6 As 39/2022 — Nejvyšší správní soud

52 A 4/2021- 86 - text  7 52 A 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobce: A. D. zastoupená advokátem Jiřím Ostrýtem, sídlem Moravská 924/6, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2020, č. j. KrÚ 88018/2020/110/OMSŘI/Be, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 30. 11. 2020, č. j. KrÚ 88018/2020/110/OMSŘI/Be, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho zástupce Jiřího Ostrýta, advokáta, náklady řízení ve výši 14.800 Kč. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 30. 11. 2020, č. j. KrÚ 88018/2020/110/OMSŘI/Be, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 16. 7. 2020, č. j. MmP 72389/2020, sp. zn. SÚ 61593/2016/Pet, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o dodatečné povolení stavby „oplocení o výšce 3,05 m u východní hranice pozemku st. parc. č. X v katastrálním území X“ (dále též „předmětná stavba“). Správní orgány dospěly k závěru, že předmětná stavba je v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu [§ 129 odst. 3 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění, dále též „stavební zákon“], neboť odporuje § 7 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v rozhodném znění (dále též „vyhl. č. 268/2009 Sb.“), dle kterého – mimo jiné - oplocení pozemku nesmí svým rozsahem, tvarem a použitým materiálem narušit charakter stavby na oploceném pozemku a jejího okolí. V daném případě žalobce stávající zděné oplocení výšky 1,5 m nahradil širším oplocením dvojnásobné výšky o délce 15, 51 m. Lokalita, kde se předmětná stavba nachází, je zastavěna převážně rodinnými domy venkovského typu s užitkovými zahradami, které jsou oploceny ploty nižší výšky, přičemž se jedná především o ploty z pletiva, dřevěné či o ploty s podezdívkou. Žádné oplocení v dané lokalitě nedosahuje takové výšky jako oplocení navržené žalobcem, přičemž žalobcem sledovaných cílů (ochrana majetku a ochrana před obtěžováním pohledem ze sousedních nemovitostí) lze dosáhnout i oplocením nepřesahujícím výšku v dané lokalitě obvyklou, resp. výšku 2 metry. 2. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2020, č. j. KrÚ 88018/2020/110/OMSŘI/Be, které tvoří společně s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně jeden celek, podal žalobce žalobu, v níž předně namítl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v něm není řádně odůvodněn závěr o rozporu stavby s § 7 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v rozhodném znění (dále též „vyhl. č. 268/2009 Sb.“), dle kterého – mimo jiné - oplocení pozemku nesmí svým rozsahem, tvarem a použitým materiálem narušit charakter stavby na oploceném pozemku a jejího okolí. Žalobce nezpochybnil, že lokalita, kde se předmětná stavba nachází, je zastavěna převážně rodinnými domy venkovského typu s užitkovými zahradami, přičemž žádné oplocení v dané lokalitě nedosahuje takové výšky jako oplocení navržené žalobcem. Nezpochybnil též závěr žalovaného, že žalobcem sledovaných cílů (ochrana majetku a ochrana před obtěžováním pohledem ze sousedních nemovitostí) lze dosáhnout i oplocením nepřesahujícím výšku v dané lokalitě obvyklou, resp. 2 metry. Žalobce se však domnívá, že žalovaný „srovnává nesrovnatelné, protože oplocení u stavby žalobce není klasickým oplocením…, ale jakousi atriovou zdí“. Dle žalobce by se na „takovou zeď mělo pohlížet spíše jako na dostavbu atriového domu na hranici pozemku“. Dále žalobce v žalobě polemizoval s dalšími tvrzeními žalovaného, zejména zdůrazňoval, že 3 metry vysoký plot u sousedů žalobce nemůže vyvolat pocit „stísněnosti“, nadto „pocit stísněnosti je pocitem osobním, který nemůže být předmětem posuzování ze strany stavebního úřadu ani žalovaného“. Žalobce sice připustil, že „dům sousedů je dost blízko předmětného oplocení“, avšak „jen v nepodstatné jeho části západní obvodové stěny“. Sousedé žalobce budou mít naopak „díky stavbě oplocení daleko větší pocit soukromí a bezpečí“. Žalobce proto nesouhlasí s žalovaným, že nebyl dostatečně šetrný k zájmům sousedů. Žalobce se též domnívá, že se žalovaný řádně nevypořádal s odvolací námitkou, dle které v případě plotu žalobce nešlo o novou stavbu, nýbrž pouze o změnu stavby dokončené. 3. Dále žalobce namítal, že žalovaný ve věci již jednou rozhodoval, přičemž v předchozím kasačním rozhodnutí správnímu orgánu prvého stupně nepřípustně „nařídil nebo jej závazně navedl na to, jak na předmět řízení nahlížet a jak jej má v novém řízení posuzovat“. Obdobně dle žalobce žalovaný nezákonně v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí doplnil argumentaci správního orgánu prvého stupně, když „důvody pro zamítnutí žádosti ještě rozšířil o další“. 4. Ze všech výše uvedených důvodů by dle názoru žalobce mělo být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc by měla být žalovanému vrácena k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. Soud – vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v odůvodnění kasačního rozhodnutí ze dne 10. 5. 2023, č. j. 6 As 39/2022 – 30 (§ 110 odst. 4 s. ř. s.) - přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.)], a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. 8. Dle § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. 9. Dle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb. oplocení pozemku nesmí svým rozsahem, tvarem a použitým materiálem narušit charakter stavby na oploceném pozemku a jejího okolí a nesmí omezovat rozhledové pole sjezdu připojujícího stavbu na pozemní komunikaci. 10. Žalobce již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně namítal, že stavební úřad nezohlednil skutečnost, že předmětná stavba není klasickým oplocením volného pozemku, ale jakousi atriovou zdí, která odděluje a uzavírá uličku úzkou cca 1,5 m se vstupem do domu od vedlejšího pozemku, resp. že obvyklé oplocení v dané lokalitě není srovnatelné s předmětnou stavbou, a proto ho s ní nelze srovnávat. Žalovaný však na tuto námitku v odůvodnění svého rozhodnutí nereagoval a pouze konstatoval, že lokalita, kde se předmětná stavba nachází, je zastavěna převážně rodinnými domy venkovského typu s užitkovými zahradami, které jsou oploceny ploty nižší výšky, přičemž se jedná především o ploty z pletiva, dřevěné či o ploty s podezdívkou. Žádné oplocení v dané lokalitě nedosahuje takové výšky jako oplocení navržené žalobcem. Žalovaný tak řádně nevysvětlil, proč má za to, že výše uvedená námitka žalobce není důvodná a stavba oplocení narušuje charakter okolí, ačkoliv se (slovy Nejvyššího správního soudu) vizuálně jedná v podstatě o rozšíření stavby domu (resp. o „připlocení“ úzké uličky mezi domem žalobce a sousedním pozemkem) a ne o klasický plot. Dle Nejvyššího správního soudu (bod 26 rozsudku ze dne 10. 5. 2023, č. j. 6 As 39/2022 – 30) přitom skutečnost, zda jde o oplocení volného pozemku, resp. zahrady přiléhající k domu, či jako v žalobcově případě o oplocení úzkého průchodu ke vstupu do domu z boční strany (tj. nejedná se o oplocení tzv. do ulice, přičemž délka 15 metrů je celková délka několikrát zalomené zdi oddělující žalobcův pozemek od pozemků sousedů), je podstatnou při posuzování, jaký vliv má takové oplocení na samotnou hlavní stavbu a na její okolí (zda narušuje obvyklý ráz zástavby či nikoliv) podle § 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb. Touto otázkou se však žalovaný nezabýval, jeho rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné a soud jej musel z tohoto důvodu zrušit. Správní soud totiž přezkoumává pravomocná rozhodnutí správních orgánů a nemůže jako první odpovídat na otázky, které měly ve správním řízení přezkoumatelným způsobem zodpovědět správní orgány, jinak by správní soud nepřípustně nahrazoval činnost orgánů moci výkonné