádného daňového řízení mechanicky převzal výsledek kontroly provedené řídícím orgánem, který taktéž mechanicky a bez vlastního nezávislého přezkumu převzal závěry auditu zprávy zpracované na začátku celého procesu žalovaným. b) Výrok napadeného rozhodnutí je neurčitý a nesrozumitelný 4. Žalobce uvedl, že výrok platebního výměru neobsahuje vymezení skutku, který má představovat domnělou nesrovnalost, ani jeho právní kvalifikaci, tedy odkaz na konkrétní zákonná ustanovení, která měl žalobce údajně porušit. Žalovaný tento nedostatek v napadeném rozhodnutí nenapravil, když konstatoval, že výrok platebního výměru je údajně v pořádku. Upozornil, že funkci výrokové části nemůže nahradit odůvodnění rozhodnutí. Ve výroku je sice uvedeno, podle kterého zákona Úřad regionální rady obecně postupuje v řízení (daňový řád), ale zcela absentuje, za porušení kterého zákona, respektive jeho ustanovení, je odvod ukládán, tedy příslušný hmotněprávní předpis, který měl žalobce porušit. Určitá informace o údajném porušení zákona o rozpočtových pravidlech je sice obsažena v závěru odůvodnění platebního výměru, avšak pouze jako jakýsi dovětek. Navíc je zmiňováno ust. § 22 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech, v němž je ovšem upraveno vícero relativně podobných skutkových podstat porušení rozpočtové kázně. Žalobce tak neměl vůbec šanci zjistit, jaké porušení rozpočtové kázně je Úřadem regionální rady konkrétně spatřováno. Žalobce upozornil, že neurčitostí trpí též výroková část napadeného rozhodnutí, které obsahuje stejné nedostatky, jež jsou uvedeny shora, a navíc z něj není zřejmé, zda žalovaný rozhodl o žalobcem podaném odvolání v celém rozsahu, ani to, zda nezměněnou část výroku Úřadu regionální rady potvrdil. c) Dodatek č. 1 uzavřené smlouvy nezměnil hospodářskou rovnováhu smluvního vztahu 5. K této žalobní námitce žalobce uvedl, že otázku zachování hospodářské rovnováhy je nutno hodnotit komplexně ve vztahu ke všem právním a ekonomickým dopadům změny smlouvy, a nikoliv izolovaně ve vztahu k jednomu jedinému ustanovení. Odkázal přitom na rozsudek SDEU ve věci C-454/06 a dále i na odbornou literaturu. Otázku přínosu a nákladů dodatku č. 1 je nutno posuzovat v kontextu, v němž se žalobce v dané době nacházel, tedy v situaci bezprostředně hrozícího prodlení s dodávkou elektrických jednotek a z hlediska možností, které v té době měl reálně k dispozici. Odkázal přitom na rozsudek SDEU ve věci C-454/06 –„Především u dlouhodobých závazkových vztahů a u smluv s další dobou trvání může být nezbytné během jejího provádění upravit smluvní obsah, pokud se prokáže, že smluvní ujednání jsou již - například z důvodu nepředvídané změny vnějších okolností - nevyhovující. Přizpůsobení obsahu smlouvy změněným okolnostem může přispět k tomu, že je lépe dosaženo cíle smlouvy.“ Navíc žalobce doložil, že k uzavření předmětného dodatku bylo přistoupeno v době, kdy již bylo zřejmé, že jednotky nebudou spolu s příslušnými průkazy způsobilosti dodány včas, neboť dodavatel nestihne zajistit schválení typu a vydání průkazů způsobilosti v smluvně stanovených termínech, tedy do 16. 9. 2012. Situace byla taková, že z důvodu chybějícího schválení od Drážního úřadu nemohly být příslušné jednotky žalobci ve smluvně sjednaných termínech předány s příslušnými průkazy způsobilosti, třebaže byly z provozně technického a bezpečnostního hlediska již plně způsobilé k provozu s cestujícími, tedy neměly žádné podstatné vady bránící jejich užívání k podnikatelským účelům ze strany žalobce. Před zahájení zkušebního provozu byla též ověřena technická a bezpečnostní způsobilost daných jednotek a nebyly zjištěny žádné podstatné vady bránící uvedení do zkušebního provozu. Tyto skutečnosti plynou z žádosti o vydání rozhodnutí o povolení zkušebního provozu, ze souvisejícího rozhodnutí Drážního úřadu o povolení zkušebního provozu a dalších podkladových materiálů. Je rovněž zřejmé, že žalobce v průběhu kontrolního šetření nad veškerou pochybnost doložil, že zkušební provoz s cestujícími byl nouzovým opatřením vyvolaným akutně hrozícím prodlením s dodávkami příslušných jednotek a představoval jediné možné řešení, které žalobce měl v dané době k dispozici ke zmírnění škod bezprostředně hrozících. Provozování elektrických jednotek ve zkušebním provozu tak žalobci zajistilo v podstatě rovnocennou náhradu k předání elektrických jednotek a umožnilo mu po dobu zkušebního provozu realizovat tržby v rozsahu řádově milionů Kč. Navíc se díky dodatku č. 1 podařilo předejít škodám na straně žalobce coby důsledku porušení smluvních závazků vůči krajům. 6. Za zcela chybný považoval žalobce argument žalovaného, že žalobce mohl případné škody vzniklé v důsledk