Z rozhodnutí: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „městský úřad“) ze dne 10. 9. 2024, čj. MUKO-86055/2024-ds (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/20…
32 A 1/2025- 74 - text
9
32 A 1/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci
žalobce: J. Š.
zastoupen Mgr. Veronikou Křesťanovou, advokátkou
se sídlem Škroupova 957/4, 500 02 Hradec Králové
proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje
se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č. j. KUKHK-32307/DS/2024-3 DV,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „městský úřad“) ze dne 10. 9. 2024, čj. MUKO-86055/2024-ds (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění platném ke dni spáchání přestupku (dále též „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 uvedeného zákona nezajistil, aby při užití vozidla tovární značky NISSAN, registrační značky X (CZ), byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, konkrétně tím, že dne 5. 10. 2023 v 23:44 hod. v obci Lípa nad Orlicí, silnice I/11, směr Kostelec nad Orlicí, výjezd, pruh 1, na pozemní komunikaci č. I/11 v úseku mezi domy č.p. 125 a č.p. 127 (GPS: 50°8.385800'N 16°5.973800'E), nezjištěný řidič při řízení uvedeného vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, stanovenou obecnou právní úpravou na 50 km/h, kdy po odečtení toleranční odchylky měření byla tomuto vozidlu naměřena rychlost v daném úseku 55 km/h. Rychlost jízdy byla změřena automatizovaným technickým prostředkem typu UnicamVELOCITY4, používaným bez obsluhy. Tímto jednáním nezjištěný řidič předmětného vozidla porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, dle kterého v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h.
2. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
II. Obsah žaloby
3. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a proto nesprávné.
4. Uvedl, že správní orgán I. stupně nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž porušil ustanovení § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný uvedené pochybení nenapravil, ztotožnil se s právním názorem správního orgánu I. stupně a řádně se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Proto své námitky opakuje i v rámci podané žaloby a zcela na nich trvá.
5. Žalobce namítá, že v rámci správního řízení nebylo dostatečně prokázáno, že k údajnému prvotnímu jednání – překročení rychlosti vůbec došlo a že s ohledem na materiální stránku přestupku (ve vztahu k překročení rychlosti) se vůbec jedná o přestupek. Pokud by neexistovalo žádné prvotní porušení dopravních předpisů (překročení rychlosti) pachatelem přestupku, nemohla by existovat ani následná odpovědnost provozovatele vozidla.
6. Žalobce tak setrvává na svém stanovisku, že správním orgánem popisované jednání – překročení rychlosti, nebylo dostatečně prokázáno a jsou dány pochybnosti o správnosti měření.
7. Uvedl, že správní orgány k námitce správnosti měření odkazovaly na dokumenty vztahující se k měřícímu zařízení, veřejnoprávní smlouvu a úsek, kde je možné měření provádět. Z obsahu správního spisu však není zjistitelné, kde konkrétně se nachází měřící zařízení (nejsou známy jeho přesné souřadnice). Fotografie z měření nejsou dle žalobce příliš průkazné - na první a třetí fotografii se nedá identifikovat bez dalšího vozidlo, čitelná je jen registrační značka, ale typ vozidla nikoliv. Z druhé fotografie měřícího zařízení by se dle žalobce dalo vyčíst, že jde o vozidlo Nissan, ale není příliš čitelná registrační značka. Zpochybnil i kvalitu fotografií. Z uvedených důvodů žalobce považuje měření za vadné a neprůkazné.
8. Dle žalobce nejsou naplněny všechny znaky přestupku překročení rychlosti, k místu spáchání údajného přestupku nejsou dostatečné důkazy, správní orgán I. stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí téměř nezabýval materiální stránkou přestupku. Pouze popsal, co je materiální stránka přestupku s tím, že pokud již došlo k překročení maximálně dovolené rychlosti v daném místě, tak byla automaticky naplněna i materiální stránka přestupku. To je dle žalobce v rozporu s ustálenou judikaturou. Nedostatečné vypořádání se s materiální stránkou přestupku nenapravil ani žalovaný. Ten pouze obecně uvedl, že dané místo je frekventované, vyskytuje se tam větší množství motorových vozidel, pohyb chodců, příp. cyklistů. Žalobce ve svém odvolání uváděl, že k údajnému překročení rychlosti došlo až za přechodem pro chodce a v nočních hodinách, že v daném místě a údajném čase měření je na uvedené pozemní komunikaci běžně klid, žádný provoz a ani další účastníci silničního provozu (např. chodci, cyklisti), kdy při jízdě „jen“ o 5 km/h a více, nemohla společenská škodlivost dosahovat takové míry, aby byla naplněna materiální stránka tohoto přestupku. Uváděl i konkrétní judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45), která se posuzováním materiální stránky přestupku zabývá a kterou žalovaný pomíjí. Ve správním spisu jakékoliv důkazy k prokázání naplnění materiální stránky přestupku chybí.
9. Žalobce setrvává na tom, že pokud došlo k překroční rychlosti o 5 km/h na rovném přehledném úseku, téměř u konce obce, navíc v 23:44 hod., tedy v pozdních večerních hodinách, kdy v místě údajného přestupku se nenachází žádný přechod pro chodce (ten byl již dávno za daným vozidlem) a je zde pouze jeden dům, nikoliv početná zástavba, nemohlo uvedené jednání dosáhnout takové společenské nebezpečnosti, aby se jednalo o přestupek. Nebyl porušen ani ohrožen zájem společnosti na dodržování pravidel silničního provozu. Správní orgány se uvedenými okolnostmi nezabývaly. V tomto směru žalobce odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 104/2008-45, podle kterého: „Samotná skutečnost, že řidič vozidla v provozu na pozemní komunikaci sice překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou právním předpisem nebo dopravní značkou, nicméně rychlost jeho jízdy se hranici nejvyšší dovolené rychlosti blížila, sama o sobě nepostačuje pro závěr o tom, že nebyla naplněna materiální stránka (§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 citovaného zákona. Měla by však vést správní orgán k tomu, aby na materiální stránku tohoto jednání zaměřil svou pozornost, neboť je třeba posoudit, zda zde nejsou další pro věc relevantní okolnosti, které by teprve ve svém souhrnu takový závěr odůvodňovaly.” Žalobce zopakoval, že správní orgán I. stupně žádným důkazem nedoložil svoji argumentaci, že v blízkosti překročení rychlosti se nachází přechod pro chodce. Dle žalobce se přechod pro chodce s odkazem na mapy.cz nachází až za údajným místem spáchání přestupku překročení rychlosti. Žalovaný tuto námitku nevypořádal.
10. K otázce ukládání správního trestu provozovateli vozidla za přestupek podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2023, čj. 8 As 79/2022-30, v němž je uvedeno, že správní orgán přihlíží i k individuální závažnosti konkrétního přestupku, vyplývající ze způsobu a okolností jeho spáchání či jeho dopadů. Závažnost porušení povinnosti podle § 10 odst. 3 citovaného zákona ovlivňuje i to, v jaké míře nebyly řidičem vozidla dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu. Správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené závěry nereflektují.
11. Žalobce má s ohledem na výše uvedené za to, že správním orgánem I. stupně mělo být řízení o přestupku zastaveno, a to z důvodu, že předmětné jednání nevykazuje znaky přestupku, případně, že mu nebyl přestupek dostatečně prokázán. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a přiznání nákladů řízení.
III. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Shrnul, že v posuzovaném případě neznámý řidič svým jednáním porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, kdy při řízení motorového vozidla registrační značky 6B55604 překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h o 5 km/h, kdy toto jednání nepochybně vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4, zákona o silničním provozu a jednáním řidiče nebyla způsobena dopravní nehoda. Porušením tohoto právního předpisu došlo k naplnění všech znaků zákon