6 As 286/2018 — Nejvyšší správní soud

30 A 15/2023- 64 - text  13 30 A 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: Ing. J. J. zastoupený Mgr. Michalem Smečkou, advokátem se sídlem Badeniho 291/3, 160 00 Praha 6 - Hradčany proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: 1. A. L. 2. O. L. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. prosince 2022, č. j. KUKHK-34511/UP/2022 (Sv), takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítnul odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Úpice, odboru výstavby (dále také jen „Stavební úřad“), ze dne 27. 7. 2022 č. j. Úp-3177/2022/RL, kterým Stavební úřad podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), a §13a vyhlášky č. 503/2006 Sb. o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, schválil stavební záměr na stavbu „opěrné zdi včetně oplocení Úpice“ (dále také jen „Stavba“) a rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Žalobce se žalobou domáhal zrušení jak prvoinstančního, tak žalovaného rozhodnutí. Tvrdil, že řízení bylo stiženo vadami, a to konkrétně podstatným porušením ustanovení o řízení před správním orgánem, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle žalobce totiž správní orgán prvního stupně vůbec nevypořádal jím uplatněné námitky. 3. V odůvodnění prvoinstančního správního rozhodnutí je uvedeno, že žadatel byl dne 15. 11. 2018 vyzván k doplnění žádosti a řízení bylo usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. Úp-4093/2018/RL, přerušeno do 31. 1. 2019. Žádost byla následně doplněna dne 4. 3. 2019. Dále byl po zrušení rozhodnutí Stavebního úřadu vyzván dne 6. 9. 2019 k doplnění dokumentace tak, aby bylo možné zjistit začlenění stavby do stávající zástavby a řízení bylo usnesením do 30. 11. 2019 přerušeno. Žadatel pak ve stanovené lhůtě předložil pohledové řešení návrhu opěrné zdi a oplocení. Následně se Stavební úřad odmítnul zabývat námitkami žalobce, které vyjádřil v rámci výzvy Stavebního úřadu k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, čímž řízení zatížil procesní vadou. 4. Podle žalobce bylo problematické určit okamžik koncentrace, která primárně nastává poté, co uplynula lhůta pro uplatnění námitek účastníků řízení. V daném případě se s ohledem na argumentaci Stavebního úřadu jedná o datum 27. 9. 2018 do ukončení ústního jednání. Žadatel byl však opětovně vyzván k doplnění žádosti, a to po uplynutí lhůty k podání námitek, aniž by ze strany Stavebního úřadu byli účastníci řízení vyrozumění o možnosti námitky podat. Pokud tedy koncentrace řízení nastala dne 27. 9. 2018, pak měl Stavební úřad účastníkům řízení stanovit novou lhůtu pro podání námitek. Pokud tak neučinil, pak není ani možné přesně stanovit okamžik koncentrace řízení, tudíž ani vymezit množinu dokumentů a podkladů, ke kterým se při rozhodování o výsledku řízení má přihlížet a ke kterým naopak Stavební úřad přihlédnout nemůže. To mělo podle žalobce za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. 5. Podle vyjádření Stavebního úřadu „Dotčeným osobám stavební úřad v řízení umožnil uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy v dostatečné době. Nelze však vznášet námitky v době, kdy po shromáždění podkladů, byli účastníci řízení vyzváni k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí.“ Z uvedeného podle žalobce nebylo zřejmé, kdy měl námitky uplatnit, neboť po doplnění podkladů k tomu vyzván nebyl a k následnému uplatnění námitek již Stavební úřad podle jeho názoru přihlédnout nemohl. 6. Dle ustanovení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), je správní orgán povinen v odůvodnění uvést veškeré důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, všechny podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. Pokud tyto náležitosti rozhodnutí postrádá, je rozhodnutí nepřezkoumatelné a nedává záruky pro to, že nebylo vydáno způsobem porušujícím ústavně zaručené právo účastníků řízení na řádný proces. Stavební úřad se s námitkami vypořádal pouze tak, že uvedl „Dokumentace byla zpracována autorizovanou osobou panem J. M. a Ing. M. R. Předložené dokumentace stavební úřad (pozn. soudu: na tomto místě mělo pravděpodobně stát slovo „považuje“), za zpracované osobami oprávněnými a autorizovanými, kteří odpovídají za předložené podklady pro vydání rozhodnutí.“ S uplatněnými námitkami se tak Stavební úřad dle žalobce fakticky nevypořádal, respektive se jimi vůbec nezabýval. 7. Stavební úřad se pak měl s ohledem na uvedené okolnosti vypořádat i s vyjádřením žalobce v rámci poučení dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, což také neučinil, respektive vyhodnotil vyjádření žalobce jako opožděně uplatněnou námitku. Stavební úřad byl však povinen záměr žadatele posuzovat z pohledu jeho souladu s právními předpisy, přičemž v tomto ohledu žalobce napadal i úplnost projektové dokumentace, s čímž se Stavební úřad taktéž nevypořádal. Pokud byla spisová dokumentace doplněna o sdělení orgánu územního plánování vydaného Městským úřadem Trutnov ze dne 13. 7. 2022, pak Stavební úřad na základě principu hospodárnosti řízení, kterým protkal celé odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, znovu účastníky k seznámení se s podklady pro rozhodnutí nevyzýval. Je přitom zjevné, že uvedeným sdělením mělo být doplněno dokazování ve věci, přičemž předmětné sdělení sloužilo jako podklad rozhodnutí, a proto postup Stavebního úřadu nebyl správný. 8. Bylo povinností Stavebního úřadu umožnit účastníkům řízení uplatnit námitky, a to v návaznosti na každé doplnění žádosti žadatele, respektive tak měl učinit při pokračování v řízení. Vzhledem k tomu že se tak nestalo, je nutné dle žalobcova mínění považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 9. Žalobce dále odcitoval judikaturu, nejprve rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 19/2005, v němž je uvedeno, že „i ve stavebním řízení, které je ovládáno zásadou koncentrace (§ 61 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon), musí správní orgán umožnit účastníkům, aby se seznámili se všemi podklady rozhodnutí (§ 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967). S ohledem na to, že účastníci mohou uplatňovat své námitky nejpozději při ústním jednání, musí správní orgán zajistit shromáždění všech podkladů tak, aby se s nimi účastníci mohli seznámit před tímto okamžikem. Neučiní-li tak, trpí řízení před ním vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], a to bez ohledu na to, jaké konkrétní podklady byly do spisu doplněny po tomto okamžiku či nakolik významné byly tyto podklady z pohledu správního orgánu.“ Také citoval rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 1996, sp. zn. 6 A 175/94, č. 308/1998 SoJ-Spr, který uvádí, že „Povinnost správního orgánu umožnit účastníkům řízení, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění, nelze považovat za splněnou tím, že správní orgán účastníku řízení doručí rozhodnutí, z jehož odůvodnění lze vyčíst, že a jaké důkazy již byly provedeny. Smyslem povinnosti správního orgánu je zde umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí mohl uplatnit vůči svědkům, znalcům, pravosti listin, úplnosti důkazní situace atd. své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci.“ Nakonec pak uvedl nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II ÚS 329/04, č. 39/2005 Sb. n. u. US, jenž stanovil, že „Je porušením principu právního státu, pokud správní orgán nedal stěžovateli možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění.“ 10. Také namítal, že závěr žalovaného o tom, že právní zástupce žalobce nevyužil možnosti nahlížet do spisu a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, není správný. Této možnosti totiž využil Ing. L. P., zástupce žalobce, který dne 29. 6. 2022 nahlížel do spisu a podal vyjádření. Žalovaný proto odmítnul námitku, že žalobce neměl možnost se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. 11. K námitkám obsaženým ve shora uvedeném vyjádření nebylo ze strany Stavebního úřadu vůbec přihlédnuto. Ten sice námitky přijal, v rozhodnutí je zmínil jako jeden z podkladů, na základě kterých rozhodoval, ale nikterak k nim nepřihlédl. Uvedl k nim, že „Stavební úřad další doklady nevyžadoval a to z důvodu hospodárnosti řízení. Dotčeným osobám stavební úřad v řízení umožnil uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy v dostatečné době.