6 As 207/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 30/2024- 180 - text  14 30 A 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: Ing. J. H., CSc. zastoupen advokátem JUDr. Jurajem Kozicem sídlem Prvního pluku 320/17, 186 00 Praha 8 – Karlín proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2024, č. j. KUKHK-37529/UP/2023-10 (KH), takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „stavební úřad“) ze dne 18. 9. 2023, č. j. MUVR/34920/2023/JIRTE, kterým bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném a účinném do 30. 6. 2024 (dále jen „stavební zákon“), nařízeno vlastníku stavby – žalobci – odstranění stavby: Srub na pozemku parc. č. XA v katastrálním území xx (dále jen „Stavba“). 2. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení nadepsaného rozhodnutí žalovaného podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 3. Soud považuje na vhodné hned v úvodu odůvodnění předestřít, co předcházelo vydání napadeného rozhodnutí a jak dosud probíhalo řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem. 4. Žalobce v letech 2007 až 2010 Stavbu bez povolení realizoval. Dne 14. 8. 2013 podala Správa KRNAP stavebnímu úřadu podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, ten dne 19. 8. 2013 provedl na místě kontrolní prohlídku a dne 22. 8. 2013 vydal oznámení o zahájení řízení. Řízení však bylo přerušeno poté, co dne 20. 9. 2013 podal žalobce žádost o dodatečné povolení stavby s tím, že se jedná o stavbu pro rekreaci (dále jen „první žádost“). Tato žádost byla dne 29. 5. 2015 vzala zpět a žalobce téhož dne podal žádost novou (dále jen „druhá žádost“), ve které specifikoval Stavbu jako stavbu pro zemědělství. V důsledku nesouhlasného závazného stanoviska správy KRNAP byla druhá žádost o dodatečné povolení Stavby rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 9. 3. 2016, č. j. SÚ/8106/2015-12, zamítnuta. Rozhodnutí bylo s korekcí právního ustanovení potvrzeno žalovaným, a to rozhodnutím ze dne 14. 3. 2018, č. j. KUKHK-15076/UP/2017/Bk. Uvedené rozhodnutí obstálo i před krajským soudem, který rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 30 A 57/2018-73, zamítl žalobu proti posledně uváděnému rozhodnutí. Uvedený rozsudek krajského soudu byl následně přezkoumán Nejvyšším správním soudem, který rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 2 As 183/2020-27, zamítl kasační stížnost. Následně Ústavní soud usnesením ze dne 24. 8. 2021, č. j. IV. ÚS 1838/21, odmítl ústavní stížnost podanou proti posledně uváděnému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stavební úřad dne 13. 7. 2023 oznámil písemností, č. j. MUVR/27198/2023/JIRTE, pokračování řízení o odstranění stavby. 5. Dne 31. 8. 2023 podal žalobce v pořadí třetí žádost o dodatečné povolení Stavby (dále jen „třetí žádost“), stavební úřad toto řízení o dodatečném povolení zastavil. V na něj navazujícím rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2024, č. j. KUKHK-37684/UP/2023-6 (KH), pak došlo k formální úpravě výroku, kdy žalovaný řízení zastavil namísto odkazu na § 110 odst. 4 stavebního zákona s odkazem na § 102 odst. 4 správního řádu. Žalobce předmětné rozhodnutí napadl žalobou u zdejšího soudu, který rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. 30 A 21/2024-115, zrušil. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2024. 6. V nynější věci krajský soud již rozhodoval, a to svým rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 30 A 30/2024-132, ve kterém žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce se věcí zabýval Nejvyšší správní soud, který specifikovaný rozsudek krajského soudu zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2025, č. j. 1 As 219/2024-134). Nejvyšší správní soud částečnou nepřezkoumatelnost spatřoval v tom, že krajský soud nereagoval na námitku žalobce ohledně nedostatečného poučení o možnosti podání žádosti o dodatečné povolení Stavby (níže je námitka specifikována v bodě 11 tohoto rozsudku). Dále Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytkl, že ve vztahu ke kontrolní prohlídce ze dne 19. 8. 2013 pouze zhodnotil, zda žalovaný pochybil, pokud nevyzval žalobce k účasti na ní. Žalobce ovšem nenamítal pouze své nepřizvání ke kontrolní prohlídce, ale zpochybnil také její průběh a rozsah. Žalobce výslovně namítl, že zástupce stavebního úřadu vstoupil na jeho pozemek, že z kontrolní prohlídky ze dne 19. 8. 2023 nebyly do spisu založeny žádné fotografie a že o této prohlídce nebyl v rozporu s § 18 odst. 1 správního řádu sepsán a do spisu založen protokol (níže bod 9 tohoto rozsudku). Ve vypořádání zbylých námitek dal Nejvyšší správní soud krajskému soudu zapravdu. Krajský soud níže vypořádává veškeré žalobní námitky žalobce s tím, že „doplňuje“ vypořádání na ty, které v jeho rozsudku ze dne 21. 8. 2024 byly opomenuty. II. Obsah žaloby 7. Žalobce v prvé řadě vytýkal správním orgánům, že nepřerušily řízení o odstranění Stavby z důvodu paralelního řízení o třetí žádosti žalobce, na jejímž základě bylo vedeno řízení o dodatečném povolení Stavby, resp. nové řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že nebyl povinen toto řízení přerušovat, a to s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 6 As 230/2015-34, a ze dne 11. 8. 2022, č. j. 3 As 133/2020-38 [pozn. v textu žaloby je chybně uvedeno č. j. 3 As 133/2020-4]. 8. Sám žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2023, č. j. 3 As 260/2020-42, ve kterém je konstatováno, že v případě nedodržení lhůty 30 dnů po podání žádosti stavební úřad řízení o povolení stavby nevede. V důsledku by tak stavební úřad měl řízení o opakované žádosti o dodatečné povolení stavby zastavit pro nepřípustnost dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, což však v daném případě správní orgány neučinily. Byť je s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu zapovězeno řízení přerušit dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, stavební úřad mohl řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušit, neboť řízení o třetí žádosti žalobce lze považovat za řízení o předběžné otázce. 9. Dále namítal, že stavební úřad se dopustil před zahájením samotného řízení o odstranění Stavby také dalších procesních pochybení. Stavební úřad neumožnil žalobci účast na první kontrolní prohlídce dne 19. 8. 2013 (v rozporu s § 133 odst. 4 stavebního zákona), nepořídil o ní protokol (v rozporu s § 18 odst. 1 správního řádu), do spisu nezaložil ani na ní údajně pořízené fotografie a na pozemek žalobce musel stavební úřad (jeho pracovník) vstoupit k provedení kontrolní prohlídky dne 19. 8. 2013 bez vědomí žalobce (v rozporu s § 172 odst. 1 stavebního zákona). Pro úplnost žalobce dodal, že na druhou kontrolní prohlídku, která se konala dne 9. 8. 2023, již přizván byl. Při ní pořízená fotodokumentace však opět nebyla součástí spisu zpřístupněného žalobci k nahlédnutí. 10. Též připomenul, že správní orgány opomenuly vlastníka sousedního pozemku – Českobratrskou církev evangelickou – jako účastníka řízení a nedoručovaly mu písemnosti vydávané v průběhu řízení o odstranění Stavby. 11. Žalobce namítal, že v oznámení o zahájení řízení o odstranění Stavy měl stavební úřad učinit přesnou specifikaci toho, o jaký akt (rozhodnutí, opatření nebo jiný úkon) vyžadovaný podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona měl žalobce žádat ve své žádosti o dodatečné povolení Stavby. 12. Žalobce dále namítal, že v rozporu s ustanovením § 129 odst. 2 věty sedmé stavebního zákona stavební úřad neprovedl ohledání na místě v rámci řízení o dodatečném povolení Stavby. Ve věci se konala pouze kontrolní prohlídka před zahájením řízení o odstranění Stavby dne 19. 8. 2013 a následně v rámci pokračování v řízení dne 9. 8. 2023. 13. Proto žalobce závěrem žaloby navrhl, aby krajský soud zrušil jak napadené rozhodnutí žalovaného, tak jemu předcházející rozhodnutí stavebního úřadu, ev. pouze rozhodnutí žalovaného. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2024 uvedl, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami odvolacími, se kterými se dle jeho mínění podrobně vypořádal již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a tedy na něj plně odkázal. 15. Ke sporné otázce, zda měl stavební úřad povinnost přerušit řízení o odstranění stavby v důsledku podání v pořadí již třetí žádosti o dodatečné povolení Stavby, odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2022, č. j. 3 As 133/2020-3