36 Ad 4/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

36 Ad 4/2025- 44 - text 11 36 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený opatrovnicí X, matkou bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 005 51 023 sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1.025, č. j. MPSV-2025/1954-918, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 1.025, č. j. MPSV-2025/1954-918, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V tomto rozsudku se soud podruhé zabývá dostatečností a úplností posouzení nároku a výše příspěvku na péči pro závislou osobu starší 18 let věku. I. Shrnutí stavu věci 2. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále „napadené rozhodnutí“) rozhodl o příspěvku na péči pro žalobce tak, že žalobci od července 2023 náleží příspěvek na péči v původní výši 4 400 Kč měsíčně a od 1. 7. 2024 ve výši 4 900 Kč měsíčně. Na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále také jen „PK“) ze dne 3. 12. 2024 dospěl totiž k závěru, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje ve smyslu § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v rozhodném znění (dále „zákon o sociálních službách“) pomoc při zvládání pěti základních životních potřeb, a to komunikaci, tělesné hygieně, péči o zdraví, osobních aktivitách a péči o domácnost. 3. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil. II. Žaloba a její obsah 4. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). 5. Podstatou žaloby je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že žalobce zvládá žalovaným neuznané jako nezvládané základní životní potřeby (i) mobilita, (ii) orientace, (iii) stravování, (iv) oblékání a obouvání a (v) výkon fyziologické potřeby. Žalobce tvrdí, že uvedené základní životní potřeby v důsledku těžké a trvalé neurovývojové poruchy spojené s dysfunkcí mozku a sociální dezintegrací, s odkazem na rozsudek Okresního soudu v Pardubicích, kterým bylo rozhodnuto o omezení jeho svéprávnosti v důsledku nikoliv pouze dočasné duševní poruchy, samostatně a bez pomoci jiné osoby nezvládá. 6. Žalobce v žalobě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovaný dle žalobce nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2024, č. j. 36 Ad 5/2024-25, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného. Napadené rozhodnutí, které bylo vydáno třetí den po doručení žalobcova vyjádření bez jeho postoupení k vyjádření posudkové komisi, je svojí podstatou a vadami totožné s rozhodnutím, které bylo rozsudkem krajského soudu zrušeno. 7. Posudková komise, resp. žalovaný se dostatečně a přesvědčivě nevypořádali s námitkami žalobce uváděnými v odvolání a v předchozí žalobě. Bez reakce zůstaly zejména námitky žalobce o reálné nemožnosti zvládnout dílčí aktivity vymezující základní životní potřeby, o nichž měl žalovaný za to, že je žalobce zvládá, a namítané rozdíly mezi závěry posudkové komise a závěry psychiatrů a znalce ve znaleckém posudku z 6. 9. 2022. Dle žalobce posudková komise nezohlednila sociální aspekt postižení žalobce a skutečně potřebnou podporu a péči, zjednodušila a zlehčila následky duševní poruchy žalobce. 8. Žalobce dále poukazoval na částečnou změnu složení PK, kdy došlo ke změně předsedy a tajemníka, odborný lékař však zůstal nezměněn, dále na neumožnění účasti na jednání PK zmocněnci opatrovnice žalobce a na finanční náročnost spojenou s péčí o žalobce v rozsahu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, kterou zajišťuje matka žalobce (opatrovnice), a to v kontextu nízké výše příspěvku na péči (nyní 4 400 Kč měsíčně). Současný příspěvek na péči nezajišťuje důstojný život žalobce v domácím prostředí, nepřiměřená délka řízení má existenční dopady na matku žalobce i celou rodinu, která musí péči o žalobce financovat bez adekvátní podpory státu. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Odkázal na posudek PK, v němž se posudková komise ke sporovaným základním životním potřebám vyjádřila, a citoval z něj. Dle žalovaného je posudek dostatečný a objektivní, žalovaný neshledal důvod pro jeho doplnění. K nepřizvání žalobce k jednání komise uvedl, že žalobce v rámci odvolacího řízení nepožádal posudkovou komisi, aby věc projednala v jeho přítomnosti. K opakované účasti MUDr. X v posudkové komisi uvedl, že jde o jediného atestovaného lékaře z oboru psychiatrie, kterého má PK s detašovaným pracovištěm v Hradci Králové k dispozici. Závěrem navrhl žalobu zamítnout. 10. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného doručené soudu dne 19. 6. 2025 zejména uvedl, že podstatou žaloby je nejednoznačnost, neúplnost a nepřesvědčivost posudkových závěrů. Posudková komise nedostatečně vyhodnotila vliv zdravotního stavu žalobce, tj. prokázané těžké a trvalé neurovývojové poruchy, na jeho schopnost zvládat základní životní potřeby. Žalobce měl být posudkovou komisí vyšetřen, a to vzhledem rozdílnosti závěrů PK a závěrů vyplývajících podkladů posudku. Nevysvětleno zůstalo nepřipuštění účasti zmocněnce opatrovnice k jednání PK. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal námitky žalobce obsažené ve vyjádření k podkladům rozhodnutí. Nedostatečně byly zdůvodněny odlišné závěry posudků ve věcech invalidity a průkazu ZTP na jedné straně a závěry posudkové komise na druhé straně. Poukazoval na nestandartní délku správního řízení a žádal o přednostní projednání věci před soudem. V závěru navrhl, aby soud provedl dokazování výslechem znalce či psychiatra, který byl členem PK. IV. Přezkum věci soudem 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Při přezkumu napadeného rozhodnutí se především zaměřil na okruh základních životních potřeb, o kterých žalobce tvrdí, že je nezvládá, ale žalovaným nebyly jako nezvládané uznány. Soud se rovněž zabýval tím, zda je napadené rozhodnutí přezkoumatelné [srov. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. IV.a. Zjištění ze správního spisu 13. Z předložených správních spisů zjistil soud následující pro věc rozhodné skutečnosti. 14. Z důvodu končící platnosti posouzení stupně závislosti žalobce zahájil Úřad práce ČR – krajská pobočka v Pardubicích, kontaktní pracoviště Pardubice (dále „správní orgán I. stupně“) z moci úřední správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči žalobce dle zákona o sociálních službách. V rámci správního řízení bylo provedeno obligatorního sociální šetření, při němž úřad práce učinil dílčí skutkové závěry ke zvládání jednotlivých základních životních potřeb. Sociální šetření bylo uzavřeno se závěrem, že žalobce je omezen hlavně v orientaci – špatně vidí, neuvědomuje si nebezpečí. Venku není schopen se pohybovat sám. Je velmi důvěřivý a lehce ovlivnitelný, proto byl podán návrh na omezení svéprávnosti. Je mobilní, trochu neohrabaný. Potřebuje neustálou pomoc a dohled další osoby. 15. V průběhu správního řízení rozhodl správní orgán I. stupně ve věci samé dvakrát, neboť jeho první rozhodnutí bylo k prvnímu odvolání žalobce žalovaným zrušeno. Ve druhém rozhodnutí ze dne 15. 6. 2023, č. j. 22926/2023/PAA správní orgán I. stupně rozhodl o snížení příspěvku na péči žalobce na 880 Kč měsíčně. Na základě posudku OSSZ o zdravotním stavu žalobce totiž uzavřel, že žalobce z důvodu nepříznivého zdravotního stavu potřebuje ve smyslu § 9 shora citovaného zákona pomoc celkem ve čtyřech základních životních potřebách (komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost) a jedná se tak o lehkou závislost na pomoci jiné fyzické osoby. I proti druhému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. Odvolací námitky směrovaly proti závěru správního orgánu I. stupně o úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti posudku. Žalobce namítal opětovné opomenutí hodnocení jím předložených podkladů (lékařských zpráv a rozhodnutí) v posudku, namítal rozpor závěru posudku s lékařskými zprávami a nevypořádání jím vznesených námitek. Požadoval přiznání IV. stupně závislosti. Žalovaný v odvolacím řízení za účelem posouzení stupně závislosti žalobce požádal o posouzení PK. Posudek byl zpracován dne 28. 11. 2023 se závěrem, že kromě základních životních potřeb komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost nezvládá žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ještě tělesnou hygienu. U žalobce se tak jedná o středně těžkou závislost, neboť není schopen zvládat pět základních životních potřeb. 16. V posudku PK stanovila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce Aspergerův syndrom