50 Ad 1/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

50 Ad 1/2025- 83 - text 11 50 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem Alešem Korejtkem ve věci žalobce: J.N. zastoupený JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem, sídlem Kopečná 241/20, 602 00 Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2024, č.j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku byly podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 8. 2024, č. j. X, jímž Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu žalobce není invalidní (v námitkovém řízení byla procentní míra poklesu pracovní schopnosti stanovena podle kapitoly XV, oddílu B, položky 8a přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. na 15 %., za použití § 3 zmíněné vyhlášky byla procentní míra poklesu pracovní schopností zvýšena o 10 % na celkových 25 %). 2. Žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2024, č. j. X, podal žalobu, v níž namítal, že jej nikdo z posudkových lékařů řádně nevyšetřil („jediná lékařská prohlídka, která byla provedena v rámci řízení před ČSSZ, byla prohlídka dne 30. 11. 2023 u Dr. Z. I., která netrvala ani deset minut a na základě této jediné zprávy z této prohlídky byly vypracovány posudky jak v prvním, tak ve druhém stupni řízení“) a že se žalovaná dostatečně nevypořádala s tím, že dle rozsudku Pracovního a sociálního soudu ve Vídni je žalobce invalidní ve smyslu § 255 odst. 1 rakouského obecného zákona o sociálním zabezpečení, resp. požívá „profesní ochrany v povolání zámečník“ a „nejméně od 3. 12. 2019 již nelze u žalobce důvodně očekávat výkon práce zámečníka v žádném z kvalifikovaných oborů nasazení, neboť tento přesahuje stávající výpočet zdravotního výkonu“ [bylo konstatováno, že „přinejmenším od 3. 12. 2019 je žalobce vhodný pouze pro lehkou fyzickou práci vykonávanou vsedě, bez dlouhodobého sezení s vynuceným předklonem, bez možnosti pravidelných kompenzačních pohybů, bez práce, která vyžaduje chůzi a/nebo stání po dobu delší než polovina směny v průběhu celého pracovního dne, bez činnosti v kleče a/nebo dřepu (těm je třeba se pokud možno vyhnout), s prací na žebřících a lešeních pouze v malých výškách (domácí žebřík), bez činnosti, která vyžaduje více než občasné zdolávání schodů, bez práce, která vyžaduje časté ohýbaní nebo předklon horní části těla nebo občasnou práci v předklonu, bez nadměrného vystavení chladu a vlhku, občasnou práci nad hlavou, s prací, na kterou stačí průměrná psychická zatížitelnost, s prací pod průměrným a ne více než polovinu času zvláštním časovým tlakem, v běžné pracovní době a s přestávkami“]. Žalobce „chápe, že rakouská právní úprava posuzovaní invalidity se od té české liší, nicméně má za to, že medicínské závěry mají univerzální charakter, tedy by měly být stejné nebo alespoň velmi podobné jak v České republice, tak v Rakouské republice“. Proto žalobce (kterému byl v Rakousku přiznán invalidní důchod) nepovažuje za dostačující konstatovaní žalované v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, že „rozsudek soudu v Rakousku o uznání invalidity není závazný pro výsledek posouzení zdravotního stavu dle českých právních předpisů z důvodu odlišné legislativy“. Z výše uvedených důvodů by dle žalobce žalobou napadené rozhodnutí mělo být zrušeno a věc by měla být žalované vrácena k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že při rozhodování vycházela z odborných závěrů posudkových lékařů a žalobou napadené rozhodnutí je dle jejího názoru věcně správné a zákonné, nicméně s ohledem na námitky žalobce navrhla, aby si soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a následně o žalobě rozhodl. 4. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. 6. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 7. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 8. Podle § 40 odst. 1, 2, 3 zákona o důchodovém pojištění potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku a) do 20 let méně než jeden rok, b) od 20 let do 22 let jeden rok, c) od 22 let do 24 let dva roky, d) od 24 let do 26 let tři roky, e) od 26 let do 28 let čtyři roky a f) nad 28 let pět roků (odst. 1). Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky (odst. 2). Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. Ustanovení § 12 odst. 1 věty druhé platí zde přiměřeně (odst. 3). 9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod je podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zák. č. 582/1991 Sb.“), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku [tato p