6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 5/2023- 63 - text  6 31 Ad 5/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobkyně: Comac jobs s. r. o., IČO 28657411 Těšínská 737/30, 735 42 Horní Těrlicko zastoupen Mgr. Richardem Kolibou, advokátem Advokátní kanceláře HAJDUK & PARTNERS s. r. o. se sídlem nám. Svobody 527, 739 61 Třinec proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2023, č. j. 5298/1.30/23-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně byla rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj (dále také jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 4. 5. 2023, č. j. 254/8.30/23-10, uznána vinnou ze spáchání přestupku na úseku agenturního zaměstnávání podle § 33a odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), kterého se jako agentura práce dopustila tím, že nesplnila povinnost dle § 309 odst. 2 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen („zákoník práce“), neboť písemné pokyny zaměstnankyni Z. Z., která byla dočasně přidělena k uživateli Ametek elektromotory, s.r.o. (dále jen „uživatel“) na základě pokynu od 15. 9. 2021, od 1. 1. 2022 a od 1. 5. 2022, a zaměstnankyni R. O., která byla dočasně k uživateli přidělena na základě pokynu od 15. 11. 2021, a od 1. 1. 2022, neobsahovaly dobu trvání dočasného přidělení. Za daný přestupek správní orgán prvního stupně potrestal žalobkyni pokutou ve výši 10 000 Kč a uložil jí povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V řízení o odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 7. 2023, č. j. 5298/1.30/23-3 (dále také jen „napadené rozhodnutí“), prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. II. Žalobní argumentace 3. Žalobkyně předně rozporovala konstatování žalovaného, který uvedl, že jeho rozhodnutí tvoří s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně jeden celek. Tím žalovaný dle žalobkyně popírá svou nestrannost, nezbytnou pro objektivní posouzení odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. 4. Další námitkou žalobkyně brojila proti údajnému porušení § 113 odst. 4 zákoníku práce. Dle tohoto ustanovení platí, že „zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.“ Vzhledem k tomu, že žalobkyně jako zaměstnavatel řádně informovala zaměstnance o provedených změnách, má za to, že povinnost dle uvedeného ustanovení neporušila. 5. Poslední námitka se týkala porušení § 309 odst. 2 písm. c) zákoníku práce. Toto ustanovení agentuře práce ukládá povinnost v písemném pokynu, jímž je její zaměstnanec přidělován k dočasnému výkonu práce u uživatele, uvést mimo jiné dobu trvání dočasného přidělení. Dle žalobkyně však právní úprava nestanoví, jakým způsobem je nutno dobu trvání nastavit, zda konkrétním datem, či zda postačí navázat zánik dočasného přidělení na splnění jasně stanovené podmínky. V této souvislosti odkázala na odbornou literaturu (Valentová, K., Procházka, J., Janšová, M., Odrobinová, V., Brůha, D. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 1210 s.), která uvádí, že „pracovní poměr mezi agenturou práce a zaměstnancem může být uzavřen jak na dobu neurčitou (což se v praxi moc často nevyskytuje), tak na dobu určitou s tím, že pro agentury práce neplatí zákaz řetězení pracovních poměrů na dobu určitou (§ 39). To znamená, že pracovní poměry agenturních zaměstnanců na dobu určitou se mohou libovolně opakovat. Doba trvání pracovního poměru může být v pracovní smlouvě vymezena jak konkrétním časovým údajem, tak rovněž na dobu dočasného přidělení zaměstnance ke konkrétnímu uživateli, aniž by tato doba byla přesně časově vymezena. Například v pracovní smlouvě může být uvedeno, že se sjednává na dobu dočasného přidělení k výkonu práce do společnosti ABC, s. r. o., na základě dohody o dočasném přidělení ze dne 5. 8. 2022.“ S touto argumentací se žalovaný dle žalobkyně dosud nevypořádal, přestože je konstantní od počátku řízení. Dle žalobkyně neobstojí ani požadavek na právní jistotu zaměstnance, neboť dle § 308 odst. 1 písm. g) zákoníku práce může být dočasné přidělení ukončeno dříve, než na jakou dobu bylo uzavřeno. 6. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 11. 2023 konstatoval, že odvolání ve správním řízení má devolutivní účinek, čímž rozhodování přechází na odvolací orgán, jímž je zpravidla nejblíže nadřízený orgán. Tím není narušena zásada nestrannosti ve správním řízení. Ta je naopak chápána jako rovné postavení dotčených osob s ohledem na jejich procesní postavení. 8. Ohledně námitky porušení § 309 odst. 2 písm. c) zákoníku práce odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém se vypořádal se stejnou námitkou již v řízení o odvolání. I nadále zastává názor, že formulace „dočasné přidělení k výkonu práce u uživatele bude trvat po dobu dočasného přidělení“ nesplňuje požadavky zákoníku práce na určení doby trvání dočasného přidělení. 9. Navrhl soudu, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Jednání soudu 10. Zástupce žalobkyně se k jednání dne 4. 4. 2024 nedostavil, předvolání k jednání mu bylo řádně a včas doručeno. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce [§ 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Pověřená zaměstnankyně žalovaného odkázala na písemné vyjádření k žalobě a odůvodnění napadeného rozhodnutí, setrvala na návrhu, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. V. Skutkové a právní závěry krajského soudu 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. A. Skutkový stav věci 12. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že doručením oznámení o zahájení kontroly dne 8. 9. 2022 správní orgán prvního stupně zahájil kontrolu u žalobkyně ohledně dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek, a to za období od 1. 4. 2022 do 31. 7. 2022. Žalobkyně poskytla správnímu orgánu prvního stupně seznam zaměstnanců přidělených v rozhodném období k uživateli Ametek elektromotory, s.r.o. Pro účely kontroly správní orgán prvního stupně vybral vzorek tří zaměstnankyň: A. M., R. O. a Z. Z., k nimž si vyžádal další dokumentaci (mimo jiné pokyny, kterými byly dotčené zaměstnankyně přiděleny k uživateli). 13. Dne 21. 10. 2022 správní orgán prvního stupně zaslal žalobkyni protokol o kontrole, který obsahoval dvě kontrolní zjištění. Zaprvé bylo zjištěno, že žalobkyně nesplnila povinnost písemně informovat zaměstnankyně Z. Z. a R. O. o změně skutečnosti, ke které došlo ve mzdovém výměru, a to nejpozději v den, kdy změna nabyla účinnosti. Tím žalobkyně měla porušit § 113 odst. 4 zákoníku práce. Zadruhé pokyny, kterými zaměstnankyně Z. Z. a R. O. byly přiděleny k dočasnému výkonu práce u uživatele neobsahovaly určení doby, na kterou byly tyto zaměstnankyně k uživateli dočasně přiděleny. Obsahovaly toliko větu „Dočasné přidělení k výkonu práce u Uživatele bude trvat po dobu dočasného přidělení“. Tím měla žalobkyně porušit § 309 odst. 2 písm. c) zákoníku práce. 14. Proti uvedeným kontrolním závěrům žalobkyně dne 7. 11. 2022 podala námitky, které byly dne 14. 11. 2022 nadřízeným (vedoucím oddělení správního orgánu prvního stupně) zamítnuty. Následně usnesením ze dne 16. 11. 2022 správní orgán prvního stupně podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), odložil věc týkající se podezření ze spáchání přestupku dle výše uvedeného prvního kontrolního zjištění. 15. Příkazem ze dne 5. 1. 2023, č. j. 254/8.30/23-4, správní orgán prvního stupně uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku na úseku agenturního zaměstnávání podle § 33a odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce, kterého se jako agentura práce dopustila tím, že nesplnila povinnost dle § 309 odst. 2 písm. c) zákoníku práce, neboť písemné pokyny zaměstnankyni Z. Z., která byla dočasně přidělena k uživateli na základě pokynu od 15.