7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 32/2024- 50 - text 15 52 A 32/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci žalobce: M. H. zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Blažkem sídlem náměstí Čs. legií č.p. 500, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČO 70892822 Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice ve věci správní žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 05. 2024, č.j. KUPA-7155/2024-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v části vztahující se k žalobci jako účastníku přestupkového řízení (obviněnému) změněno rozhodnutí Městského úřadu Hlinsko, odboru kanceláře tajemníka, úseku provozně právního (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 31. 1. 2024, č.j. HI 4267/2024/OKT, a to konkrétně změněn výrok části IV., V. a VI. tohoto rozhodnutí a to tak, že byl žalobce uznán vinným z úmyslného spáchání dvou přestupků proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy úmyslně narušit občanské soužití tím, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, a ve zbylé části vztahující se k dalším třem přestupkům bylo řízení zastaveno. V části V. byl žalobce uznán vinným z úmyslného spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. b) téhož zákona, když měl jinému ublížit na zdraví. V části VI. došlo k moderaci uloženého správního trestu ve formě pokuty, když byla poměrně snížena z výše 16.000, - Kč na 8.000, - Kč. V předmětné žalobě stojí hned na úvod uvedeno, že „Odvolání žalobce směřuje proti výroku B. napadeného rozhodnutí.“ 2. Žalobce v abstraktní rovině specifikoval žalobní body tak, že mělo dojít k opakovanému porušení jeho práv „(§ 76 písm. a, b, c) s.ř.s.)“, což mělo mít za následek věcně nesprávné a nezákonné rozhodnutí, když zjištěný skutkový stav nemá mít oporu v dokazování, čímž je navíc toto rozhodnutí nepřezkoumatelné z důvodu „absence odůvodnění k zaviněné, rozpor v přihlížení ke skutečnosti absence poranění po úderu pěstí.“ 3. Bod I. předmětné žaloby nadále obsahuje bližší vymezení žalobních důvodů. Jednak žalobce tvrdí, že mu nebylo umožněno účastnit se výslechu svědků při jednání dne 5. 6. 2023 a 6. 6. 2023. Odůvodnění správních orgánů považuje za neakceptovatelné s tím, že jeho omluvu nebylo možné odmítnout s tím, že byla doručena krátce před jednáním. Nadále uvedl, že přístup správního orgánu I. stupně byl vůči jeho osobě negativistický (např. pro „…zcela nelogické vyhodnocení kamerových záznamů, což bylo potvrzeno krajským úřadem“). Žalobce tak považuje provedené výslechy z uvedených dnů za nezákonné, když uvádí, že je přesvědčen o tom, že správní orgán prováděl veškeré výslechy svědků nezákonným způsobem, a to především z důvodu odkazů na úřední záznamy o podaném vysvětlení, za následného ústního doplnění. K jednotlivě přičítaným přestupkům a k nim se vážícím skutkům uvádí toliko, že se víceméně „pouze bránil“ hrozícímu útoku, tedy poukazuje na institut nutné obrany. Dále uvádí, že správní orgán postupoval při hodnocení důkazů zjevně mimo rámec správního uvážení, zejména proto, že se k jedné ze dvou protichůdných skutkových verzí přiklonil a druhou odmítl. Konečně polemizuje nad možnostmi způsobu vzniku zranění pěstí nebo loktem do krku, když se zároveň domnívá, že jedno z přičítaných protiprávních jednání nelze kvalifikovat jako ublížení na zdraví, neboť žádná újma poškozené osobě nevznikla. Na závěr předmětné žaloby, v bodě II., pak žalobce navrhnul, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, jakož i přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaný se odkázal na žalované rozhodnutí s návrhem toho, aby soud předmětnou žalobu zamítl. Konkrétně žalovaný uvedl, že trvá na svém zákonném postupu, když v rámci odvolacího řízení přezkoumal postup správního orgánu I. stupně a soulad napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, s právními předpisy z hlediska zákonnosti a věcné správnosti. Podle žalovaného neuvedl žalobce žádné nové či nečekané důvody, když pouze opakuje argumenty už vypořádané. Podle žalovaného tak byl skutkový stav dostatečně zjištěn, přičemž se v něm nevyskytly žádné důvodné pochybnosti, které by zavdaly jiný závěr. 5. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 an. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 6. Na tomto místě soud považuje za vhodné připomenout, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku. Podle rozsudku NSS ze dne 22.10.2014, č. j. 6 Ads 237/2014-9 (srov. též rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č.j. 9 Afs 70/2008-13) „povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Námitku lze vypořádat i tak, že soud v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní a tím – minimálně implicite – námitku vypořádá. Absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění rozhodnutí soudu nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto požadavek by mohl vést až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní soud vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení. Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008–13, dostupný na www.nssoud.cz). Akceptována je odpověď implicitní i Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68). Obdobně se k této otázce staví i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012–50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013–30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013–50, bod 17). Skutečnost, že soud nepřisvědčil argumentaci účastníka řízení, nelze bez dalšího považovat za porušení jeho práva na spravedlivý proces. Toto právo nelze vykládat tak, že jde o právo jednotlivce na vyhovění jeho návrhu či na rozhodnutí v jeho prospěch (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11, dostupné /stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/ na http://nalus.usoud.cz).“ 7. Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicitně – vypořádá. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008–13). Soud není povinen výslovně reagovat na každé tvrzení obsažené v žalobě (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č.j. 7 As 126/2013-19 a ze dne 6. 6. 2019, č.j. 7 As 185/2018-37, bod 9). 8. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou –li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud