6 As 75/2015 — Nejvyšší správní soud

52 Ad 5/2024- 136 - text 18 52 Ad 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Jaroslava Vávry ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený Zuzanou Candigliotou, advokátkou sídlem Burešova 615/6, 602 00 Brno proti žalovanému: velitel pozemních sil Armády České republiky sídlem Dobrovského 6, 779 00 Olomouc v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2024, č. j. MO 30533/2024-2170 takto: I. Rozhodnutí velitele pozemních sil ze dne 11. 1. 2024, č. j. MO 30533/2024-2170 se v části, kterou byly potvrzeny výroky II., III., V. a VIII. rozhodnutí velitele 14. pluku logistické podpory Pardubice ze dne 25. 9. 2023, č. j. MO 695052/2023-4854, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 295,30 Kč, k rukám advokátky Zuzany Candiglioty do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Odůvodnění: 1. V předmětné věci se soud zabývá přezkumem posouzení nároků vojáka z povolání v souvislosti se zrušením rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. I. Napadené rozhodnutí 2. Rozhodnutím žalovaného jako odvolacího služebního orgánu specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí velitele 14. pluku logistické podpory Pardubice (dále také jen „služební orgán I. stupně“) z 25. 9. 2023, č. j. MO 695052/2023-4854 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). 3. Rozsah soudního přezkumu je určen žalobcem, který žalobou napadá výroky I. až V. a VIII. prvostupňového rozhodnutí, které byly potvrzeny rozhodnutím žalovaného. Služební orgán I. stupně v uvedených výrocích rozhodl o: nepřiznání dorovnání a výplaty odměn (výrok I.), nepřiznání příspěvku z FKSP za rok 2022 (výrok II.), nepřiznání příspěvku za nevyčerpanou preventivní rehabilitaci za rok 2022 (výrok III.), přiznání a převodu nevyčerpané řádné dovolené v rozsahu 87 hodin za rok 2022 a umožnění jejího čerpání (výrok IV.), přiznání nároku na vyplacení „zákonného úroku z prodlení“ v částce 2 928,45 Kč (výrok V.) a zamítnutí návrhu žalobce na přiznání doplacení pověření výkonem služby ve služebním zařazení technik roty velitelského družstva roty logistiky 141. zásobovacího praporu 14. pluku logistické podpory (výrok VIII.). 4. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil. II. Žaloba a její obsah 5. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Domáhal se zrušení rozhodnutí žalovaného i prvostupňového rozhodnutí v rozsahu výroku I. až V. a VIII. a vrácení věci k dalšímu řízení. V žalobě nejprve shrnul skutkový stav předcházející vydání napadeného rozhodnutí, následně žalobní argumentaci strukturoval dle jednotlivých výroků prvostupňového rozhodnutí. 6. K výroku I. prvostupňového rozhodnutí (nepřiznání dorovnání a výplaty odměn) žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného výroku pro nesrozumitelnost s odkazem na rozpornost prvostupňového rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného. Prvostupňové rozhodnutí odkazuje na kázeňské odměny dle § 52 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v relevantním znění (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), oproti tomu napadené rozhodnutí odkazuje na jiný druh odměny dle § 68g zákona o vojácích z povolání. Dále namítal nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť se služební orgány nezabývaly skutečnostmi, jakým vojákům, v jaké výši a za co, byly v předmětném období navrženy a uděleny odměny a uvedené skutečnosti jsou rozhodné pro prokázání nezákonného udělování odměn z důvodu překročení diskreční pravomoci služebního orgánu. Poukázal na skutečnost, že v září 2021 byla služební odměna žalobci vyplacena, po září 2021 mu již navržené služební odměny nebyly přiznány a vypláceny. Namítal možné nezákonné udělování odměn a zakázané nerovné zacházení a svévoli příslušného orgánu rozhodujícího o udělení odměn spočívající v neodůvodněném nevyplacení odměn žalobci v kontextu tvrzeného v praxi probíhajícího plošného udělování odměn příslušníkům roty logistiky. Tvrdil, že rozdíly v odměňování musí být vždy náležitě odůvodněny, a to ve vztahu k rozdílným pracovním výkonům a obtížnosti práce, když neodůvodněné neudělení odměny žalobci je v rozporu s § 2 odst. 3 a 5 zákona o vojácích z povolání, které zakotvuje rovné zacházení s vojáky v rámci jejich odměňování, event. § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon. Pro neudělení odměn žalobci nebyl na základě jeho služebních výsledků žádný důvod, legitimní očekávání žalobce bylo založeno tím, že odměny v jeho rotě byly užívány jako pravidelná součást služebního platu odrážející kvalitní chod celé jednotky. Měl za to, že neudělení odměn mohlo mít spojitost s právními kroky žalobce v souvislosti s jeho propuštěním ze služebního poměru, mohlo jít o pomstu. Vymezil se proti uplatnitelnosti judikatury, na kterou odkazoval žalovaný (rozsudku Nejvyššího správního soudu z 8. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 537/2004 a usnesení Ústavního soudu z 11. 6. 20215, spis. zn. III. ÚS 838/15), sám odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 237/2022-42. 7. K výroku II. prvostupňového rozhodnutí (nepřiznání příspěvku z FKSP za rok 2022) žalobce tvrdil, že příspěvek z FKSP jakožto peněžní ekvivalent plnění různého druhu je peněžní náležitostí ve smyslu ust. § 22 zákona o vojácích z povolání. Namítal, že příspěvek z FKSP nemohl čerpat z důvodu propuštění ze služebního poměru, které bylo následně soudem prohlášeno za nezákonné, ve spojení s uplynutím lhůty stanovené pro čerpání příspěvku (do 10. 11. daného kalendářního roku), nařízením dovolené žalobci a čerpáním dovolené osobami určenými k poskytnutí součinnosti při vyřizování příspěvku z FKSP. Nesouhlasil s názorem odvolacího služebního orgánu, že mohl podat žádost o příspěvek z FKSP kdykoliv v průběhu roku 2022. Žádost o převedení nároku na příspěvek z FKSP za rok 2022 do dalšího roku odůvodňoval poukazem na praxi z předchozích let, kdy byl nevyčerpaný příspěvek z FKSP převáděn vojákovi do let následujících. 8. K výroku III. prvostupňového rozhodnutí (nepřiznání příspěvku za nevyčerpanou preventivní rehabilitaci za rok 2022) namítal, že nemožnost uplatnění a čerpání nároku na preventivní rehabilitaci vytvořil služební orgán nezákonným rozhodnutím o propuštění žalobce ze služebního poměru, proto musí být žalobci tento stav kompenzován. Odmítl, že by mu neabsolvování preventivní rehabilitace bylo vykompenzováno vyplacením služebního platu, když po dobu účasti na preventivní rehabilitaci se vojákovi služební plat nekrátí. Poukazoval na skutečnost, že v případě preventivní rehabilitace se vojákům přidělují tzv. poukazy a žalobci mohl být poukaz přidělen po jeho přihlášení se zpět do služby. Měl za to, že ust. § 97 zákona o vojácích z povolání umožňuje v souladu se spravedlivým a ústavně konformním výkladem převést nárok na preventivní rehabilitace do následujícího roku. Zdůraznil regulativ dobrých mravů dovolující zmírňovat tvrdost zákona. 9. K výroku IV. prvostupňového rozhodnutí (převod nevyčerpané řádné dovolené v rozsahu 87 hodin za rok 2022 a umožnění jejího čerpání) žalobce namítal nepřezkoumatelnost výroku pro nedostatek důvodů, když odvolací služební orgán se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami týkajícími se neaplikovatelnosti judikatury Soudního dvora EU. Namítal, že služební orgány dospěly k nesprávnému závěru, že do výpočtu dovolené nelze zahrnout období od 23. 5. 2022 do 29. 12. 2022, kdy byl žalobce v pracovním poměru u Dopravního podniku města Pardubic a.s. Tvrdil, že v souladu se stanoviskem MPSV ze dne 6. 6. 2023, č. j. MPSV-2023/99770-521/1 (dále také jen „stanovisko MPSV“) se nároky na dovolenou posuzují samostatně. Proto mu v rámci služebního poměru v roce 2022 vznikl nárok na plnou dovolenou v rozsahu 240 hodin a vzhledem k převedení pouze 87 hodin zbývá převést ještě 153 hodin dovolené. 10. K výroku V. prvostupňového rozhodnutí (úroky z prodlení) žalobce namítal, že služební orgány nesprávně určily počátek prodlení s výplatou peněžních náležitostí, když počátek prodlení vázaly na právní moc rozsudku soudu, kterým byly zrušeny rozhodnutí služebních orgánů o propuštění žalobce ze služebního poměru. Dle žalobce má být počátek prodlení služebních orgánů s výplatou peněžních náležitostí odvozen od splatnosti jednotlivých měsíčních výplat služebního platu tak, jak by k nim docházelo v případě, kdy by k nezákonnému propuštění žalobce ze služebního poměru nedošlo. Tedy žalobce má za to, že „zákonný úrok z prodlení by tak měl být doplacen dle výpočtu naznačeného žalobcem, tedy samostatně za každý měsíc původně nevyplacených peněžních náležitostí – počínaje za peněžní náležitosti za duben 2021, splatnými nejpozději 31. 5. 2021, a konče peněžními náležitostmi za prosinec 2022, splatnými nejpozději 31. 1. 2023“. Svůj názor odůvodnil odkazem na rozsudek Krajského