2 Afs 62/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 4/2025- 70 - text  7 31 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobkyně: ŠTĚPÁNEK, spol. s r.o., IČ: 45535124 se sídlem Nádražní 460, 517 73 Opočno zastoupený JUDr. Jakubem Hájkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. 13807/1.30/24-4, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. 13807/1.30/24-4, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 2. 2025 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. 13807/1.30/24-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně. Odvolání bylo podáno proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne 18. 6. 2024, č. j. 7568/8.30/23-12 (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Toho se podle zmíněných rozhodnutí dopustila tím, že umožnila fyzickým osobám J. H. a F. D. (dále jen „zjištěné osoby“) výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti, neboť nejméně od 26. 5. 2020 do 24. 9. 2020 zjištěné osoby vykonávaly na pracovišti žalobkyně „Stavební úpravy a přístavba RD č.p. 524 v Týništi nad Orlicí“, na adrese: T.G. Masaryka 524, 517 21 Týniště nad Orlicí, závislou práci spočívající v provádění stavebních prací mimo pracovněprávní vztah. Za uvedené jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 110 000 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Žalobní argumentace 3. V úvodu žaloby žalobkyně zrekapitulovala průběh správního řízení, jehož výsledkem bylo vydání napadeného rozhodnutí. Žalobkyně namítla, že byla zkrácena na právu na spravedlivý proces, nebyla vůči ní uplatněna zásada presumpce neviny a z ní plynoucí pravidlo in dubio pro reo. Ve správním řízení došlo ke značným průtahům, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno téměř 4 roky po provedení kontroly. Žalovaný dále nesprávně zjistil skutkový stav a tento následně nesprávně právně posoudil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami, a tím rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. 4. Stěžejní námitka žalobkyně spočívá v nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to z důvodu, že mezi ní a zjištěnými osobami nebyly naplněny znaky závislé práce. Oba muži jsou menšími živnostníky, jejichž předmětem podnikání je zednictví. Pan J. H. podniká od roku 1993, pan F. D. od roku 1997. Neměli zájem s žalobkyní spolupracovat v pracovním poměru. Oba s žalobkyní uzavřeli dne 26. 3. 2020 smlouvu o dílo, ve které se zavázali provést konkrétní stavební práce na díle „Stavební úpravy a přístavba RD č.p. 524 v Týništi nad Orlicí“, a to do 31. 10. 2020. Měli vlastní pracovní prostředky a oděv, který je jednoznačně odlišoval od zaměstnanců žalobkyně. Na místo jezdili vlastním vozem. Jejich pracovní doba nebyla nikým evidována. Jejich činnost byla nárazová, o čemž svědčí i to, že pan H. v červnu 2020 a pan D. v červenci 2020 na předmětné zakázce nepracovali. Nedodávali žalobkyni práci, ale dílo. Fakturovali po dílčím dokončení zakázky podle dodatku ke smlouvě o dílo, a to vždy po dílčím dokončení zakázky a jejím převzetí žalobkyní. Při realizaci díla pracovali samostatně, nepodléhali pokynům žalobkyně ohledně konkrétních pracovních postupů při provádění specializovaných (odborných) zednických a bouracích prací, tzn. nebyli povinni dodržovat žalobkyní předem stanovený technologický postup výkonu uvedených prací, pracovní postupy si určovali zcela samostatně. Stejně tak si samostatně určovali přestávky a pracovní dobu. 5. Žalobkyně dále namítla, že samotnou přítomností stavbyvedoucího nelze dovozovat vztah nadřízenosti a podřízenosti. Stavbyvedoucí je podle stavebního zákona určitým „garantem“, že stavba bude prováděna v souladu s projektovou dokumentací a právními předpisy a jeho úlohou je mimo jiné koordinovat vzájemné činnosti všech pracovníků na stavbě, aby tyto na sebe na stavbě plynule navazovaly a vhodně se doplňovaly. 6. Žalobkyně upozornila na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č.j. 6 Afs 85/2014-39, kde bylo konstatováno, že zednická činnost spadá mezi tzv. obojetné činnosti, kterými se rozumí činnost drtivé většiny menších živnostníků, vedle zedníků i instalatérů, účetních, kadeřníků atp. Obojetná činnost přitom není ani ryze nezávislá, ovšem ani ryze závislá, přičemž pokud nejde o předstírání samostatnosti a zastírání skutečného stavu (spočívajícího v ryze závislé činnosti) ani o zneužití práva, nespadá obojetná činnost daňověprávně do kategorie nedovoleného „švarcsystému“. 7. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a přiznal jí proti žalovanému náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a potvrzení napadeného rozhodnutí. Dále navrhl, aby účastníkům řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. 9. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, v souladu se zákonem. Odkázal se na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Má za to, že závislá práce zjištěných osob byla ve správním řízení prokázána. Zjištěné osoby byly začleněny do pracovních postupů žalobkyně, z valné části používaly její materiál, pracovaly převážně pro ni a podle pokynů stavbyvedoucího, který je zaměstnancem žalobkyně. 10. Žalovaný přezkoumal, že k zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby nedošlo, neboť promlčecí doba u přestupků, za které lze uložit pokutu, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, je 5 let. IV. Replika žalobkyně 11. Žalobkyně dne 13. 3. 2025 zaslala soudu repliku k vyjádření žalovaného. Odkázala na podanou žalobu a zdůraznila, že žalovaný neprokázal naplnění znaků závislé práce. Uvedla, že vyjádření žalovaného k možnému promlčení přestupku je procesním úskokem žalovaného, když žalobkyně tuto námitku v žalobě nevznesla. V. Skutkové a právní závěry krajského soudu 12. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. Krajský soud přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Ve věci soud rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. A. Skutková zjištění 13. Dne 24. 9. 2020 provedl správní orgán I. stupně kontrolu na pracovišti žalobkyně „Stavební úpravy a přístavba RD č.p. 524 v Týništi nad Orlicí“, přičemž na uvedeném pracovišti vykonávali pro žalobkyni práci pánové J. H. a F. D., aniž by s žalobkyní měli sjednán jakýkoli pracovněprávní vztah. Vykonávaná práce spočívala v provádění stavebních prací. 14. Další podrobnosti zjištěné osoby uvedly v listině nazvané „Poskytnutí informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech“. Dne 19. 11. 2020 byla žalobkyně seznámena s protokolem z kontroly, proti kterému podala dne 18. 12. 2020 námitky. Námitkám bylo částečně vyhověno, a to tak, že v části „Zjištěné skutečnosti“ na straně 9 a 10 protokolu byl vyňat text: „Pan J. H. a pan F. D. pracují od 15. 4. 2020 pouze pro naši společnost, jiné zákazníky nemají.“ Oba jmenovaní do příslušných záznamů sdělili: „nyní pro jinou firmu nepracuji; s firmou Štěpánek s. r. o. spolupracuji již několik let, mám ale také i další zakázky od jiných objednatelů – firem.“ Pan J. H. a F. D. v kontrolním období pracoval pouze pro kontrolovanou osobu, se kterou spolupracují již několik let. Dne 7. 6. 2023 proběhlo před správním orgánem I. stupně ústní jednání s prokuristou žalobkyně. V podrobnostech k výpovědím jednotlivých osob ve správním řízení krajský soud odkazuje na stranu 13 a 15 - 16 prvoinstančního rozhodnutí. 15. Na základě uvedených skutečností správní orgán I. stupně prvoinstančním rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou přestupkem podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti a uložil jí pokutu ve výši 110 000 Kč. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. B. Právní posouzení 16. Krajs