6 As 104/2019 — Nejvyšší správní soud

52 A 46/2020- 278 - text 14 52 A 46/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobkyně: obec Čistá, sídlem Čistá 376, 569 56 Čistá u Litomyšle, zastoupená Jiřím Nezhybou, advokátem, sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10, za účasti: Zemědělské družstvo Dolní Újezd, IČO: 00129488, sídlem Dolní Újezd 471, Dolní Újezd u Litomyšle, zastoupeno Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2020, č. j. MZP/2020/550/235, sp. zn. ZN/MZP/2018/550/199, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2020, č. j. MZP/2020/550/235, sp. zn. ZN/MZP/2018/550/199, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta, náklady řízení ve výši 40.445 Kč. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 1. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí (dále též „žalovaný“) ze dne 9. 4. 2020, č. j. MZP/2020/550/235, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 16. 12. 2019, č. j. KrÚ 88693/2019, jímž byl povolen (integrované povolení) provoz zařízení „Čistá – farma pro výkrm drůbeže“ (dále též „zařízení“ či „farma“) zařazeného pod bodem 6. 6. písm. a) „Intenzivní chov drůbeže nebo prasat s prostorem pro více než 40 000 ks drůbeže“ v příloze č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o integrované prevenci“). Zařízení má být umístěno do tohoto stávajícího areálu živočišné výroby v katastrálním území Čistá u Litomyšle (zdroj: www.cuzk.cz). [OBRÁZEK] 2. Zařízení zahrnuje výstavbu 6 nových hal pro výkrm brojlerů s kapacitou 6 x 40 000 ks (celkem 384 dobytčích jednotek). Nové haly mají být postaveny na místě stávajících objektů, které sloužily pro výkrm brojlerů a odchov jalovic s kapacitou 50 000 ks brojlerů a 350 ks jalovic (celkem 297 dobytčích jednotek). 3. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2020, č. j. MZP/2020/550/235, které tvoří společně s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně jeden celek, podala žalobkyně (která byla účastníkem řízení, z něhož rozhodnutí ze dne 9. 4. 2020, č. j. MZP/2020/550/235, vzešlo) žalobu, v níž namítala, že z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvého stupně není zřejmé, jakým způsobem se v případě BAT 12 správní orgán prvého stupně vypořádal s hledisky pro určování nejlepších dostupných technik (dále též „BAT“) podle přílohy č. 3 k zákonu o integrované prevenci, tedy jakým způsobem dodržel požadavky definice BAT podle § 2 písm. e) zákona o integrované prevenci a požadavky § 14 odst. 6 zákona o integrované prevenci. Žalovaný si byl nedostatků odůvodnění správního orgánu prvého stupně vědom, argumentaci správního orgánu prvého stupně doplnil a dle žalobkyně „teprve z tohoto doplnění odůvodnění krajského úřadu vyplývají důvody, proč se podle názoru žalovaného nedá očekávat obtěžování zápachem citlivých receptorů a proč není toto riziko obtěžování zápachem opodstatněné (tj. proč se BAT 12 neaplikuje)“. Takový postup žalovaného hodnotí žalobkyně jako problematický, nadto nesprávné jsou dle názoru žalobkyně i některé dílčí závěry žalovaného. Žalobkyně souhlasí s žalovaným, že míra rizika obtěžování zápachem je v prvé řadě závislá na umístění zařízení a vzdálenosti od nejbližší obytné zástavby, což potvrzuje i materiál „Intenzivní chov drůbeže a prasat – Podklad pro přezkum závazných podmínek provozu zařízení s nejlepšími dostupnými technikami“, který v souvislosti s BAT 12 výslovně uvádí: „Základem k minimalizaci obtěžování zápachem je vhodné umístění zařízení s ohledem na převládající směr větru vzhledem k obytné zástavbě, u níž se předpokládá obtěžování zápachem…Orientační směrné vzdálenosti na základě literatury jsou uvedeny dále. Pokud se v převažujícím směru větru a/nebo v dostatečné vzdálenosti od zařízení nenachází obytná zástavba a jsou aplikovány vhodné BAT k snižování zápachu, není nutné předpokládat obtěžování zápachem a periodický monitoring látek obtěžujících zápachem vyjádřených v pachových jednotkách se neukládá (není naplněna aplikovatelnost BAT). Směrná vzdálenost v uvedené tabulce se určuje podle aktuální větrné růžice Českého hydrometeorologického ústavu.“ Žalobkyně též nezpochybňuje, že obec Čistá se nachází v údolí říčky Loučná a farma na výkrm brojlerů je umístěna (jde o využití stávajícího areálu) nad obytnou zástavbou (ve vyšší nadmořské výšce). Žalobkyně nesporuje ani to, že směrná vzdálenost v případě farmy činí (s ohledem na počet kusů drůbeže) 300–500 m a že podle aplikované větrné růžice převažuje jihovýchodní, severozápadní a západní směr větru. Dle žalobkyně je tak „západní směr proudění větru od farmy jedním ze tří převažujících směrů větru dle větrné růžice“, a proto je závěr žalovaného, že „nepřevažuje proudění vzduchu od farmy směrem k obytné zástavbě, nepravdivý“. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že „západním směrem se ve vzdálenosti 300–500 m od záměru nachází budova č.p. 236 na stav. parcele č. 285, dále domy na stav. parcelách č. 283, 288, 289, 511, 615, 774 a další, vše v k.ú. Čistá u Litomyšle“. Dle žalobkyně se „v okolí záměru ve vzdálenosti 300–500 m nachází celá řada rodinných domů či objektů k bydlení (těchto objektů je minimálně 20), a to přibližně v oblouku klenoucím se na území obce Čistá od západu k jihu“, přičemž „nejbližší obytné objekty se nachází ve vzdálenosti cca 255 m jihozápadním směrem“, nikoliv ve vzdálenosti 280 metrů, jak nepřesně uvádí žalovaný. 4. Dle mínění žalobkyně je též nepřípadný odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 2. 2020, č. j. 6 As 104/2019-70, neboť NSS v uvedeném rozsudku sice hodnotil emise amoniaku, avšak nikoli z hlediska aplikace BAT 12, ale z hlediska toho, zda tyto emise mají „významný negativní vliv na životní prostředí“ ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o EIA“), a to v souvislosti se změnou bloků uhelné elektrárny Chvaletice. Proto ani dílčí závěr žalovaného, podle něhož „z rozsudku NSS č. j. 6 As 104/2019–70 ze dne 28. 2. 2020 vyplývá, že významný negativní vliv emisí amoniaku na obyvatelstvo lze očekávat, pokud by hrozilo, že bude zápachem obtěžována významná část běžné populace“, nevypovídá nic o tom, proč se v případě farmy nedá očekávat obtěžování zápachem citlivých receptorů obyvatel obce Čistá a proč není toto riziko obtěžování zápachem opodstatněné. Dle žalobkyně dokonce popsané pochybení způsobuje nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. 5. Žalobkyně je též přesvědčena, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné i proto, že „žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec neodpověděl na odvolací námitku žalobkyně, podle které nebylo z integrovaného povolení z 16. 12. 2019 seznatelné, jakým způsobem se krajský úřad vypořádal s hledisky pro určování nejlepších dostupných technik, uvedených v příloze č. 3 ZIP“. 6. Dále žalobkyně namítla, že integrované povolení neobsahuje podmínky k zajištění ochrany podzemních a povrchových vod, přičemž „žalovaný se k této výhradě žalobkyně ve svém rozhodnutí nijak nevyjádřil“, což dle žalobkyně opět činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobkyně též v odvolání ze dne 20. 1. 2020 upozornila na kapacitní problémy týkající se možného připojení farmy na veřejný vodovodní řad obce Čistá. Konkrétně žalobkyně v odvolání uvedla, že na svém území vybudovala v roce 1978 vrt LO 14, který zásobuje pitnou vodou veřejný vodovodní řad obce Čistá a obce Benátky, s celkovým ročním povoleným odběrem 120 000 m3 (povolení k roku 2010), průměrná roční spotřeba obou obcí dohromady činí v současnosti cca 70 000 m3. Problémem je, že od roku 2012 je stav spodní vody na území obce Čistá kritický v důsledku opakovaných období sucha a v případě připojení záměru na veřejný vodovodní řad tak hrozí nedostatek pitné vody pro zásobování obyvatel. Možné rozšiřování stávající obytné výstavby v obci Čistá (kterou umožňuje stávající územní plán obce Čistá) pak ještě navýší nároky na zásobování pitnou vodou. V důsledku toho může dojít po připojení záměru na veřejný vodovodní řad (a zvýšení čerpání pitné vody z vrtu) k dosažení minimální hladiny podzemních vod, případně k jejímu poklesu pod zákonem stanovený limit (§ 37 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též „vodní zákon“). Podle § 29 odst. 1 vodního zákona js