61 A 1/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

61 A 1/2025- 41 - text 8 61 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: D. K. zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2024, č. j. KUPA-1251/2024-3 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 19. 11. 2025, č. j. KUPA-1251/2024-3 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce žalobce JUDr. Emila Flegela, advokáta, ve výši 15 270 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. 1. Rozhodnutím vydaným Městským úřadem Holice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) dne 26. 4. 2024, č. j. MUHO/11034/2024 byl žalobce uznán vinným tím, že dne 16. 1. 2024 v 10:14 hodin na silnici II. třídy č. 305 v obci Jaroslav u domu čp. 69, ve směru jízdy na obec Horní jelení jako řidič motorového vozidla zn. Audi, reg. zn.: X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou obecní úpravou v obci nejméně o 23 km/h, když mu hlídka Policie ČR naměřila silničním rychloměrem RAMER 10C s fotozáznamem rychlost jízdy 73 km/h po odečtení možné odchylky měřícího zařízení, čímž porušil ust. § 18 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/h a více, tedy spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f), bod 3 zákona o silničním provozu. Za uvedený přestupek mu byla podle § 125 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a dále mu byla v souladu s ust. § 79 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle vyhlášky MV č. 231 /1996 Sb., uložena povinnost nahradit paušální částku náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný Krajský úřad Pardubického kraje přezkoumal k odvolání žalobce postupem podle § 89 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dál jen „správní řád“) uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a rozhodl tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. II. 3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou o přezkum zákonnosti žalovaného rozhodnutí podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“), kterou vystavěl na následujících žalobních bodech. 4. Žalobce předně namítal, že rozhodnutí byla učiněna pouze na základě úředních záznamů, což označil za nezákonné. Žalobce dále tvrdí, že v úseku, kde mu měla být změřena rychlost, to znamená v obci Jaroslav u domu čp. 69 ve směru jízdy na obec Horní Jelení, vozidlo neřídil, neboť řízení převzal až v obci Borohrádek u podniku Cafe X. Předtím řídil vozidlo J. N., bytem X, pročež žalobce navrhl provedení důkazu výslechem tohoto svědka. Žalobce tvrdí, že ho policejní hlídka dojela a zastavila až následně v obci Týniště nad Orlicí zhruba v prostoru vlakového nádraží, tedy ve vzdálenosti cca 18 km od údajného místa měření a asi 20 minut po provedení měření. 5. Žalovaný přitom výslovně uznává, že skutkový stav byl prokázán pouze obsahem policejního spisu, tedy úředními záznamy a oznámením přestupku, neboť policejní spis jiné materiály, které by popisovaly spáchání přestupku a označovaly pachatele přestupku neobsahuje. Žalobce přitom již v průběhu správního řízení navrhl výslech svědka, tedy rozporuje závěr žalovaného o tom, že „tvrzení obviněného nebylo nikterak doloženo.“ Žalobce dále tvrdí, že přímo na místě policejní silniční hlídce tyto skutečnosti uvedl, avšak žalovaný v rozhodnutí uvedl: „Skutečnost, že by vozidlo v době měření neřídil, neuváděl obviněný na místě silniční kontroly“. 6. K použitelnosti úředních záznamů jako podkladů pro vydání rozhodnutí žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 56 A 2/2022–31, podle kterého „tyto jednostranné dokumenty, jejichž původcem je policejní orgán, nemohou postačovat pro závěr o vině žalobce, pakliže byly ve správním řízení zpochybněny.“ Jelikož žalobce v odvolání tyto dokumenty zpochybnil a předestřel odlišnou skutkovou verzi. měly správní orgány nyní dokazování doplnit, zejména provést výslech zasahujících policistů. 7. Naproti tomu žalobce zpochybnil použitelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 7 As 10/2016–47, na který odkazoval žalovaný v žalovaném rozhodnutí a podle kterého je na přestupci, aby nejpozději v odvolacím řízení uvedl námitky proti přestupkovému rozhodnutí a neuchovával si paletu námitek na pozdější dobu. O takový případ se však ve věci žalobce dle něj nejednalo. Žalobce odkázal rovněž na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2021, č. j. 44 A 3/ 2021–32, kdy v dané věci byl obviněný v průběhu správního řízení zcela pasivní a své námitky uplatnil poprvé až v žalobě. To však není věc srovnatelná s věcí žalobce. Ten dále poukázal na to, že policisty je třeba vyslechnout již v řízení odvolacím, nikoliv až v soudním řízení, neboť potřeba doplnění dokazování vyvstala již v řízení před správním orgánem. Dále sporoval použitelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 476/2018-32, na který se odkázal žalovaný a podle kterého: „V případě přestupků spočívajících v překročení nejvyšší dovolené rychlosti povětšinou slouží jako podstatný důkaz o vině řidičů záznam z měřícího zařízení obsahující fotografií měřeného vozidla. Pro dokreslení situace správní orgány jako podpůrný podklad využívají úřední záznamy a oznámení o přestupku vyhotovené zasahujícími policisty. Obecně lze říci, že uvedená kombinace podkladů často poskytuje dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ Dle žalobce právě v jeho případě nejde o takový jednoznačný případ, kdy by uvedená trojice podkladů stačila k vydání zákonného rozhodnutí, neboť skutkové závěry žalovaného o tom, kde došlo k zastavení vozidla („silnice 11/305 na 15, 3 km ve směru na obec Horní Jelení“), nebyly prokázány a žalobcem byly sporovány. Žalobce připomněl, že správní spis neobsahuje videozáznam ani fotografii z místa zastavení vozidla policejní hlídkou. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, č. j. 50 A 22/2021-24, podle kterého „pořízení úředních záznamů již ze své povahy nemůže samo o sobě naplnit požadavek na dostatečné zjištění skutkového stavu.“ Žalobce uzavřel svoji argumentaci tím, že vzhledem k tomu, že úřední záznamy i oznámení o přestupku byly zpochybněny v průběhu správního řízení, nebylo proto možno z nich při vydání rozhodnutí bez dalšího vycházet, což právě učinil žalovaný při identifikaci osoby přestupce. K tomu žalobce ještě upřesnil, že netvrdil, že si přesedl na místo řidiče, nýbrž že převzal řízení vozidla v obci Borohrádek, tedy převzal klíčky od vozidla a následně s ním odjel. 8. S ohledem na uvedené navrhl žalobce zrušení žalovaného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, přičemž setrval na skutkovém a právním zhodnocení věci, jak uvedeno v žalovaném rozhodnutí a v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Doplnil, že ze spisového materiálu vyplývá, že vozidlo bylo po celou dobu od měření po zastavení na dohled policejní hlídky. Žalovaný vychází z toho, že vozidlo bylo zastaveno v místě uvedeném v úředním záznamu, přičemž obec Borohrádek, kde mělo dojít k údajné výměně řidiče dle tvrzení žalobce, je od místa zastavení vzdáleno dalších 10 km, proto tuto argumentaci považuje za účelovou. III. 10. Krajský soud po zjištění, že žaloba byla proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného podána oprávněnou osobou (§ 65 s. ř. s.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.) a po zjištění, že je žaloba přípustná (§ 68 s. ř. s.), přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích řádně uplatněných žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d/ a § 75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí přitom krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž o žalobě rozhodl bez veřejného projednání věci (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 11. Krajský soud se po přezkoumání napadeného rozhodnutí ztotožňuje se základními žalobními námitkami, totiž že v dané věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, přičemž uvádí následující rozhodné skutečnosti ve věci a právní argumentaci. 12. Na rozsah zjišťování skutkového stavu správním orgánem je třeba aplikovat v tomto ohledu klíčové ustanovení § 3 správního řádu, podle kterého nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci,