7 As 9/2009 — Nejvyšší správní soud

51 A 1/2022- 62 - text  11 51 A 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kűchlerovou, Ph.D. ve věci žalobce: M. J. zastoupen advokátem Mgr. Filipem Němcem sídlem Opletalova 4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022, č. j. KUKHK-21566/DS/2021/Kj, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 1. 3. 2022 domáhal v řízení podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 22. 11. 2021, č. j. P/603/2021/OP/Vod, č. dokumentu MMHK/208591/2021/OP/Vod (dále jen „Rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). 2. Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 3. Přestupku se žalobce měl dopustit v nedbalosti nevědomé tím, že dne 18. 2. 2021 v 16:30 hodin řídil na pozemní komunikaci v Třebechovicích pod Orebem silniční motorové vozidlo tovární značky Wolkswagen, kdy na vozidle, v rozporu s jiným právním předpisem, nebyla umístěna ani jedna tabulka registrační značky (zvláštní registrační značka trvale manipulační značka byla položena na palubní desce za předním sklem vozidla). Jmenovaný byl v Třebechovicích pod Orebem v ulici kontrolován hlídkou strážníků Městské policie Třebechovice pod Orebem, kde byl ztotožněn z předložených dokladů (občanského průkazu). 4. Žalobce měl porušit § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu ve spojení s § 38 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích v platném znění s odkazem na § 32 a § 33 vyhlášky č. 343/204 Sb., o registraci vozidel. 5. Za spáchání přestupku byl žalobci uložen správní trest podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich v platném a účinném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a v souladu s § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, konkrétně pokuta ve výši 5 000 Kč. Podle § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu správní byl žalobci dále uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na pozemních komunikacích po dobu 6 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Současně mu byla podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a dle § 6 odst. 1 vyhlášky MV ČR č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, v platném znění, uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč se splatností do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. II. Obsah žaloby 6. Žalobce v rámci prvního žalobního bodu tvrdil, že ze strany správního orgánu I. stupně i žalovaného došlo k porušení jeho ústavního práva garantovaného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a totiž práva každého, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. 7. Je-li právo být přítomen projednání své věci a vyjádření se ke všem prováděným důkazům dáno Listinou (každému) účastníkovi, pak je vyloučeno, aby správní orgán explicitně vyslovil domněnku, že takové právo účastník ztrácí, má-li právního zástupce. Správní orgán I. stupně (žalovaný sekundárně) přitom trval na tom, že čl. 38 odst. 2 LZPS neplatí tehdy, pokud u úkonu správního orgánu postačí účast právního zástupce účastníka, tedy nejde-li o úkon, při němž sám správní orgán považuje účast účastníka za nezbytnou. Taková interpretace je přitom svévolí vrchnostenského orgánu. Právní zástupce je od účastníka odlišný subjekt s odlišnou rolí, a pokud účastník hodlá využít svého práva účastnit se osobně, společně s právním zástupcem, správní orgán mu nemůže takové právo odepřít. 8. Žalovaný i správní orgán I. stupně ignorovali LZPS zaručené právo na osobní účast žalobce při jednání, neboť nevyhověli jeho žádosti o odročení, přestože pro odročení existoval vážný důvod (nemoc žalobce). Dále žalobce ve svých tvrzeních sumarizoval genezi nyní přezkoumávané věci. Na den 15. 7. 2021 bylo v označené věci nařízeno ústní jednání. Předvolání bylo doručeno toliko právnímu zástupci žalobce. Žalobce na své osobní účasti při ústním jednání trval, ale jednání dne 15. 7. 2021 se účastnit nemohl pro nemoc, neboť byl testován AG testem na covid-19 s pozitivním výsledkem. Toto oznámil úřadu dne 13. 7. 2021 spolu s žádostí o odročení jednání. Jednání odročeno nebylo. Na den 22. 11. 2021 bylo nařízeno druhé a poslední jednání ve věci, přičemž dne 19. 11. 2021 zaslal žalobce správnímu orgánu I. stupně oznámení o prodělávané nemoci covid-19, spolu s žádankou na PCR test, a následně dne 22. 11. 2021 před jednáním opět žádost o odročení spolu s pozitivním PCR testem. Žádal odročení jednání, aby se mohl osobně ve věci vyjádřit, účastnit se jednání. Ani toto jednání nebylo odročeno. Správní orgán přes výše uvedené rozhodl ve věci. V této souvislosti žalobce závěrem uvedl, že žalobou napadané rozhodnutí žalovaného se nevypořádalo s odvolací argumentací, toliko rekapitulovalo skutečnosti; navíc jen zčásti, neboť druhou omluvu k jednání na den 22. 11. 2021 již ani netematizovalo. 9. Druhou žalobní námitkou žalobce sporoval kompetenci příslušníků městské policie, kteří žalobce zastavili bez oprávnění; tato námitka, jak žalobce dále uvedl, tedy sleduje nezákonnost samotného zásahu. Žalobce v této souvislosti zdůraznil, že je-li obvinění vzneseno na základě nezákonně získaného důkazu (typicky nezákonný odposlech, domovní prohlídka apod.), není legitimní. Podle zák. č. 361/2000 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších právních předpisů, je obecní policista oprávněn zabránit v jízdě řidiči vozidla jen ve vyjmenovaných případech, a to v § 118a onoho zákona. Případ technické závady vozidla bagatelního charakteru, tedy takového, který neohrožuje provoz na pozemní komunikaci, ve výčtu není. Žalobce svou jízdou ani jízdními vlastnostmi vozidla rozhodně neohrožoval provoz na silnici. Příslušníci městské policie tedy překročili své pravomoci a důkazy získané takto nemohou správnímu orgánu jakkoli sloužit k prokazování viny žalobce. Dle názoru žalobce tak v daném případě nebylo v řízení použito jiných než nezákonně získaných důkazů, neboť městská policie žalobce zastavila a kontrolovala mimo své kompetence a jí pořízené záznamy tedy nejsou v tomto řízení využitelné. 10. Následně, konkrétně tedy třetím žalobním bodem, žalobce zdůraznil vady, které byly provedeny v dokazování, zjištěný sutkový stav tak dle jeho názoru není úplný. Konkrétně žalobce uvedl, že správní orgán, přestože se opírá o ustanovení, podle nějž platí, že tabulka s registrační značkou má být viditelná nejméně na 40 metrů, neprovedl žádný důkaz směřující k ověření této veličiny. Jinak vyjádřeno, pokud je žalobci kladeno za vinu, že registrační značku neměl umístěnu podle předpisu, viditelně, měl správní orgán vést dokazování tak, aby ověřil, zda značka viditelná na uvedenou vzdálenost byla, či nikoli. 11. Žalobce uvedl, že mu není známo, že by správní orgán provedl v tomto ohledu jakékoli dokazování, natož takové, které by cíleně ověřilo danou skutečnost. Pokud se správní orgán rozhodl tento nedostatek překlenout přijetím tvrzení policistů, pak jde o nepřípustné přijetí ryze subjektivního vnímání; ovšem ani takový, byť nedostatečný, důkaz v řízení prováděn nebyl – nedošlo k výslechu zasahujících policistů, konečně ani žalobce. 12. V neposlední řadě se žalobce ohradil proti tvrzení uvedenému v Rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kde bylo uvedeno, že: „Téměř všechna vyjádření obviněného prostřednictvím jeho advokáta, byla pouze obecným (často používaným), spekulativním a účelovým konáním. Na tomto místě správní orgán poukazuje na zásadu oficiality v přestupkovém řízení, která znamená, že pokud svým tvrzením obviněný z přestupku některý z důkazů zpochybňuje, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je na něm, aby svá tvrzení prokázal.“ Žalobce zdůraznil, že správní orgán si nemůže dovolit tak zásadní kritiku, jakou provedl v první citované větě, aniž by pro to měl důkazy; konečně ani v rovině tvrzení nijak nepodal, v čem byly výstupy žalobce „spekulativní“, „účelové“ a „pouze obecné“. Pokud správní orgán uzavírá, že žalobce nesplnil svou povinnost položená tvrzení prokázat, pak žalobci musel dát